Záznam z debaty si můžete poslechnout zde.

Deficitní rozpočet

Na začátku debaty nám pan redaktor pustil záznam vyjádření pana Zdeňka Škromacha z dva týdny starého vysílání stejného pořadu. Pan Škromach v docela dlouhém monologu schodek rozpočtu obhajoval a argumentoval tím, že státní výdaje budou mít multiplikační efekt na další příjmy veřejných rozpočtů (pan Škromach nejspíš měl na mysli představu, že státní výdaje "nakopnou" ekonomiku a dojde tak ke zvýšení daňového výběru), že je nutné vyvažovat požadavky občanů po službách státu na jedné straně a firem na nižší daně na straně druhé. Také zmínil, že podle něj není až tak důležité debatovat o konkrétní výši daňového zatížení, ale že podle něj chybí věcná debata o dlouhodobějším nastavení systému.

Mou hlavní reakcí bylo, že ani John Maynard Keynes neschvaloval státní utrácení v době růstu. A to byl zastáncem státního intervencionismu - "státní podpory investic", tedy je zřejmě jedním z hlavních vzorů dnešních socialistů všech barev. Tedy, že to, co dělá vláda, by bylo příliš socialistické i pro Keynese. Dnešní vláda má štěstí, že vládne v období obecného ekonomického růstu (po krizi-nekrizi let 2008/2009) a dokonce v době, kdy dokonce za nové státní dluhopisy nemusí platit úrok. Přesto pracuje s deficitním rozpočtem.

Stát podle mne není podnik, který by měl "generovat svůj produkt" podle požadavků občanů a firem. Mám tím na mysli, že stát má jasně danou roli - zajistit bezpečí před útokem zvenčí, bezpečnost a právní prostředí uvnitř. K tomu může poskytovat čisté veřejné statky, ale neměl by sloužit jako nástroj pro uplatňování nadvlády jedněch proti druhým. A to ani tehdy, pokud jde o nadvládu většiny nad menšinou. Koneckonců, někdejší nechvalně známá lidová demokracie období nedávno minulého byla vlastně diktaturou proletariátu. Komunisté měli schopnost toto zlo docela jasně pojmenovat a dost drzosti k jeho uplatňování.

Abych pana Škromacha jen nekritizoval, připustil jsem, že na jeho posledním argumentu něco je. Tedy že nejde o to, zda je daňové zatížení o kousek nižší nebo vyšší, ale že je zapotřebí debata o systémovém nastavení. Podle mne takovým systémovým nastavením může být ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu a ústavní brzda zvyšování daní. V obou případech jde téměř o totéž. Zvýšení daní je zásadní změnou a pro ni by měla být zapotřebí silná shoda nebo třeba obligatorní (povinné) referendum. Vytvoření dalšího státního dluhu je také daní, ale odloženou. Stát ty peníze bude muset "nějak" vybrat, typicky pomocí daní, takže jde o zvýšení budoucích daní. Stát má ještě měnový nástroj pro těžko viditelné zdanění, ale ten nyní ponechme stranou, byť se k němu asi brzo ještě vrátím. Stát jej také uplatňuje, jen zatím nevybral jeho zisky. Až to udělá, bude to téma.