Co říci k výsledku sněmovních voleb jako celku? Kam se vydává naše země a co ji nyní čeká?

Obecně lze říci, že pokračuje úpadek dvou tradičních stran ODS a ČSSD. Naopak svoje postavení, mírně posílené, potvrdila KSČM a znovu se do hry vrátila KDU-ČSL. Dalším viditelným výsledkem je, že minulé vládnutí nejvíce poškodilo ODS (ztráta cca 12,5 %) a poněkud méně potom TOP 09 (ztráta cca 5 %). Navíc se ve sněmovně objeví dvě nové strany ANO a Úsvit. ANO v podstatě zopakovalo minulý úspěch TOP 09, která se z 0 dostala na 16,7 %, ANO nyní na cca 18,7 %. Úsvit získal celkem skoro 7 % hlasů rovněž z nuly.

V Parlamentu tedy zasedne celkem sedm různých stranických subjektů, z nichž čtyři mají historickou tradici a splňují víceméně parametry tradiční strany v tom smyslu, že mají širší členskou základnu. Všechny nové strany představují typ strany, která se mnohem více podobá podnikatelskému projektu a která má minimální členské sítě. Jinými slovy, jsou mnohem méně zakotveny v české společnosti. Potvrzuje se tu trend, kdy se stranická politika izoluje od zbytku společnosti a voliči si v podstatě „najímají“ malé stranické týmy k tomu, aby udělaly konkrétní „práci“. Tím se ale vytrácí demokratický étos.

Zároveň se ukazuje, že v české společnosti není poptávka po jasně vymezených stranách, které by potom zaručovaly výměnu u moci na základě tradičního střídání pravice-levice. Český volič spíš dává přednost něčemu „mezi“. U ANO zřejmě imponovala „středová nevymezenost“, která sbírala hlasy zprava, ale i od sociální demokracie. Zdá se mi, že je i možné, že někteří voliči pochopili výměnu u moci jako výměnu osobností, ale ne jako výměnu politických strategií a receptů, jak řídit zemi. Teď je ale otázka, jestli bude taková situace opravdu vést k politice středového kompromisu a nebo zda ANO bude prosazovat ve skutečnosti pravicovou politiku identickou s tou, jakou dělala minulá Nečasova vláda.

Dalším výsledkem je opět snížená volební účast, která nepřesáhla 60 %. Je nutné si uvědomit, že 40 % voličů, a to je velké číslo, z nějakých důvodů nevolilo. To je něco, o čem by se mělo začít hovořit a analyzovat příčiny dalšího poklesu ve voličské účasti.

Kam zamíří naše země, to je nyní velmi těžké říci. Stranické šéfy teď budou čekat složitá vyjednávání ohledně koalice a bude velmi záležet na tom, aby se jednalo o koalici fungující a stabilní. Ve hře je teď bohužel věc, která není v ČR moc zvládnutá – hledání a dosažení kompromisu. A to takového kompromisu, který bude přesahovat ad hoc vůli k tomu „být ve vládě“, který dá stranou bazírování á la „chceme beze zbytku prosadit náš program“ a který by se dal nazvat „státotvorným kompromisem“. Odtud se potom bude odvíjet všechno. Voliči to ale politikům příliš neusnadnili.

Výsledek ČSSD zaostal daleko za očekáváním. Čím to je? Co nyní bude následovat? Bohuslav Sobotka deklaruje, že se pokusí složit vládu, ale dostane k tomu od kolegů příležitost? Je to na "popravu"?

Už před asi týdnem bylo celkem jasné, že ČSSD je tak říkajíc „ztracena v kampani“. Přispěl k tomu zřejmě jednak formát kampaně, jednak neschopnost definovat silná témata, která by byla srozumitelnější a zdůraznila, v čem strana představuje konkrétní alternativu pro voliče, a konečně i handicap daný tím, že obecně byla v české společnosti poptávka po „změně“ a nedůvěra ke starým stranám bez ohledu na to, jestli představují levici, nebo pravici.

Odhady pro ČSSD byly v době vrcholící vládní krize velmi vysoké, ale není fér dnešní výsledek srovnávat právě s nimi. Myslím si, že důležitá informace je, že ČSSD ztratila celkem asi 1,5 % ve srovnávání s rokem 2010, ale vyhrála i letošní volby. Je to ale vlastně další nepřesvědčivé vítězství v řadě. Z mého hlediska měla soc. dem. i přes nepříznivý kontext potenciál, který nevyužila.

Vývoj v ČSSD je velmi těžké odhadovat. Sobotkovo postavení určitě není po volbách pevnější, spíš naopak, a je možné, že strana či spíš někteří lidé v ní z toho budou chtít vyvozovat odpovědnost. Na druhou stranu si myslím, že s ohledem k nadcházejícím vyjednáváním by si sociální demokracie měla personální situaci vyřešit rychle. Od voličů dostala mandát k něčemu jinému než stranickým tahanicím.

Co Andrej Babiš? Za vítězem voleb zaostal jen minimálně, spolupráci s pravicí příkře odmítl, vůči ČSSD je mírně smířlivější a i z Lidového domu znějí vůči ANO smířlivé hlasy. Lze čekat např. koalici ČSSD, ANO a KDU-ČSL? Bez lidovců to číselně nevychází.

Myslím, že A. Babiš teď zjistí, že stát jako firmu řídit nepůjde a uvidíme, jak obstojí v naprosto odlišných podmínkách. Už minule jsem zdůrazňovala, že tyto volby byly o vládnutí bývalé koalice a o tom, kam bude Česká republika směřovat a jestli a jak začne řešit svoje problémy. Babišovo ANO by nyní udělalo obrovskou chybu, kdyby dalo přednost ideologické blízkosti a spojilo se s ODS a TOP 09. Ovšem je nutné si všimnout, že koalice ANO+ODS+TOP 09+KDU-ČSL by měla v daný moment 102 hlasů.

Nejlogičtější spojenec soc. dem. jsou komunisté. Jenže spojení s nimi více méně vylučuje spolupráci s KDU-ČSL a kvůli levicovému programu zřejmě i s ANO. Tím pádem by se soc. dem. musela snažit dohodnout, jak říkáte, s KDU-ČSL a ANO. V případě Úsvitu je velmi těžké odhadnout, jestli má státotvorný potenciál. ODS a TOP 09 zatím vypadají, že jsou ze hry, jelikož jsou v daný moment značně „toxické“. Bude ale záviset na dalším vývoji při vyjednávání.

Možnosti jsou otevřené, ale nezdá se mi jako nemožné, že by mohlo dojít na menšinovou vládu na bázi nějaké opoziční smlouvy. Bohužel se mi zdá, že zformovat silnou vládu či velkou koalici se pro programové a ideologické rozdíly a pro tradiční neschopnost dosáhnout a udržet kompromis nepodaří.

Komunisté nakonec žádného zázračného výsledku nedosáhli a čistě levicová vláda ČSSD a KSČM nemá nadpoloviční podporu. Udělali komunisté v něčem chybu? Co s nimi teď bude?

Komunisté díru do světa neudělali, i když na rozdíl od všech ostatních stran v minulém Parlamentu mírně posílili. Je nutné říci, že v českém prostředí komunisté získávají hlasy „navzdory“. V tomto smyslu je jejich mírný nárůst určitý úspěch, ale ne ten, který jsem sama očekávala (odhadovala jsem tak 18 %).

Výsledky voleb ukazují na otupující hrany antikomunismu. Levicové strany, které se často házejí do jednoho „bolševického“ pytle, získaly celkem skoro 35 %, z toho komunisté nasbírali více hlasů než v minulých volbách a nelze tvrdit, že by jejich voliči vymírali. Strana bývalého komunisty a údajně i agenta StB získala skoro 19 %. To znamená, že celkem 56 % voličů z různých důvodů antikomunistická argumentace stran jako ODS a TOP 09 nezajímá. Je samozřejmě ale otázka, z jakých důvodů, protože antikomunismus má v ČR dvojí metr a setkala jsem se s tím, že se antikomunismus aplikuje na levicové politiky a u pravicových nevadí.

Komunisté budou zřejmě pokračovat v tom trendu, který je v ČR už dvacet let – fakticky posouvat sociální demokracii doprava. Nemyslím si, že mají teď velké šance dostat se do vlády, ale že se bude jednat o jejich tiché podpoře v případě menšinové vlády ČSSD.

TOP 09 necelých 12 procent, ODS necelých osm procent. Co říct na výsledek pravice? Budou-li obě strany v opozici, jaký osud je čeká?

Obě strany ve volbách obhajovaly svoji práci a skončily neúspěšně. Jejich výsledek znamená, že voliči s jejich prací nebyli spokojeni. V normální situaci by obě strany měly jít dobrovolně do opozice a tam pracovat tak, aby voliče přesvědčily znovu o svých kvalitách.

V případě ODS se jedná o obrovský pád a je opravdu otázka, jestli se strana bude schopna vzpamatovat. Už jen to, že se jí značně zmenší finance, které od státu získávala na provoz, bude znamenat absolutně novou situaci. Je možné, že svůj pád nepřežije a postupně se rozpadne. Velmi bude záležet na tom, jestli se v ní najdou lidé, kteří ji budou moct i v této situaci dobře nasměrovat.

TOP 09 si nepohoršila tolik, což je podle mého názoru s ohledem na skutečné výsledky jejich práce ve vládě, výsledek dobré kampaně. Od samotného počátku je TOP 09 mocenský projekt M. Kalouska, který ještě může ve vyjednávání o vládě strategicky překvapit. V daný moment se ale zdá, že TOP 09 bude vyčkávat v opozici.

SPOZ totálně vybouchla. Co to znamená pro Miloše Zemana?

Trendy už dlouhou dobu ukazovaly, že SPOZ si nevede dobře, takže to není žádné překvapení. Pokud prezident Zeman kalkuloval s tím, že SPOZ bude prezidentskou stranou v Parlamentu, tak se mu to nepodařilo a bude si muset hledat svoje spojence jinde. Ukázalo se, že popularita Zemana nestačí na to, aby SPOZ dostala voličskou podporu. Zároveň se ale ukázalo i to, že teorie, že stačí mít lidi v úřednické vládě a strana má zaručenou podporu, jsou zcela liché.

Co teď nejpravděpodobněji udělá Miloš Zeman?

Z Ústavy ČR má teď prezident poměrně významnou roli. Je to on, kdo svým výběrem jmenuje předsedu vlády, jehož úkolem je potom sestavit vládu. Samozřejmě, že pokud bude respektovat demokratické výsledky voleb, potom by měl pověřit nominanta nejsilnější strany, kterou je sociální demokracie.

Odhaduji, že Zeman se jednání o vládě bude věnovat mnohem aktivněji než jeho předchůdci. Myslím, že pokud by ale prezident vypadl z očekávané role a snažil by se postupovat „po svém“, v důsledku by znemožnil sestavení stabilní vlády a mohl by způsobit pat. I na něj tu je nyní poměrně velký tlak v tom smyslu, aby sestavování vlády nebořil, ale naopak vytvořil podmínky ke kompromisu.

V jakém stavu je politické spektrum? Mnohé tradiční a zavedené strany byly přebity novými a formálně ne zcela zformovanými subjekty, jejichž voliči nemusí být příliš upevněni. Bude politické spektrum krystalizovat? Je prostor pro příchod nových subjektů? V jaké části spektra?

V demokratickém systému je ale vždy prostor pro nové subjekty. Jiná věc je, jestli voličsky uspějí. Celkově platí to, co jsem už řekla. V ČR dochází k úpadku tradičních stran s větší členskou základnou, které v minulosti agregovaly zájmy jednotlivých společenských skupin, a nahrazují je v podstatě manažerské politické projekty, napojené na podnikatelskou sféru (ANO, TOP 09, Úsvit), které si voliči „najímají“ a kde zájmová politika přestává být viditelná. To není ale zdaleka problém jen České republiky. Vedle toho myslím, že došlo k další fragmentaci, která se týká hlavně pravice/středo-pravice. Ostatně všechny tři tyto strany se dají označit jako spíše středo/pravicové, ale rozhodně nikoliv levicové projekty. Levice naopak zůstala, co se týče počtu zastoupených subjektů, nezměněná. Např. SPOZ, která se profilovala levicově, se do Parlamentu nedostala.