Paušalizace pohledu na tuto scénu je sice pro její interprety pohodlná a důkazně nenáročná, zároveň však absolutně zcestná a nepravdivá.¨

Pojem nacionalismus je v případě politického hnutí Řád národa třeba postavit do specifického světla a trvat na jeho striktním používání s přívlastkem konzervativní, neboť bez něj jde o zcela záměrné zkreslování skutečnosti a účelové matení veřejnosti, včetně voličů. V tomto spojení je obsažena jedinečnost našeho pohledu na společenské dění, vice versa potom přistup k němu jako takovému. Nejsme a nikdy nemůžeme být řazeni do stejné škatulky jako politické subjekty, které vyznávají xenofobii, rasismus, ospravedlňují holocaust či věří v nadřazenost jednoho národa nad druhým.

V souladu s definicí konzervativního nacionalismu je hlavnímcílem Řádu národa zachování jednoty národa a zvýraznění role vlastenectví, tradiční rodiny, práce a rovnosti před zákonem v každodenní realitě českých občanů.

Tímto vymezením se nedistancujeme od slova národ, naopak – jeho význam je nezastupitelný a z toho důvodu plně podporujeme i návrh prof. JUDr. Aleše Gerlocha, CSc. na novelizaci Ústavy ČR, díky níž by došlo k zakotvení pojmu národ jako státoprávního prvku do českého právního řádu, v následujícím znění: „Česká republika je vlastí příslušníků českého národa a národních a etnických menšin, které jsou s nimi spjaty.“ Pokud by se někdo zeptal mě, jak pojem národa vnímám, odpověděl bych takto: český národ tvoří občané ČR, kteří se buď narodili jako Češi po obou rodičích nebo po jednom rodiči, ti, kteří přijali národnost českou nebo se subjektivně cítí být Čechy. Především jsou však českým národem občané ČR respektující naše zákony, tradice, zvyklosti a také český jazyk. Jsou to ti lidé, kteří při žádosti o občanství nevyvíjejí tlak na naše zákonodárce, aby deformovali národní hodnoty ve prospěch hodnot nekřesťanských, či aby byly zvýhodňovány zájmy menšin vůči zájmům většiny občanů ČR – neboť menšinám přísluší rovnoprávné postavení nejen ve věci práv, ale i povinností.