Rychle se měnící klimatické změny už pociťují i obyvatelé našeho kraje. V Kraji Vysočina bohužel najdeme místa, která jsou velmi silně zasažena kůrovcovou kalamitou. V některých ohledech je Vysočina dokonce nejvíce postiženým krajem v zemi. Všichni zdejší obyvatelé znají obrázky vykácených smrkových porostů, mnozí se pak s kůrovcovou kalamitou potýkají i jako majitelé zdecimovaných lesů, kteří jen s obtížemi řeší prodej vytěženého dřeva a obnovu stabilního lesního systému. Vysočinu trápí vodní deficit, postupující půdní sucho, pokles hladiny vody v našich studních a rozvrácení malého vodního cyklu.

Strana zelených dlouhodobě podporuje program uhlíkové neutrality – je totiž zřejmé, že problém s oteplováním nelze vyřešit lokální politikou, ale globální změnou zvyků, zejména snížením emisí CO2 a přechodem na obnovitelné zdroje energie. Podpora majitelů lesů a zemědělců, tlak na velké znečišťovatele, jedině touto kombinací lze dlouhodobě dojít k uspokojivým výsledkům a obnovit rovnováhu mezi přírodními cykly a lidskými nároky na pohodlný život. Kraji Vysočina silně chybí plán na řešení dopadů klimatické změny. Výrazné přehřívání měst, neutěšený stav zemědělské krajiny, jsou problémy které musíme řešit ihned a efektivně.

Podobný problém se týká i vodního hospodářství. Ani zde není dlouhodobý výhled uspokojivý. Současná vláda sice představila některá funkční opatření, je ale nanejvýš nutné urychlit jejich zavádění do praxe, třeba i navzdory velkým zemědělským molochům, jimž nynější situace vyhovuje. Demokraticky založená Strana zelených chce do obnovy přírodního prostřední zapojit co nejširší množství lidí. Všichni, kdo znají okolí svého bydliště a záleží jim na jeho zachování či zlepšení, by proto měli dostat prostor k diskusi a nápravě stavu. Chceme znát každou meliorační soustavu v kraji, všechny zatrubněné či napřímené toky, odvodněné louky, zkrátka místa, jejichž existence je klíčová pro nás všechny. Cílená a trvalá opatření napomáhající zadržování vody v krajině a jsou cestou k udržení vodních zásob, kvalitnější půdě a odolnějším lesům.

Abychom mohli některé plány uskutečnit ve vedení kraje, zvolili jsme si do čela regionální političku, která je připravena přenést náměty odborné veřejnosti stejně jako občanů na politickou úroveň a urychlit jejich zavádění do praxe. Silvie Čermáková je členkou Rady města Jihlavy a velkou měrou se podílí na kulturním životě krajského města. Dobře ví, jak důležitou roli v našich životech hrají symboly a jak pevně je vše ukotveno v naší společné kultuře. Má hluboký vztah k umění a kreativitě, k praktické lidské tvořivosti a zejména pak k přírodě. Jako jedinou cestu vidí nutnou změnu uvažování: i zarytého skeptika je třeba přesvědčit o tom, že jedině kombinací těchto prvků si můžeme vystavět budoucnost, v níž se nám bude dobře žít.

Druhé místo kandidátní listiny přináleží řediteli regionálního pracoviště Správa Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy Václavu Hlaváčovi. Snad ani není třeba vysvětlovat, proč v době rozvratu ekosystémů potřebujeme takové vedení kraje, které perfektně zná přírodní poměry a zároveň alespoň tuší, kterou cestou se vydat k nápravě neblahého stavu. Václav Hlaváč je řešitelem několika projektů na záchranu ohrožených přírodních druhů. Je to právě on, kdo ví, jak by mělo vypadat životní prostředí, tak abychom se za ně nemuseli stydět sami před sebou ani před lidmi, kteří náš kraj navštíví jako turisté.

Zbývá-li někdo, koho zdejší po léta konzervativní politika potřebuje, je to mladý člověk-aktivista. Dnes už víme, že klíčem k úspěchu je přítomnost někoho, kdo dokáže přesvědčit ostatní o nutnosti změny. Proto jsme třetí místo kandidátky obsadili angažovanou mladou političkou a současnou místopředsedkyní Zelených Annou Gümplovou, která se může pochlubit dlouholetou prací pro neziskové subjekty, např. Arniku, Greenpeace, Limity jsme my nebo Federaci mladých evropských zelených. A třebaže nad tím někdo může mávnout rukou, většina z nás přinejmenším tuší, jak důležitý bude v budoucnu význam organizací bojujících za lepší životní prostředí. S každým teplejším rokem se totiž utvrzujeme v tom, že budoucnost bude buď zelená, nebo žádná.