Bývalý premiér a také bývalý šéf ČSSD Miloš Zeman si s Petrem Žantovským zopakoval deset let starou spolupráci. Před deseti lety, když se Zeman loučil s funkcí premiéra, totiž oba dali dohromady dílko nazvané „Tak pravil Miloš Zeman aneb Prognostikovo pozdní odpoledne."

Kniha, která se bude křtít v úterý 9. října, je vlastně jeho pokračováním. Hned v první kapitole nazvané „Zpověď informovaného optimisty“ zde snad proto Zeman vysvětluje to, proč se do politiky – byť jako prezidentský kandidát – vrací.

„Jako občan jsem sledoval, že se politika postupně potápí do jakési šedi a nudy, která je občas projasňována záblesky, nejsou to však záblesky slunce, ale bouřky, to znamená skandály, aféry a tak dále. A nakonec se ukázalo, že dnes už z ní zůstaly téměř jen ty aféry, což je strašně málo. Chápu to jako občasný, ač nevítaný doprovodný jev, ale rozhodně ne jako jediný či hlavní tah či směr. To byl také jeden z důvodů, proč jsem se nechal přesvědčit, abych se do politiky vrátil. Protože jí dnes chybí razantní programy, jak silná vláda, tak silná opozice, a zajímavé je, že jedno nemůže existovat bez druhého,“ uvádí bývalý premiér.

Kniha je rozdělena do čtyř částí. Jedna mapuje deset let v české politice, druhá se věnuje událostem v české i zahraniční ekonomice. Třetí část se zabývá tím, jakým způsobem vidí Zeman otázky vztahující se k pozici hlavy státu, totiž to, jak by si představoval, pokud by byl zvolen, prezidentský výkon ve svém podání a co si vůbec myslí o české státnosti.

„Poslední část bude zřejmě pro většinu čtenářů nejzajímavější, protože ta je osobní. Miloš Zeman tam hodně reflektuje sám sebe. Vypočítal mi všechny své slabosti, vlastnosti, které považuje za handicapy a které mu někdy nadělaly nějaké potíže. Podniká tak zajímavou sebereflexi a korunuje to velice pěkným a cituplným vyznáním svým dětem, a to dospělému synovi a dospívající dceři,“ prozradil před pár dny pro ParlamentníListy.cz sám autor Petr Žantovský.

Hlasování při jednáních vlády? To jsem dal já do kupy

Jsou ale v knížce nějaké pikantnosti, či zajímavosti? Zeman zde třeba možná poprvé přiznává, že hlasování při zasedáních vlády vlastně zavedl on.

„Téměř nikdo neví, že moje vláda byla první, v níž se hlasovalo. V předchozích vládách – a to není známo – se nehlasovalo. A jestliže je hlasování projev liberalismu, pak jsem byl bezesporu liberální premiér. A protože nemůžete oddělit funkci premiéra a funkci předsedy strany, mohu konstatovat, že jsem snad byl i liberální předseda strany, což mimo jiné dokládá i to, že jsem byl občas na zasedáních předsednictva strany přehlasován,“ zmiňuje k tomu Zeman.

Bože, já jsem svině...

V další části pak prozrazuje, že ví, kdo jej ze socialistů zradil při prezidentské volbě v roce 2003. „Dvacet sedm poslanců ČSSD, jako byli Špidla, Gross, Sobotka, Zaorálek a další, samozřejmě i ta zmíněná Buzková, hlasovali proti mně, což bylo jejich svaté ústavní právo, a díky tomu sociální demokracie neměla svého prezidenta a byl zvolen Václav Klaus,“ uvádí.

„Jiří Diensbier st. kdysi pronesl slavný výrok: ´V Čechách se všechno vykecá.´ K těm jménům jsem nepřišel hned, dostala se ke mně postupně a to zhruba v okamžiku, kdy se ti lidé ve svém prostředí přiznali – někdy chlubivě, někdy ne, co udělali. Jeden poslanec, kterého nebudu jmenovat, dokonce v této souvislosti v opilosti vykřikoval: ´Bože, já jsem svině!. A protože, jak bylo řečeno, se v Čechách všechno vykecá, máme dnes seznam kompletní,“ pronesl k tomu lišácky.

V několika pasážích se ale expremiér zabývá i některými předními osobnostmi ČSSD. Třeba někdejšího svého nástupce na postu premiéra Vladimíra Špidlu nazval slabým člověkem a zrádcem.

„Vladimír Špidla poměrně dobře vykonával funkci ministra práce a sociálních věcí. Byl něčím jako standardní dvojkou. Ale když se dvojka stane jedničkou, zátěž, která je na toho člověka vyvíjena, se zhruba zdesateronásobí, a on se pod touto zátěží zlomil. Zatímco pro Grosse nemám slova omluvy, protože ten představuje klientelismus par excellence, pro Špidlu ano. Byl to prostě slabý člověk, slabý premiér, slabý předseda strany, ale to se poznalo bohužel až v tom zátěžovém testu, to znamená při přesunu z pozice číslo 2 na pozici číslo 1,“ uvádí zde například.

Špidlu si ale vzal do úst i tehdy, když se rozhovořil o zpackané prezidentské volbě v roce 2003. „Samozřejmě že ne," odvětil třeba v souvislosti s tím na dotaz, zda s ním o této věci někdy později hovořil.

"Se zrádci se nevyjednává, dokonce bych řekl, že se zrádci se nemluví... Každý člověk má svou osobní informační hygienu a stýká se pouze s lidmi, se kterými se chce stýkat a kterých si určitým způsobem váží, i když jsou to třeba jeho názoroví oponenti. Špidla nebyl můj názorový oponent. Špidla byl podle mého mínění slaboch, který neunesl zátěž, jež na něj byla naložena, a to z jeho dobrovolného rozhodnutí.“

Nechci říkat rovnou nakrást si...

Zeman se v knížce také strefuje do mladých politiků, do takzvané druhé vlny politiků. „Byla zde představa, že mají nastoupit mladí politici, ale politika vyžaduje zkušenosti, které mladí často nemají a nahrazují je právě různými lobbisticko - klientelistickými metodami. Ono je to pro ně daleko pohodlnější, nahrabat si, být za vodou. Ale dokázat formulovat a prosazovat nějaký program, to je intelektuálně nesmírně náročná práce, zejména pro tyto lidi, kteří toho ještě příliš nenačetli, nenastudovali, neprodiskutovali často ani sami se sebou – protože nejproduktivnější diskuse je ta, kterou vedete sám se sebou. Tito mladí politici tyto zkušenosti a schopnosti neměli a vydali se tou snadnější cestou. Nechci říci rovnou nakrást si, ale získat vliv, přičemž nepochopili, že vliv, který nedokážete nebo nechcete použít k pomoci, je vlastně prázdný, hluchý a zbytečný. Že jim pomůže třeba k bytu na Floridě, ale na druhé straně nijak nepomůže společnosti, ve které žijí,“ uvádí Zeman a každému je jasné, že se zde slovně strefuje do bývalého šéfa ČSSD a i bývalého premiéra Stanislava Grosse. Jemu ostatně i jinde v knize věnuje poměrně „výživné“ pasáže.

Jedovatou slinu si nechal Zeman v knížce i pro Jiřího Paroubka: „Umím odpouštět a doufal jsem, že se Jiří Paroubek poučí ze svých minulých postojů, kdy představoval spíše pravicové křídlo v tehdejší sociální demokracii, a že – což se prokázalo v tom prvním období před volbami v roce 2006 – dokáže stranu sjednotit... Nicméně, jak už jsem řekl, jeho touha po moci byla tak silná, že ho vedla k pokusům vytvořit velkou koalici.“ Podle něj ale Paroubek jednal často impulsivně a to i v těch rozhodujících záležitostech. „Věcně vzato: musíte sportovně respektovat, že někdo vyhrál. Ne pronášet ´únorový projev´ těsně po volbách a neunést tíhu porážky,“ podotýká na konto Paroubka.

Nynějšímu šéfovi sociální demokracie Bohuslavu Sobotkovi pak zazlívá to, že coby ministr financí ztrojnásobil z roku na rok deficit státního rozpočtu. A to vše v době ekonomické konjuktury, což všichni ekonomové odleva napravo právem pokládají za ekonomický zločin.

„Když se ho novináři ptali, co je to Lafferova křivka, on to nevěděl. Takže kvůli neznalostem nejenom tehdejšího ministra financí, ale téměř všech ministrů, kteří nerozumějí svým resortům a nechají se vláčet svými poradci a náměstky, to nebyl úmysl, aby se více spotřebovávalo, ale byla to naprostá neznalost,“ dodal na konto Sobotky a koneckonců i politiky liberálního kapitalismu, který je celý postaven na spotřebě.

Ani další sociální demokraty ale Zeman nešetří. Kromě kritiky Sobotky se zaměřil třeba i na Lubomíra Zaorálka. Podle něj je totiž třeba poslouchat rady nejenom od toho, kdo zastává vysokou funkci. "Pokud bychom tak činili, tak jako jediného politika bychom poslouchali Lubomíra Zaorálka, někdejšího předsedu Poslanecké sněmovny, jemuž se v kuloárech říká ´dr. Cvach české politiky´. A ten, kdo si nechá radit od dr. Cvacha, většinou dopadne špatně,“ poznamenává jízlivě Zeman.

Ona je poněkud jednoduchá dívka

Expremiér se svými myšlenkami zamířil ovšem i do jiného politického rybníčku. „Dám vám příklad, kterým je Kristýna Kočí. Dovedu pochopit, že tato poněkud jednoduchá dívka může být nějakým omylem zvolena členkou poslaneckého klubu VV. To, co už vzhledem ke svému racionalistickému způsobu uvažování příliš pochopit nedovedu, je to, jak se může stát šéfkou tohoto poslaneckého klubu. A to je právě ta personální prázdnota, o které vlastně celou dobu mluvíme,“ řekl.

Svá další zamyšlení pak věnoval třeba problému, že Česko stále nemá zákon o prokázání původu příjmů a majetku, což jsou zákony naprosto běžné v západní Evropě a ve Spojených státech. „Já neustále opakuji, že majetková přiznání, to jest zákon o prokázání příjmů a majetku, jsou jediný účinný nástroj v boji proti korupci, srovnatelný s obdobnými zákony v Německu, Rakousku, USA – tam dokonce můžete konfiskovat banku, když pere špinavé peníze, zatímco u nás dlouho mohly být postihovány pouze fyzické, a nikoli právnické osoby,“ podotkl k tomu.

Co by ale politikovi rozhodně nemělo scházet, to je pravdomluvnost. Podle něj totiž to nejhorší, co se může politikovi stát, je nesplněný slib voličům. „Každý politik, který nezasadí své sliby do reálného kontextu, je špatný politik,“ řekl k tomu Zeman v prvních kapitolách knihy.

Když lékař léčí lidi, je to veřejná činnost par excellence

O politice jako veřejné službě se poté rozhovořil ještě ve druhé části. „Pane bože, když lékař léčí lidi, je to veřejná činnost par excellence. Politika je ale služba lidem stejně jako lékařství. To, že jsou různé formy, to je stejný rozdíl jako mezi očařem, ušařem, internistou... Všude jsou ploty, ale ty ploty se nemají přeceňovat.“

A kdo podle něj může učinit více škody? Chybující lékař, anebo chybující politik? „Určitě chybující politik. Samozřejmě, pokud ten lékař není Mengele,“ uzavřel k tématu.

Bývalý premiér Miloš Zeman bude svou novou politickou zpověď, která je doplněná o komentáře k politickým a ekonomickým událostem, uvádět do života v úterý 9. října. Křtít ji bude společně s otcem knížky Petrem Žantovským.