Řada právníků říká, že jde o gesto, protože amnestie je jako výsostné právo prezidenta nenapadnutelná. Má vaše snaha smysl?

To není jen gesto, návrh je propracovaný, odkazuje na odbornou literaturu a nálezy Ústavního soudu. Pokud by ho Ústavní soud odmítl, měl by vysvětlit, proč jedná jinak, než doposud jednal. Prezident republiky, která je demokratickým právním státem, nemůže být monarchou, který disponuje neomezenými kompetencemi a stojí nad právním řádem a základními lidskými právy. Vázanost prezidenta republiky ústavním pořádkem a zákony navíc vyplývá z jeho vlastního slibu. Smyslem amnestie podle ducha Ústavy je akt milosrdenství společnosti vůči pachatelům trestné činnosti, ale nemůže být doprovázena újmou na majetkových nárocích poškozených.

Amnestie ale není podle některých odborníků součástí právního řádu, proto ji nemůže Ústavní soud posuzovat.  Ústavní soud podle Ústavy „rozhoduje o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem“.

Amnestie splňuje znaky právní normy, vychází ve Sbírce zákonů, soudy ji aplikují jako zákony. Ostatně stejně to posoudil i soudce Městského soudu. Také považuje, že článek II amnestie může být v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, proto chce, aby jej prověřil, případně zrušil Ústavní soud. Je také názoru, že amnestie má povahu právní normy. A Gerlochova učebnice teorie práva pak výslovně řadí nařízení prezidenta republiky o amnestii mezi rozhodnutí obecně normativní povahy, které je právním předpisem.

Kdyby se Ústavní soud odmítl naším podáním zabývat, byl by nekonzistentní. V minulosti už rozhodl v podobném případě o prezidentově rozhodnutí o termínu předčasných sněmovních voleb, když se na něj obrátil s Ústavní stížností poslanec Miloš Melčák. Ústavní zákon i prezidentovo rozhodnutí o vyhlášení předčasných voleb zrušil, protože dospěl k závěr, že rozhodnutí prezidenta kontrasignované předsedou vlády je nutné považovat za právní předpis. Přitom situace kolem Melčákovy stížnosti nebyla tak vážná jako dnes.

Tehdy Ústavní soud zrušil předčasné volby, aby ochránil právo jednoho poslance na čtyřletý výkon jeho poslaneckého mandátu. Neměl by Ústavní soud zasáhnout tím spíš, když amnestie poškodila práva mnoha okradených a podvedených lidí?

Jde o desítky tisíc lidí, které budou poškozeny zastavením trestního stíhání. Přitom Ústavní soud ve svých nálezech, na které odkazujeme, upozornil, že zastavení trestního stíhání nesmí ohrozit práva poškozených. Přitom v amnestii mohla být podmínka, aby se zastavilo trestní stíhání, když za průtahy může stát a když je řešena pozice poškozených. Když se například soudí dopravní nehody, pokud dojde k dohodě o odškodnění, může soud upustit od potrestání nebo se řízení zastaví. Ale nic takového v amnestii nebylo.

V návrhu Ústavnímu soudu odkazujete na řadu soudních rozhodnutí. Mohou takové argumenty uspět?

Věřím, že když prosazuji právní názor, musím doložit, že je v souladu s judikaturou Nejvyššího nebo Ústavního soudu. Prošli jsme rozhodovací činnost za posledních deset let. Platí princip, že je žádoucí, aby se sjednocovala judikatura. Právě odborná literatura a judikatura mne přesvědčila, že argumenty ve prospěch zrušení části amnestie jsou silné. Na počátku jsem jako mnoho jiných právníků v úspěch nevěřila. Dnes jsem naprosto přesvědčena, že by se tímto problémem měli odborníci vážně zabývat.