Mnoho mladých chodí do škol proto, že musí. Co ale žene do vzdělávacích ústavů ty, kteří už dávno překročili nejen práh dospělosti, ale nechali za sebou už i střední a pokročilý věk? Většinou je to touha po sociálním kontaktu, udržení psychické kondice, ale i snaha zbourat mezigenerační bariéry.
Čtěte také: Důchodci o berlích k bankomatům? Čtěte, jak to nakonec bude
V uspěchané době, kdy mnohý z nás jí za pochodu, nezná hranici mezi pracovním a soukromým časem, působí snad právě univerzity třetího věku, tedy místa, kde se vzdělávají penzisté, jako pomyslné oázy klidu. Připouští to i místopředseda Senátu a senátor za Pardubický kraj, Petr Pithart.
Univerzity třetího věku. Oáza klidu
"Měl jsem tu čest na univerzitách třetího věku párkrát přednášet. Moc se mi to líbilo, v dnešní uspěchané době to byla zvláštnost. Lidi přicházeli ne proto, že by do školy museli, ale proto, že chtěli," řekl Pithart na semináři Moudrým lidem škola nikdy nekončí.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jana Šulcová