V jednom pět let starém článku jsem se zase dočetl něco více o tom, jak se pěstounství může stát prostředkem k životu na účet státu. Nejedná se sice o žádnou novou informaci, ale některé podrobnosti určitě stojí za zmínku.

Je také třeba říci, že plat pěstouna z vás v tamních cenových relacích nemusí udělat boháče, ale rozhodně se nebudete muset obávat o svoji existenci. Norské rodiny, které dostanou dítě do pěstounské péče, mohou vydělat na státních dotacích miliony.

Kvůli nedostatku pěstounů stát lákal na platy daleko nad normálem, což ale mělo za následek nárůst výdajů, které mohly těžko unést obecní rozpočty. Stát prostě řekl, že pěstouni mají tlačit na obce a vyžadovat více peněz. Trend měla podle článku potvrdit i řada norských obcí.

Norský a český model se nedají srovnat

Idealismus je tehdy alespoň u pěstounů zjevně na ústupu. Článek, z něhož jsem čerpal, je z roku 2010, tedy už staršího data, nicméně pochybuji, že by se dnes situace nějak radikálně změnila a pokud ano, tak rozhodně ne k lepšímu. O dalších výhodách norských pěstounů se tak může pěstounských rodin v Česku jen zdát.