Jsou jim sympatické církevní restituce a na jejich podporu dokonce podepsali jakési provolání, kde vyzvali politiky, aby bez otálení schválili k tomu i příslušný zákon. Dagmar Havlová, Lucie Bílá, herec Ivan Trojan, herečka Jiřina Jirásková, či filmoví režiséři František Filip a Jiří Strach. Ti všichni spolu s dalšími desítkami osobností kulturního života věří, že konečně dojde k částečnému vyrovnání křivd, které komunistický režim církvím a věřícím způsobil a které nejsou ostudně napraveny ani po více než dvaceti letech demokracie a svobody.
„Zmařené lidské životy, zničené rodiny a utrpení věřících nelze ničím nahradit. Ale lze konečně přijmout zákon, který jednou provždy vyřeší otázku, kdo na koho doplácí,“ píše se v provolání, jehož text výše zmínění nejen podepsali, ale jak řekli ParlamentnímListům.cz, také s ním nadmíru souhlasí. Přestože by prý nejraději mlčeli, i tak alespoň krátce vyjádřili slovně své pocity.
„Já to nechci nějak mnohoslovně komentovat. Z toho znění prohlášení, když si to přečtete pozorně, tak tam se nehovoří o tom, jestli mají politici ten zákon schválit. My si jen myslíme, že tam je nějaký dluh, nějaká dvacetiletá nespravedlnost, a je to otázka pro odborníky, aby posoudili, co a jak se to má vrátit,“ prozradil ParlamentnímListům.cz herec Ivan Trojan k tomu, proč není na druhé straně barikády, tedy odpůrcem normy stejně jako třeba spisovatelka Lenka Procházková.
- Celé provolání ZDE
„Já většinou zvažuji, než nějaký podpis pod něco dám, tak tady jsem ho dal bez nějakého dlouhého rozmýšlení. Nechápu, proč se kolem toho děje pro mne taková nepochopitelná hysterie. O tom to taky je. Rád bych, aby se vše kolem toho zákona zaopatřilo v Parlamentu konstruktivně a bez nějaké hysterie,“ uvedl dále Trojan.
Neměl by na mínění lidí vliv ani Gott
Na dotaz, zda provolání známých osobností k majetkovému vyrovnání státu a církví může třeba většinově ovlivnit negativní postoj veřejnosti k této věci, pak Trojan řekl jasné ne. „To určitě lidi v tomto smyslu neovlivní. Myslím, že nemá vliv na celou věc ani to, zda by to třeba podepsal i Karel Gott, nebo další známí umělci. Musíme to nechat na těch politicích. Už mi ale volalo několik novinářů, abych se k tomu vyjádřil, fakt to nechme na těch odbornících,“ dodal Trojan.
To herečka Jiřina Jirásková byla sdílnější. Uvedla ale, že je momentálně stále nemocná, ovšem tato věc ji velmi zajímá.
„Já se stýkám s několika přáteli, kteří jsou věřící jako já, máme stejné názory na věci a s těmi jsme se domluvili, že to podpoříme, protože se domníváme, že to je spravedlivé,“ řekla Jirásková ParlamentnímListům.cz k tomu, proč právě ona přidala pod takovou věc svůj podpis.
„Kdo ale za mnou přišel s prosbou o podpis, to si nechám pro sebe,“ podotkla.
Zmínila také, že ví i o billboardové kampani, kterou spustila ČSSD a kde je nápis, že ODS a TOP 09 chtějí darovat církvím 134 miliard a na obrázku je pak ruka v modrém saku předávající pytel druhé ruce, zřejmě duchovního.
Jirásková: Neměli bychom za to zcizení nést odpovědnost všichni?
„Vím, že levicové strany proti tomuto zákonu hodně brojí. Nemůžu ale posoudit, jestli to je správné, nebo nesprávné. Oni musí vědět, jaké stanovisko je správné hájit,“ uvedla a na dotaz, zda se jí právě tato kampaň sociální demokracie libí, odvětila: „Já jsem ji ani pořádně neviděla, tak proto bych to nerada hodnotila. V případě, že bych byla zdravá, a v pořádku, tak bych byla ochotná se k celé věci veřejně vyjádřit, to ano. Zatím ovšem tomu tak není, tak to nepřichází v úvahu."
Politikům všech stran by ale prý ráda vzkázala, aby zvážili po těch mnoha letech, když se vrací majetek, z jakých peněz se bude tato kompenzace vlastně platit. „Měli by v této souvislosti zvážit, jestli přeci jenom za to zcizení, všimněte si, že neříkám krádež, jestli bychom za to zcizení neměli nést i hmotnou odpovědnost. Anebo alespoň ten, kdo o tom rozhoduje, tedy politici,“ dodala Jirásková, jež v televizi a ve filmu vytvořila více než 140 rolí.
„Já k tomu všemu budu hodně stručný. Myslím, že by se zcizený majetek vrátit měl, je to spravedlivé. Tím je řečeno všechno,“ pronesl s úsměvem k argumentu svého podpisu režisér František Filip. „Spravedlnost na světě nikdy neexistovala, nicméně bychom se o ní měli trošku zajímat,“ podotkl dále pro ParlamentníListy.cz.
„Mne také oslovili určití lidé s výzvou, zda bych to provolání podepsal, ale já bych se v tom nerad nějak rýpal,“ zmínil s tím, že se mu ale hrubě nelíbí akce ČSSD proti této podobě restitucí. „Oni ale hovoří do všeho, mne už proto nic nepřekvapuje. Já jsem jen udělal to, co si myslím, že je správné. Že někdo bije a tluče? Co svět světem je a byl, tak pořád někdo někoho tluče," dodal razantně režisér, který režíroval na 600 dramatických, hudebních a zábavných pořadů.
Například seriály “Tři chlapi v chalupě", “Rozpaky kuchaře Svatopluka”, “Sňatky z rozumu”, “F.L Věk”, “Chalupáři”, “Byl jednou jeden dům” či koprodukční snímek na námět Eduarda Basse “Cirkus Humberto”.
Na Hradě by se jí líbil jak Fischer, tak Zeman
Jak Jirásková, tak Filip se také vyjádřili k přímé prezidentské volbě. „To vám ještě neřeknu, to jsem sám zvědav, pro koho se rozhodnu, ale určitě to nebude nikdo, koho podporují komunisté,“ zmínil režisér neurčitě.
Známá herečka už byla trošku konkrétnější. „To je zatím sice moje věc, ale Jan Fischer i Miloš Zeman jsou pro mne ta jména, která by přicházela v úvahu. Kdybych šla volit, tak bych se možná rozhodovala mezi těmito jmény,“ doplnila Jirásková.
Další ze známých umělců pak nebyli k zastižení. Lucie Bílá nebrala telefon a nereagoval ani její manažer Jiří Kouble z Agentury 44. „Paní Dagmar Havlová se nechce k ničemu vyjadřovat,“ uvedla pak jako omluvu k mediální mlčenlivosti bývalé první dámy Martina Špačková z Nadace Vize 97. Ani režisér Jiří Strach, který podle mnohých za provoláním umělců stojí jako aktér celé akce, nebral telefon.
Dodejme jen, že provolání politikům, aby bez otálení schválili církevní restituce, podpořili ještě mezi mnohými třeba také výtvarník Adolf Born, režisér Vít Karas, houslista Václav Hudeček, či zpěvačka Pavlína Filipovská nebo hudebník Jiří Pavlica.
Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi prošel v polovině července ve třetím čtení sněmovnou. Nezabránily tomu ani obstrukce opozice. Nyní jde norma zpátky ze Senátu, který ovládá ČSSD, do sněmovny. Senát totiž ve středu podle očekávání hlasy levice odmítl vládní podobu zákona. Proti předloze se po celodenním projednávání postavilo 43 senátorů ze 77. Premiér Petr Nečas ale (ODS) věří, že koalice ve sněmovně senátní veto přehlasuje. Potřebovat bude nejméně 101 hlasů, při červencovém hlasování jich měla jen 93.
Nad krokem populárních osob se ale pozastavuje mediální odborník Jiří Mikeš. „Divím se, že se do toho ty takzvané celebrity pustily, protože svým pohledem na církevní restituce lidi jenom naštvou. Protože většina národa je pro to, aby se k vyrovnání s církvemi přistoupilo trochu jinak. Proto ten jejich dopis postoj obyčejných lidí vůbec nezmění,“ řekl minulý týden pro ParlamentníListy.cz lektor komerčních komunikací na Vysoké škole ekonomické.
Známý z obrazovky není zárukou
Prezident Asociace českých reklamních agentur a marketingové komunikace Pavel Brabec pak usoudil, že alespoň trochu prohlášení osobností vliv mít může.
„Ovlivnit postoje to může, ale ne nějak zásadně. Měnit je složitější proces, který je kombinací momentální politické situace s převahou ateistického smýšlení, takže to je opravdu složité. Ale ovlivnit to mohou, protože pokud se tomu dá patřičný prostor, tak to samozřejmě veřejnost vnímá,“ pronesl pro ParlamentníListy.cz Brabec.
Naopak vůbec žádnou šanci nedává provolání politolog Lukáš Jelínek. „Žijeme v době, kdy jsou lidé čím dál víc alergičtí na to, když jim někdo radí nebo vnucuje svůj názor a zvlášť když zneužívá svého postavení. To, že je známý z televizní obrazovky, ještě neznamená, že zrovna jeho úsudek bude nejbystřejší a že dokáže zohlednit vše z tak komplikovaného tématu, jako jsou církevní restituce,“ dodal Jelínek.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová