Podle § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, (obecní zřízení) ve znění pozdějších předpisů obec je povinna pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Při správě svých věcí vždy dbá o veřejný zájem. Zákon tak objasňuje vlastní podstatu samosprávného poslání obcí a je základem pro řadu oprávnění vyplývajících ze zvláštních zákonů.

V § 35 odst. 2 jsou pak úkoly obce v péči o rozvoj konkretizovány – obec ve svém územním obvodu pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Zákon mezi tyto potřeby řadí především potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.

Obdobně zákon č. 129/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení) ve znění pozdějších předpisů stanoví v § 1 odst. 4, že kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Ustanovení, které téměř doslovně odpovídalo obdobné konkretizaci úkolů obce, bylo nahrazeno obecnějším ustanovením v části zákona stanovící pravomoc zastupitelstva kraje. Kraji se svěřuje úloha koordinace a vytváření koncepce rozvoje územního obvodu kraje.

Lze konstatovat, že od počátku transformačního období se sociálně ekonomické diference mezi kraji na území České republiky výrazně zvýšily, avšak nemají dosud extrémní povahu. Podle celkové úrovně je tak možno dnes rozdělit české a moravské kraje do čtyř skupin podle HDP, platů, daňové výtěžnosti, sociálních podmínek, apod. takto:

1. skupina(rostoucí) – Praha – vysoce nadprůměrný region. Problematická je zaostávající dopravní vybavenost, znečištění životního prostředí a společenské problémy – kriminalita

2. skupina – Kraje Středočeský, Plzeňský, Jihočeský, Karlovarský, Liberecký, Královéhradecký, Pardubický, Jihomoravský a Zlínský – odpovídají zhruba národnímu průměru

3. skupina – Kraje Moravskoslezský a Ústecký – negativní dopady restrukturalizace průmyslu a útlumu těžby (vysoká nezaměstnanost) – nutné přednostní řešení

4. skupina(zaostávající) – Kraje Vysočina a Olomoucký – nejvíce zaostávající kraje.

Příčiny vzniku disparit mezi jednotlivými regiony v ČR jsou různé a při jejich řešení musíme připustit, že legislativní proces hraje toliko podpůrnou úlohu (zdroj: Viktor Knapp: Teorie práva)

Na příkladu jednotlivých regionů zjišťujeme, jaký to ten neurčitý právní pojem – veřejný zájem – je prevít. Ukazuje se, že fungující stát musí při rozhodování vycházet z reálných koncepcí a dlouhodobých plánů. K odstranění nežádoucích disproporcí a škodlivých jevů a procesů je nutná cílevědomá činnost člověka, který zná své potřeby a cíle.

Využito podkladů z knížky „Regiony v aktivitách států na počátku 21. století“ od člena odborné komise Prof. RNDr. Bohuslava Sekerky, CSc a Prof. PhDr. Karla Laciny, Dr.Sc.

Martin Zemánek