Náš rozhovor vychází o půlnoci ze soboty na neděli. Co v tomto čase většinou děláte?
Je to různé, ale právě tato půlnoc je pro mě zcela speciální. Slavím se svoji ženou dvouleté výročí od doby, co jsme spolu. A je to naprosto nádherné. Považuji ji již za svoji manželku, i když máme za sebou zatím jen svatbu v Thajsku, kterou naše úřady neuznávají. Kvůli rodině proto máme naplánovanou i takovou svatbu, která bude platit i z pohledu našich zákonů. Bude 1. června. A protože v Thajsku jsme zplodili i mé první dítě, de facto mu tak připravíme ještě před jeho narozením v září ideální rodinu jak má být. Vlastně doufám, že už vše bude jen tak, jak má být…

Další PŮLNOČNÍ ROZHOVORY pro ParlamentníListy.cz ČTĚTE ZDE

Angažujete se nyní pro mnohé velmi překvapivě v protivládních iniciativách, co na to říká vaše partnerka? Nemá strach, že kvůli tomu můžete upadnout v nemilost?  
Nejprve bych vás poopravil. To, na čem se v posledních dvou týdnech podílím, nejsou aktivity proti vládě, jsou to aktivity proto, aby se tady lidem dobře žilo. A pokud se ptáte na moji partnerku, když pár dnů poslouchala, do čeho jsem dostal nabídku se zapojit, řekla mi: „Ať se rozhodneš jakkoli, vždy budu stát na tvé straně. Tak buď do toho jdi, nebo už o tom nemluv.“ Je naprosto skvělá. Dá se z toho odvodit ale i vzkaz všem: Buď něco udělejme anebo si už nestěžujme.

Co vám pomohlo při rozhodování, abyste tedy nakonec kývl? Nějaký osobní motiv člověk musí přece také mít?
Nastala doba, kdy je většina lidí tady skutečně nespokojených, a tak to musí vzít do vlastních rukou. Ovšem já zdůrazňuji, že souhlasím jen za těch okolností, že k tomu dojde cestou, kterou umožňují zákony. Když jsem měl svůj pořad v rádiu, bohužel v posledním půlroce, kdy jsem tam působil, mně lidé volali do vysílání už jen s tím, že se potřebovali vypovídat o svých problémech. A ty souvisely s politikou, s exekucemi. Bylo to opravdu mnohdy velmi smutné, co ti lidé, kteří nevěděli kudy kam, říkali. Samozřejmě se mezi nimi objevovali mnozí, co na to reagovali agresívně a se slovy: Svrhněme vládu! I když tak možná nepůsobím, já jsem však člověk, který opravdu nemá rád zlo nebo nějaký nátlak, a tak jsem jim říkal: Jediné, co se dá udělat, tak jít k volbám pod hlavičkou jedné strany. I proto vznikla nakonec na popud všech těchto nespokojených lidí iniciativa Hnutí politické jednoty. Bohužel to, že se má vysílání odehrávala stále častěji v politickém duchu, neneslo vedení rádia dobře, a tak jsem tam nakonec sám skončil. A protože to bylo dříve, než stanovil smluvní vztah, musel jsem za to zaplatit pokutu. Ale já slíbil těm lidem, těm posluchačům to, že se v mém pořadu bude řešit naprosto vše – tak jsem nemohl jednat jinak…