V řadě bodů se sice shoduje s dokumentem vydaným v této souvislosti ČSSD, avšak malé odlišnosti v sobě přece jen zahrnuje. Shrnuje základní argumenty proti přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.

Autoři argumentů přitom upozorňují na celou řadu nejasností a slabých míst zmiňovaného zákona. Například na to, že návrh zákona umožňuje prolomení hranice z 25. února 1948.  Stát má totiž vydat věc, která byla součástí původního majetku církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy podle Benešových dekretů, zákona o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody z roku 1946, nebo podle obdobných právních předpisů. „Tím zákon ohrožuje základní politický axiom jak domácí, tak i zahraniční politiky československé a české demokracie po listopadu 1989,“ stojí mimo jiné uvedeno v dokumentu.

Zákon vytvoří nerovnost mezi občany

Jeho autoři pak konstatují také to, že připravovaný zákon zakládá na vznik zásadní nerovnosti mezi osobami. „Především český stát by vědomě poškodil miliony vlastních občanů, fyzické osoby - restituenty, vlastníky pozemků pod silnicemi II. a III. třídy, ve svém důsledku ve prospěch bezprecedentního majetkového prospěchu cizího státu. Majetek se přitom po roce 1989 nevracel žádným jiným českým, tím méně cizím právnickým osobám,“ připomínají tvůrci argumentů s tím, že  největším konsolidovaným vlastníkem nemovitého majetku v České republice se stane podle kanonického práva cizí stát. Tedy Vatikán, s nímž nemá naše země upravené vzájemné vztahy.

„Vatikán byl přitom od 1. ledna 2012 zařazen State Departmentem USA na seznam států, kde hrozí praní špinavých peněz. Vatikánská banka IOR, v níž mohou skončit veškeré výnosy z případného prodeje majetku ČR Vatikánu, se zmítá ve skandálech spojených s praním špinavých peněz,“ uvádí dále dokument.

A upozorňuje na další nedostatky, či dokonce možná osudová pochybení. Například na to, že zákon údajně díky své konstrukci skrytě zajišťuje to, aby objem fyzicky vydávaného majetku církvím a řádům byl výrazně větší, než ten, jaký je předpokládán v zákoně (ten uvádí cca 250 tisíc hektarů). V tom údajně může spočívat jeden z hlavních triků celého zákona…

Vydá-li takový majetek stát, ohrozí to jeho základní funkce?

„Vydáním obrovského majetku – navíc daleko za rámec odhadu zákona – bez jeho řádné evidence a prostorového zobrazení může způsobit i ohrožení některých funkcí státu či krajů. Dokonce až k ohrožení schopnosti poskytovat služby občanům,“ varují tvůrci dokumentu, který získaly ParlamentníListy.cz.

Dodávají pak však i další významná „ale“. Například to, že i Evropská komise se údajně podivuje návrhu tohoto zákona a upozorňuje, že jeho schválením se zadlužení českého státu zvýší o dalších 1,5 procenta.  A to v době propadu evropských ekonomik jako celku. „S ohledem na vývoj v Řecku, Itálii a Španělsku může dokonce dojít ke snížení ratingu ČR a zdražení dluhové služby. I když dosud  taková přesná hodnocení neproběhla, konzultace s ratingovými agenturami však také ne,“ pokračují autoři argumentů proti zákonu o vrácení majetku církvím.

Bianco šek církvím…

Podle nich je tak církvím a řádům vystaven vládou doslova „bianco šek“.  Je třeba mít na paměti i fakt, že katolická církev přitom není politicky neutrální subjekt, její program je ultrakonzervativní a z hlediska převažující většiny českých občanů zjevně mimo demokratický názorový proud.