Již záhy po nabytí účinnosti tzv. transparentní novely (tj. novely, která předcházela nyní projednávané a jejíž neblahé důsledky mají být projednávanou novelou odstraněny) se zjistilo, že transparentnost dostává na frak a nákup např. speciálních zařízení legální cestou se stává nemožným.

Pominu nyní fakt, že mnozí naši zákonodárci opět předvedli výkon hodný génia v oboru předstírání práce. Zaměřím se na samotnou nově schvalovanou novelu. Není nikterak obsáhlá. Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová o ní veřejně prohlašuje, že je zbytečná. Mnozí zadavatelé (to jsou ti, kteří se tímto zákonem musí řídit – stát, obce, příspěvkové organice apod.) si však myslí pravý opak, přesto však se již naučili žít a vybírat dodavatele v režimu zákona současného znění.

Jaké novinky má novela přinést? Téměř žádné. Převážně se jedná o návrat do stavu minulého. Například s velkou pompou byla v minulosti zavedena podmínka, že v případě podání pouze jedné nabídky do soutěže, musí být soutěž zrušena a opakována. Zákonodárci zašli dokonce tak daleko, že v původním znění této podmínky vynechali jakoukoli pojistku proti neustálému opakování zakázek (tato pojistka se dostala do zákona až o něco později). Zákonodárci se domnívali, že je-li do soutěže podána pouze jedna nabídka, musí se jednat o zmanipulovanou zakázku. Není přeci možné, aby se firmy o zakázky neucházely. Zcela opačný názor však mají zástupci vysokých škol, kteří se dostali do legálně neřešitelného problému při nákupech vědeckých zařízení financovaných z tzv. evropských fondů (ať si kdo chce co chce říká, pořád se jedná převážně o peníze, které jsme my poslali do Bruselu a ten nám je laskavě poslal zpátky, sice na cestu přidal nějaký balík, ten však převážně slouží na propagaci značky EU a bujení administrativy). Pokud vysoká škola požadovala speciální mikroskop, jehož funkční vlastnosti jsou jedinečné, měla smůlu. Tento mikroskop totiž vyrábí a dodává jediná firma v Evropě. Do soutěže tudíž byla podána pouze jedna nabídka a zakázka musela být zrušena, zaoceánské firmy mající obdobný přístroj tento ze zásady do Evropy nedodávají. Zahraničním dodavatelům se velice špatně vysvětlovalo, proč se musí zakázka zrušit. Tito dodavatelé totiž uvažují většinou logicky.

Nejsou to však jen vysoké školy, které trpí tímto nesmyslným požadavkem rušení zakázky. Nákup speciálního software byl a je také problém. Většina firem má totiž striktní regionální zastoupení. Není tedy možné, aby se sešly dvě konkurenční nabídky pro jednoho zadavatele.

Překvapivě se zakázky rušily zejména v počátcích účinnosti transparentní novely. Dodavatelé se rychle přizpůsobili. Začaly se objevovat nabídky podávané stejnou firmou, avšak z různých zahraničních poboček. Nebylo překvapením, že se na zakázku dodávky software přihlásila česká firma a její zahraniční kolegyně stejného názvu, jen jiného sídla. Z pohledu zákona se jedná o dva samostatné subjekty a tudíž dvě samostatné nabídky.