Otevření této diskuze považuji za zcela zásadní pro racionální vyřešení této problematiky. Tabuizování tohoto tématu a kriminalizace protagonistů veřejné části této diskuse totiž povede k masivní autocenzuře, která řešení této problematiky zavede za zcestnou kolej sice politicky korektního, ale zároveň sebedestruktivního vývoje. 

Z důvodů otestování hranice možné svobody slova v naší společnosti na toto citlivé téma si dovolím postulovat hypotézu, která se snaží vysvětlit, proč narůstá objem násilí vedeného příchozími migranty z jiných vzdálených geografických oblastí proti původním obyvatelům Evropy a z toho vyplývajícího mezietnického (a – nebojme se to říci – i mezirasového) napětí.

Jistě, je to problematika mimořádně komplexní, a sahá od jiných kulturních a hodnotových tradic, domnělých i skutečných minulých vzájemných příkoří, osobní frustrace, zklamání, psychických obtíží až po náboženskou indoktrinaci k nesnášenlivosti a nenávisti. 

K sepsání tohoto pojednání mne vyprovokovala první odvážná odborná myšlenková vlaštovka z poslední doby, která poukazuje na další možné příčiny tohoto stavu a jejíž základní postuláty jsem si dovolil rozvést. 

Budu citovat z knihy „Vzestup a pád lidské mysli“ (ZDE) pana doktora (neurologa) Jana Martina Stránského ze str. 77 a 78 o tom, zda latentní rasismus, nebo spíše vnímání fyzické rozdílnosti mezi lidmi (a s ní navázané rozdílnosti projevů chování), není evolučně geneticky zafixovanou funkcí, která dlouhodobě sloužila k přežití menších lidských populací v hluboké minulosti a přetrvává do současnosti.

MUDr. Vladimír Zlínský

• SPD
• poslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Cituji:

„Studie ukázaly, že ve smíšené rasové skupině, jsme velmi citliví na lidi jiné rasy, než jsme my. Pokud je něco nebo někdo jiný, a my to neznáme, může to pro nás znamenat hrozbu, a tak se v našem mozku spustí obranné mechanismy.“

„Náš mozek má podvědomě zakódované předsudky týkající se pohlaví, věku a rasy. Náš mozek je evolučně zakořeněn tak, že si své postavení zachovává v malé skupině, na rozdíl od integrace nebo ztotožnění s větší skupinou, pokud z toho neplynou jasné výhody. Vyvinuli jsme se díky diferenciaci a konkurenci. Evoluce neuznává duhový svět. Ve skutečnosti se duhový svět staví proti evolučním mechanismům. Evoluce uznává talent a schopnost. Nikoliv rovnost.“. Konec citace. 

Z toho pohledu je třeba si položit otázku, zdali jsou nejen projevy fyzické, ale i psychické, poměrného počtu jedinců lidských skupin pocházejících z jiného geografického prostoru úplně stejné. Jedinci různých etnik se vyvinuli v různém geografickém prostoru s jiným přírodním prostředím, kde byly jiné životní podmínky, které ovlivňovaly nejen jejich vzhled, ale s velkou pravděpodobností i jejich chování a psychické projevy, a nakonec i kulturu a společenské uspořádání, tedy včetně míry agresivity a kooperativního sebeovládání nutné k přežití jedinců i malých lidských skupin.

Tedy je třeba si klást otázku, v jakém přírodním prostředí byla nutná větší kooperace ve skupině z důvodu přežití a z toho vyplývající nutné potlačení agresivity, které by mohlo rozklížit kohezi (soudržnost) kooperující skupiny, a kde byla nutná a vhodná z evolučního hlediska větší individuální agresivita a menší sebeovládání. Bezpochyby se jeví velmi pravděpodobné, že tento tlak vykonaly nepříznivé či naopak příznivé využitelné podmínky přírodního prostředí k uplatnění výhod kooperativního jednání.

A to vedlo nejprve k získanému a později vrozenému snížení vnitroskupinové agrese při zachování latentní nedůvěry k jinak vypadajícím a jinak se chovajícím skupinám lidí s přetrvávající připraveností ke koordinované externí agresivitě při setkání s jinak vypadajícími a jinak se chovajícími příslušníky lidského rodu představujícími potencionální velmi pravděpodobné ohrožení jejich obživy i životů.

Tyto tendence totiž byly posilovány tím, že cize vypadající lidé z dalekých oblastí byli v minulosti pro původní lidské skupiny velkým bezpečnostním i zdravotním rizikem a také soupeřem v kompetici (zápolení) o stejné zdroje.

Často v minulosti tyto situace končily násilným vyhlazením celých populací původních obyvatel (mužů) násilím nebo přinesenými nemocemi a jejich nahrazením nájezdníky. Viz invaze stepních nomádských národů z oblasti pontsko-kaspických stepí na koních, vyzbrojených luky a šípy, před 4800 lety do oblasti Evropy (ZDE).

A tedy, že jak kooperativní a sociální, tak i agresivní vnitroskupinové chování může být geneticky hluboce zakódováno ve zcela jiném množstevním poměru v populaci jedinců těchto rozdílných etnických skupin. Potom se může projevovat nutkavým agresivním chováním u některých jedinců původně pocházejících z jiného přírodního, a tím i sociálně-kulturního, prostředí, pokud se tito jedinci dostanou do společenského kooperativního prostředí, kde nadměrnou agresivitu nemohou přirozeně ventilovat a obracejí ji proti jinak vypadajícím jedincům původního etnika. 

Postupná globalizace a propojování světa s tímto hluboce zakořeněným genetickým dědictvím latentní nedůvěry k jiným etnickým skupinám a rozdílných schopností široké společenské a ekonomické kooperace, zvládání impulsivity a afektivity i dalších behaviorálních (týkajících se chování) vlastností jednotlivých lidských etnických populací vedly na jedné straně ke katastrofálnímu vyhlazování celých národů, které byly označeny za méněcenné či jinak nevhodně rozdílné nebo jako reakce na předchozí přestřelení to naopak vede v současné době k podpoře bezhlavého geografického promíchávání všech etnik, aniž by se brala v úvahu geneticky zakořeněná nedůvěra mezi jejich příslušníky a rozdíly v chování a myšlení, které tuto nedůvěru podporují. 

Konečným důsledkem pak může být nikoli to, že tato vrozená „atavistická“ nedůvěra možná po mnoha generacích postupně zeslábne a otupí se přirozenou cestou, ale naopak bude vzhledem k rozvoji etnických konfliktů posílena a zvýrazněna se všemi z toho vyplývajícími bezpečnostními konsekvencemi. 

Přirozená rozdílnost lidských populací (nikoli vymyšlená genderová variabilita) v rámci jejich původního geografického prostoru, je základem dalšího přirozeného vývoje současné světové civilizace. Jednotlivé vlastnosti nesené různými etnickými skupinami budou vystaveny přirozenému výběru měnících se přírodních, životních a společenských podmínek a schopnosti nositelů těchto vlastností nejenom v těchto podmínkách přežít, ale v současné době reprodukčního úpadku je hlavně přenést na další generace.

Z krátkodobého hlediska může vést masivní interakce mezi těmito cizorodými a odlišnými etnickými skupinami na určitém omezeném geografickém území ke vzniku společenského a bezpečnostního chaosu a může zažehnout velký celosvětový multietnický a náboženský konflikt. Z dlouhodobého hlediska je pochopitelně po takovém konfliktu možná dlouhodobá reparace těžko předvídatelným směrem, stejně jako absolutně šílená postapokalyptická budoucnost s poškozením genomu lidstva v případě jaderné globální války. 

Kriminalizace snahy o poukazování na problematiku současných převažujících vrozených nebo kulturně podmíněných rozdílných vlastností vyskytujících se v určitém poměrném množství u jednotlivých lidských etnických skupin (padni komu padni) a problematiky vzájemné interakce těchto skupin není dlouhodobě udržitelná a je nutné se touto problematikou vážně zabývat, jak ukazuje současné dění v západní Evropě. 

Odmítání této skutečnosti a výběrová kriminalizace nepohodlných osob a skupin, které jsou nositeli tohoto názoru, je stejně nebezpečná jako druhý extrém, který vyzdvihuje v dané chvíli jednu etnickou skupinu nad jiné a zneužívá tuto myšlenku k zotročování nebo likvidaci z tohoto pohledu nevhodných, nedokonalých a méněcenných lidských etnických skupin.

Stejně jako protagonisté jediné vyvolené rasy a národa způsobili přesný opak toho, za co všemi prostředky bojovali (tedy etnicky „čistou“ Velkoněmeckou říši ), tak i podporovatelé inkluze všech možných menšin mohou způsobit stejný efekt přestřelení (overkill) opačným směrem, pokud budou prosazovat a podporovat v rámci globalismu a multikulturalismu své bezhlavé a nedomyšlené vize homogenizace národů a lidských etnik na malém geografickém prostoru vymírající Evropy, aniž by se pokusili jakkoli řešit progredující demografickou deklinaci (pokles) v rozvinutých zemích smysluplnou podporou porodnosti původní populace. Maskujíce se za tvrzení , že pokles porodnosti původní populace je nevratný a nezastavitelný (a vlastně ozdravný) proces, (aniž by upozornili na to, že je to cesta neodvratné zkázy civilizace, kterou předkové těchto populací vytvořili a ubránili) sociálními a ekonomickými pobídkami podporují za krytí mezinárodním úmluv masivní migraci právě z těch oblastí, jejichž etnika mají projevy chování přizpůsobeny zcela jinému charakteru životního a společenského prostředí, než které formovalo původní evropskou populaci.

I zde platí základní poučka, že jakýkoli extrémní přístup může mít katastrofální a kontraproduktivní následky, a nakonec vyústit přesně v to, před čím jeho protagonisté varovali a v zájmu čeho konali, tedy v tomto případě k posílení vrozeného latentního rasismu jednotlivých etnik, a tím k roztočení spirály etnického a náboženského násilí nekritickým prosazováním a podporováním některých zatím menšinových etnických a náboženských skupin na úkor zatím většinové populace (ZDE). 

Proto je třeba otevřeně, bez cenzury a autocenzury hledat racionální řešení této citlivé problematiky a nikoli kriminalizovat ty, kteří na ni upozorňují.