Na začátku října 2017 podala Rada města Liberec odvolání ke Krajskému úřadu Libereckého kraje, ve kterém napadla rozhodnutí o změně stavby před dokončením – Viladomy Masarykova, Liberec. V tomto rozhodnutí byly povoleny změny, které podstatně ovlivňují vzhled staveb. Rozhodnutí bylo vydáno libereckým stavebním úřadem, který si nevyžádal stanovisko orgánu památkové péče, přestože se část projektu nachází v památkové zóně. Krajský úřad však ani za pět měsíců nevydal v této věci rozhodnutí.

U viladomů přitom bylo povoleno využití veskrze lacinějších řešení a materiálů, jeden z nejkřiklavějších zásahů je povolení plastových oken namísto původních dřevěných. „Úkolem rady města není posuzovat, jaké konkrétní stavební materiály mají a nemají co dělat v památkové zóně. Od toho jsou na libereckém magistrátu památkáři. Právě proto rada města nemohla nečinně přihlížet tomu, že stavební úřad při tomto řízení památkáře obešel,“ vysvětluje Josef Šedlbauer (SZ), radní, který tento materiál do rady města předložil.

Nadřízený krajský úřad ovšem už pět měsíců před svojí povinností ve věci rozhodnout alibisticky kličkuje. Formalistickým přístupem spekuluje o postavení města jako účastníka řízení, přitom jde zjevně jen o zástupné otázky. Krajskému úřadu byly předloženy jasné důkazy toho, že zde bylo v památkové zóně vydáno rozhodnutí stavebního úřadu bez stanoviska památkářů, což je ve zjevném rozporu s § 11 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči:

Správní úřady a orgány krajů a obcí vydávají svá rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů, jimiž mohou být dotčeny zájmy státní památkové péče na ochraně nebo zachování kulturních památek nebo památkových rezervací a památkových zón a na jejich vhodném využití, jen na základě závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

Podklad pro odvolání města připravil Jindřich Felcman, předseda liberecké Strany zelených a specialista na veřejné stavební právo. K postupu krajského úřadu dodává: „Přístup krajského úřadu ukazuje neblahou pravdu, že před úřady jsou si občané rovni, ale investoři velkých projektů jsou si rovnější. Zatímco každý „obyčejný“ stavebník by musel v památkové zóně jakoukoliv drobnou stavbu tvrdě projednávat s památkáři, zde si velký investor bez potřebných razítek klidně staví a úřady dělají, že se nic neděje.“

„Takže stavební úřad v Liberci samou horlivostí vyhovět společnosti Syner, která viladomy staví, obešel zákon, a krajský úřad to svojí nečinností přikrývá,“ shrnuje Šedlbauer.