Co říkáte návštěvě Bruselu premiérem Bohuslavem Sobotkou a jeho setkání s předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem?
Připadá mi legrační, že pan Sobotka hned den po vyslovení důvěry své vládě se jede takříkajíc nahlásit do Bruselu, aby tam meldoval, že teď už bude poslušně plnit všechny příkazy, které z Bruselu přijdou. Jak šéf eurokomise Barroso, tak předseda europarlamentu Martin Schultz nad tím samozřejmě jásali a vydávali podpůrná prohlášení. Pro mě naopak je to spíše důvod ke znepokojení, protože pan Sobotka, a to i na poměry, které vládnou v ČSSD, je naprosto bezuzdným eurofilem. Jeho bezuzdné eurofilství nás může přinést do situací, které budou pro Českou republiku představovat určité riziko.
Vláda se shodla, že přistoupí k fiskálnímu paktu EU, ke kterému nepřistoupila Nečasova vláda a britská vláda Davida Camerona. Není zde nebezpečí, že v okamžiku, kdy by vláda překročila některé parametry rozpočtu dané fiskálním paktem, přišla by dle pravidel paktu o kontrolu nad státním rozpočtem a kontrolu a rozhodování nad ním by převzala Evropská komise, která by nehájila zájmy naší země a jejích občanů? Zjednodušeně řečeno, nehrozí, že když vláda přistoupí k fiskálnímu paktu a současně bude hodně utrácet, tak čeští občané přijdou o možnost rozhodování nad státním rozpočtem skrze své volené zástupce?
Přesně do toho se vláda řítí. Je to ještě o to pikantnější, protože před několika dny tatáž vláda odmítla jakýkoli požadavek na fiskální disciplínu na národní úrovni, odmítla finanční ústavu. Vidíme zde schizofrenii vlády. Na jedné straně odmítá dodržovat fiskální disciplinu na národní úrovni, ale na straně druhé si je ochotna vnutit rozpočtové parametry z úrovně nadnárodní, tedy z EU. To postrádá jakoukoli vnitřní logiku a hlavně se vzdává jedné z velmi důležitých pravomocí a tedy sama si určovat parametry státního rozpočtu.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík