Vy jste v minulosti nebyl nikdy ve vedení KSČM. Když jste ale do funkce prvního místopředsedy, který má na starosti řízení stranické práce, komunální a regionální politiku a volby, vstupoval, co vás překvapilo a co naopak zarmoutilo?   

Ta funkce pro mne samozřejmě byla něco nového. S mnoha lidmi uvnitř strany jsem se sice již znal, přesto se mi zcela nově otevřela cesta k funkcionářům na okresech a krajích, u nichž jsem udělal spoustu osobních návštěv. Ta byla pro mne zároveň překvapující. Zjistil jsem totiž, že máme velké množství pracovitých lidí a že se nám do funkcí dostávají i mladší lidé. Vezměme si jen třeba omlazení v Praze: po konferencích tam máme na Praze 6, 7 a 8 předsedy okresních výborů do čtyřiceti let. Všichni ale přitom prokazují nejenom místní znalosti, ale i politické. Dokonce jsme zjistili, že nejenom že jsou pro stranu přínosem, jsou mnohdy dokonce i kladněji hodnoceni, než lidé ve starším věku. Je to přece jenom oživení. Mám z toho velkou radost.

Jak to dnes vypadá celkově s vaší členskou základnou? Média stále dokola totiž píší o tom, že vaši členové jsou poněkud přestárlí. Jak si ale dnes ti "staří" vedou ve své stranické práci? Jsou třeba aktivní uvnitř strany?

Já si myslím, že je třeba zlepšovat vždy a všude. Správný komunista nemůže být nikdy spokojený. Máme okresy, kde se nám nedaří mladé lidi získávat nejenom do funkcí, ale do strany vůbec, to je pravda. To je ale do jisté míry dáno charakterem toho okresu. Co se týče samotné práce, no tak to je vždy o komunikaci, o jakési burze dobrých nápadů, nebo výměně zkušeností.

Co bych rád ve straně změnil, to je takové to schůzování z povinnosti. Chtěl bych, abychom se k sobě nechovali  jen jako "zaměstnanci", ale abychom měli radost z toho, že jsme všichni v jedné politické straně. Když si totiž na druhou stranu vzpomenu na povídání kolegů ze zastupitelstva magistrátu hlavního města Prahy, čímž myslím z jiných politických stran, tak jsem nepochopil, proč kolikrát v té straně vůbec jsou. Ta jejich kázeň a morálka, ale i to chování mezi sebou – to by vůbec neodpovídalo mým představám. Já osobně bych nechtěl být v takové straně a jsem spokojený s tím, že já jsem odhad při vstupu do politické strany měl.

V KSČM jsou různé názorové proudy. Tedy konzervativní a pak ti umírněnější. Těm konzervativním se někdy říká stalinisté… Jak takové dělení vnímáte?  

To nahlížení musíme ještě rozdělit, neboť jsou skutečně lidé, kteří hodně levicově přemýšlí, ale jde o to, že oni něco v životě prožili a zažili, ale přitom nemusí mít dogma onoho stalinisty. Ti lidé si prostě představují organizaci s větší kázní či morálkou a vědí, že když něco řekne nadřízený, tak se to má splnit. Já bych tu skupinu vůbec neodsuzoval, neboť když s těmi lidmi hovořím, tak vnášejí určité poznání pro stranu. Těm druhým pak naopak ostatní mnohdy říkají: „Proč ty v té straně vůbec jsi?“ Já si myslím, že ten proud mnoha názorů není nic škodlivého. Všichni se ale musíme zamýšlet přitom nad tím, když jeden druhého kritizujeme. Abychom fakt nebyli totalitní stranou, kde by nikdo z nás nesměl říci svůj názor.

Existují uvnitř KSČM nějaké směrnice, jak se vyrovnat s lidmi, kteří poškozují stranu?

Komunistická strana umožňuje velkému množství lidí, které bere jako odborníky a jsou přitom sympatizanty, aby mohli za nás i kandidovat. Jestliže takový člověk něco poruší, tak stejně se nemůže odvolat, je totiž v té funkci neodvolatelný. Většinou pak "dojede"  své volební období a skončí, neboť ho jeho stranická organizace, která ho nominovala, už nominovat nebude. U členů strany pak prohřešky řeší stanovy KSČM. V nich se jasně hovoří o tom, že když někdo vážně poruší politickou stranu KSČM, tak může být navržen na odvolání.

Co ale poslanci Miroslav Grebeníček a Marta Semelová? Ti podle vás stranu svými projevy nepoškozují?

Pokud vím, tak oba zmiňovaní nikdy závažným způsobem nepoškodili komunistickou stranu. I když jsou jejich veřejná vystoupení často jiná nebo ostřejší než u ostatních poslanců, to ano. Pokud by tam ale byly určité závady, nebo hovořili špatně, tak v každém případě by v takové situaci zřejmě zasáhla i BIS nebo některá ministerstva a znovu by mohla žádat nebo navrhnout možný zákaz KSČM. Jejich vystoupení nejsou v tomto ohledu ale nějak závadová či extrémní, jsou to často jen témata dotýkající se padesátých let a na to podrážděně reagují právě pravicoví poslanci.