Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Podle mě to byl rok jako každý jiný. Pokaždé se najdou nějaké problémy. Já bych roky nesoudil podle toho, jaké jsou problémy, ale podle toho, jak je dokážeme v daném roce překonávat. A myslím, že v mnoha věcech se konečně začalo místo mluvení konat. Na Ukrajině zavládlo příměří, státy se spojily v boji proti ISIL, řecká krize je celkem úspěšně řešena a teroristické útoky otevřely otázku po identitě lidí žijících v Evropské unii. Prostě všechny věci mají nějaký vývoj a rok 2015 bude jednou vnímán jako jakýkoliv jiný rok.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Myslím, že hodně politiků pod dojmem emocí zapomnělo na pravidla a bezpečnost občanů Evropské unie. Nemůžeme si sem vzít statisíce lidí, které nebudeme moci integrovat a o kterých nic nevíme. Za největší úspěch považuji poslední měsíce, které ukázaly, že česká pozice v oblasti migrace je správná. Selhání vidím především u západních států, které sem bez kontroly nechaly přijít statisíce lidí. To je chyba, které jednou budeme litovat.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Kouzlo přímé volby prezidenta spočívá v té nepředvídatelnosti výsledku. A Miloš Zeman byl řádně zvolen jako všichni ostatní politici, ať se to někomu líbí, nebo ne. A takové to neustálé kopání do prezidenta, například od bývalých protikandidátů, mi často přijde úsměvné až trapně zhrzené. Prostě pokud někdo nechtěl, aby vyhrál Miloš Zeman, tak měl být lepší než on. Osobně si myslím, že výběr poradců a lidí, kteří se kolem něho pohybují, by měl být jiný, ale respektuji právo každého si vybrat toho, kdo mu nejvíce vyhovuje. Sám bych se chtěl dožít doby, že prezident a premiér budou spolupracovat. To současné neustálé handrkování upřímně nesnáším.

Totéž se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Nedávno napsal Václav Klaus mladší článek, kde právě tyto skutečnosti zmiňuje. Nicméně já znám bohužel Marine Le Penovou z Evropského parlamentu a to určitě není politička s morálním kreditem a nějakou schopností mít dlouhodobou strategii například v oblasti migrace nebo ekonomiky. Myslím si, že politici dostali tento rok pár facek, aby se vzpamatovali. A řada z nich se skutečně probrala a začíná přemýšlet o něco více racionalisticky.