Neplacení výživného představuje závažný problém pro osamělé rodiče a jejich děti, které se proto často dostávají na hranici chudoby. Návrh zákona zavádějící institut zálohovaného výživného však vyvolal mnoho otázek. Dle slov předsedkyně parlamentního Výboru pro sociální politiku Radky Maxové (ANO 2011) bylo přerušeno jeho projednávání a čeká se na nový vládní návrh. Ten by měl být představen začátkem příštího roku. V průběhu semináře, který pod záštitou výboru uspořádala poslankyně Olga Richterová (Piráti) a europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), navíc opakovaně rezonovala myšlenka, aby stát oficiálně začal podporovat v rámci opatrovnických soudů zavedení tzv. cochemského systému. Hledání dohody a zkompetentňování obou rodičů v rámci Cochemu se totiž ukazuje být nejlepší prevencí proti neplacení jakožto jedné z praktik rodičovských bojů o dítě.

„Jako Piráti máme prosazení státem vypláceného výživného v programu. Víme o zoufalé situaci řady samoživitelek a samoživitelů. Během semináře se ale jasně ukázalo, že by návrh v současné podobě nebyl jednoznačným přínosem. Řadu případů lze totiž řešit už teď, ale zhruba 30 % případů neplacení výživného dnes řešení nemá, protože mnozí rodiče buď skutečně žádné peníze nemají, nebo je “odklánějí”. Všechny síly bychom proto měli napnout ke dvěma věcem: jednak k zavedení interdisciplinární spolupráce, kdy jsou rodiče edukací a vysvětlováním vzájemné rodičovské zodpovědnosti vedeni k funkční a hlavně trvalé dohodě ve všech oblastech další péče, a za druhé k řešení těžké situace té části rodičů, kde výživné vymoci nelze - třeba kvůli exekucím nebo výkonu trestu,“ říká Richterová a doplňuje, že tzv. cochemská praxe v ČR funguje už zhruba na 10 % soudů.

Rozvody vedené přes cochemskou praxi bývají vyřešeny do tří měsíců

„Během semináře jsme si vyslechli i několik příběhů otců, kteří poukazovali na to, že neplacení výživného je často jejich jediná a poslední zbraň v tom, jak se aspoň občas vidět s dítětem. Často to bývají oni, kdo spolupracují a chtějí se dohodnout, ale u opatrovnického soudu není zakázáno lhát, bývají křivě obviňováni z násilí a celkově jsou vůči matkám ve velké nevýhodě. Výše výživného jim je navíc často stanovena neadekvátně a rychlé jednání jde čekat jen u zvyšování výživného nebo u exekucí, které je dostávají do dluhových pastí a posléze až do vězení, kdy si pak po návratu z něj ani nemohou kvůli záznamu v rejstříku najít dobrou práci a je zde tak obrovská recidiva. Tyto problémy ale návrh zálohovaného výživného také neřešil,“ vysvětluje Zdechovský a opět tak poukazuje přitom na dlouhodobou diskriminaci otců u českých soudů.

„Od soudkyně okresního soudu v Chrudimi Soni Soukupové jsme se dozvěděli, že ze své praxe neví o jediném případu, kdy by se rodiče po absolvování edukace a zkompetentnění skrz cochemskou praxi před soud vrátili. Dle zkušenosti většinou vše i stihnou uzavřít do tří měsíců a plní tak zákonem stanovenou lhůtu půl roku na rozhodnutí. Rodiče navíc nezřídka odcházejí rovnou s dohodou na společnou péči a není ani nutné nějaké výživné stanovovat,“ doplňuje Richterová, kterou zaujala také informace, že v Německu velmi osvědčený cochemský systém prý dokáže pomoci i v případech, kdy už je rodičovský spor rozjetý a představuje tak naději i pro starší případy.

Podle samoživitelek jsou největším problémem neplatiči s neprokázanými příjmy

„Mě osobně nejvíce zaujalo potvrzení od výkonné ředitelky Klubu svobodných matek Ilony Budkové, která řekla, že zavedení cochemského systému také rády podpoří. Z debaty i vyznělo, že spíše než prosazení zálohovaného výživného v současné podobě by raději chtěly více podpořit vznik částečných a flexibilních úvazků, aby matky nemusely být těmi, kdo prosí o nějaké dávky a mohly se spíše samy postavit na nohy,“ sděluje závěrem Zdechovský.