Hloubkové audity nechal koncem února spustit na šesti ministerstvech řízených zástupci hnutí ANO jeho předseda Andrej Babiš. Nyní o nich Ministerstvo financí zveřejnilo zprávu čítající sto pět stran, v níž se píše, že bylo analyzováno 650 tisíc faktur za 318 miliard korun, veřejné zakázky za 213 miliard korun nebo 86 zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu. „Tušili jsme, že má státní správa v datech nepořádek. Já sám už toho dost zažil a měl jsem představu, co na ministerstvech objevíme. Že to ale bude téměř detektivní práce, mě šokovalo,“ přiznal náměstek ministra financí Lukáš Wagenknecht.

Prověrka prý jasně ukázala, co je potřeba napravit. Jde o zavedení centrálních nákupů, zlepšení fungování státní pokladny a také návrh, aby se interní audit ministerstev zaměřil ve větší míře na IT. „Ačkoliv se v posledních letech utratily miliardy korun za nejrůznější IT systémy pro státní správu, získat kvalitní a srovnatelná data o hospodaření ministerstev byl velký problém. Oblast nákupu IT pro státní správu vyšla jako jedna z nejproblematičtějších oblastí,“ konstatoval Lukáš Wagenknecht.

Při auditech bylo identifikováno více než tisíc rizikových obchodů

Jako příklad uvedl 357 milionů korun, které mezi roky 2011 až 2013 vyplatilo Ministerstvo spravedlnosti firmě CCA Group, dodavateli IT služeb. Z toho se podařilo dohledat dokumenty jen k vyplaceným 69 milionům korun, přičemž šlo většinou o zakázky bez výběrového řízení. Zbylých 288 milionů korun byly smlouvy z let 1995 až 1997, kde se nepostupovalo podle zákona o veřejných zakázkách. „Požadavky na IT se za dvacet let výrazně změnily. Není přeci normální, aby se tak dlouho nakupovalo podle stejné smlouvy,“ konstatoval náměstek ministra financí.

Ve zprávě Ministerstva financí se píše, že v auditech bylo identifikováno 1 207 rizikových obchodních případů s fakturovaným objemem 16 miliard korun. Pro ilustraci jsou uvedeny tři konkrétní obchodní případy, které lze považovat za typická zjištění. První se týká smluv mezi Ministerstvem spravedlnosti a již zmíněnou CCA Group a.s., protože se úřad zřejmě nachází v tzv. situaci vendor lock-in, která činí zákazníka závislým na produktech a službách konkrétního subjektu tím, že vytváří značné náklady na přechod na produkty a služby jiných subjektů.

Problémem nevypisování soutěží a nekorektní zveřejňování zakázek

Druhý příklad se týká obchodních případů mezi Ministerstvem životního prostředí a RNDr. Tomášem Bajerem, kdy bylo fakturováno osm milionů korun za několik zakázek malého rozsahu. Z vysvětlení MŽP není zřejmé, zda a jak bylo o zakázky malého rozsahu soutěženo, pokud spolu předměty plnění věcně a časově souvisely. Třetí konkrétní obchodní případ se týká Ministerstva dopravy a SILMOS s.r.o., kdy bylo fakturováno za 7,4 milionu korun, ale ve Věstníku veřejných zakázek se výběrové řízení nepodařilo dohledat. Může tedy jít o chybu v datech, nebo nekorektně provedené zveřejnění zakázky.

Úplně jinak hodnotí zakázky pro Ministerstvo spravedlnosti generální ředitel CCA Group a.s. Jiří Laciga. „Spolupráce mezi Ministerstvem spravedlnosti a společností CCA Group a.s. probíhá na základě platných smluv uzavřených postupně pro jednotlivé systémy a v souladu se zákony České republiky a za podmínek odsouhlasených statutárními orgány obou stran. CCA Group a.s. postupně získávala kontrakty díky know-how, spolehlivosti a zejména nízké ceně. Není pravda, že by se nyní realizovaly dodávky na základě smluv z let 1995-97,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Jiří Laciga.

Napadená firma se brání, na transparentnosti si vždy zakládala

Podle šéfa firmy výše kontraktů odpovídá rozsahu IT služeb poskytovaných k podpoře procesů potřebných k řádnému fungování Ministerstva spravedlnosti. „A nijak se nevymyká cenové úrovni podobných projektů, které má CCA s jinými zákazníky. Společnost CCA Group a.s. je jedním z největších dodavatelů systémů pro správu dokumentů v ČR a jako taková si vždy zakládala na transparentnosti všech zakázek i smluvních ujednání,“ upozorňuje generální ředitel CCA Group Jiří Laciga.

Ze zprávy Ministerstva financí vyplývá, že jedna ne příliš kvalitně uzavřená smlouva může úřad zavázat ke spolupráci s jediným dodavatelem na spoustu let. „Zatím neexistuje žádné obecné doporučení, jak takové smlouvy uzavírat. Každý rezort si to řídí po svém. Největší chybou je, že nejsou stanoveny doplňující standardy pro zadavatele, které by byly vodítkem, jakým způsobem se v jednotlivých oblastech nákupů nebo poptávky řídit,“ říká pro ParlamentníListy.cz Martin Kameník, předseda občanského sdružení Oživení.

Kde není soutěž, jsou podmínky zcela v diktátu původního dodavatele

Kromě IT služeb považuje za hodně problematické smlouvy na stavby nebo nákup poradenských služeb. „Problém u IT plyne hlavně z neznalosti, jakým způsobem uzavírat výhodné smlouvy pro veřejný sektor, kde se právě velmi často stává, že nejsou dobře ošetřeny licenční podmínky. A když pak chtějí produkt nějakým způsobem rozvíjet či inovovat, tak tomu orgánu státní správy nezbývá nic jiného, než bez soutěže navázat na předchozí spolupráci. Pak většinou nastává problém s cenou, protože tam, kde není soutěž, jsou podmínky zcela v diktátu původního dodavatele,“ upozorňuje Martin Kameník.

Předseda občanského sdružení Oživení, které se věnuje potírání systémové korupce a nehospodárného jednání ve veřejné správě a také zvyšování transparentnosti veřejného sektoru, podotýká, že na mnohých úřadech se už většinou řeší pouze hříchy z minulosti. „Když je původní smlouva nevýhodná, tak je vyjednávací pozice ministerstva hodně slabá. Když jsou v ní velmi nejasně nebo benevolentně nastavené podmínky ukončení smlouvy, její výpovědi a navíc je smlouva na dobu neurčitou, tak je manévrovací možnost minimální. Jediné, co lze doporučit, je vyvarovat se podobných rizik u stávajících smluv nebo budoucích tendrů,“ konstatuje Martin Kameník.

Dalo by se kontrolovat, zda se organizační složka chovala standardně

Trvá na tom, že by bylo zapotřebí definovat si standardy pro hlavní nákupní kategorie. „Odborně se tomu říká category management pro typické nákupy, které nejčastěji veřejná správa dělá a zároveň v nich nejčastěji chybuje. Měla by být určena nějaká sada standardů, ať už pro organizaci té soutěže, zájemce, kvalifikační předpoklady a samozřejmě i standard pro uzavírání smluv. Těmito standardy by měli nakládat nejen ti, co jsou za kontrakty odpovědní, ale i orgány kontroly. Pro ně by to bylo vodítko, zda se kontrolovaná osoba nebo organizační složka chovala standardně a neodchýlila se od běžného chování,“ zdůvodňuje předseda občanského sdružení Oživení.

Otázkou ovšem je, kdo by standardy pro typické nákupy ve veřejné správě stanovil. „Podle mě by to určitě měla být nadrezortní autorita. Problém organizací veřejných nákupů – to nejsou ani zakázky, protože zakázka je v podstatě jen proces výběru, ale už ne to, co tomu předchází a co následuje, proto radši používáme termín veřejný nákup – spočívá v tom, že je to nejblíže ke gesci Ministerstva pro místní rozvoj, ale to nemá veškeré nutné kapacity pro to, aby tu gesci mohlo plně zvládat,“ vysvětluje Martin Kameník, jenž je i jedním z garantů projektu Rekonstrukce státu.

Definování standardů by řešil specializovaný útvar při Úřadu vlády

Své doporučení nadrezortní autority pro tuto oblast opírá o skutečnost, že v naší státní správě panuje rezortismus, rezorty se vůči sobě vymezují, a ne vždy jsou ochotny spolupracovat. „Proto by v tomto případě byla ideální nadrezortní autorita, například kdyby byl posílen Úřad vlády a u něho vznikl nějaký specializovaný útvar, mezi jehož funkcemi by mohlo být i definování standardů pro hospodárné nákupy a pro hospodárné uzavírání smluv. Je tam několik variant, jak to lze udělat. Ale pokud by to měl dělat jeden rezort, tak by to mělo být Ministerstvo financí, kde k tomu mají největší předpoklady, že tomu rozumí a že to budou dobře prosazovat,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Martin Kameník.