Klaus to zmiňuje v návaznosti s tím, že chtěl, aby česká vláda vyjednala a prosadila výjimku, aby u nás nebyla platná Listina práv EU (na kterou odkazuje Lisabonská smlouva), neboť se obával, že by tento dokument mohli využít sudetští Němci pro své majetkoprávní spory.

„Před mým podpisem této smlouvy, který jsem udělal jako poslední v Evropě (a evropská politická elita mne za to nenáviděla a vyhrožovala mi), se mi podařilo v Evropské radě prosadit stejnou výjimku z Lisabonské smlouvy, jakou si prosadily včas (svým racionálním politickým jednáním) Velká Británie a Polsko – neplatnost v Lisabonské smlouvě obsažené Listiny základních práv EU pro naši zemi,“ píše Klaus v knize. „Klausova“ výjimka však nebyla ještě ratifikována členskými státy EU, ani ČR.

Prý to byl Sarkozy

Podle informací ParlamentníchListů.cz vyhrožoval Klausovi konkrétně například tehdejší  francouzský prezident Nicolas Sarkozy. „Řekl Klausovi, že když nepodepíše Lisabonskou smlouvu, tak si to s ním vyřídí,“ řekl ParlamentnímListům.cz dobře informovaný zdroj z blízkého okolí prezidenta Klause.

Ke svému podpisu (přesněji řečeno ratifikaci) Lisabonské smlouvy se Klaus vyjádřil již ve své knize Evropská integrace bez iluzí. Již dříve uvedl, že zvažoval i svou rezignaci.

„Bylo možné osamoceně stát na svém, ale žádný politický význam by to nemělo. Asi bych byl ´vytěsněn´ mimo politické spektrum a jeden hlas vzdoru by v Evropě utichl,“ vysvětluje prezident svůj podpis dokumentu, se kterým zásadně nesouhlasil. Český Ústavní soud mu ratifikaci ve svém judikátu de facto nařídil.

Velezrada?

Vypořádává se pak s tím, že řada lidí byla jeho podpisem zklamána a nalézala analogie k prezidentu Eduardu Benešovi a jeho podpisu mnichovského diktátu v roce 1938 a přijetí rezignace demokratických ministrů v únoru 1948.

Někteří euroskeptici tehdy navíc tvrdili, že by se velezrady nedopustil neratifikací Lisabonské smlouvy, ale naopak její ratifikací. Zákon o Ústavním soudu totiž v § 96 říká, že velezradou pro účely tohoto zákona se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. A sám Klaus tvrdil, že Lisabonská smlouva omezuje svrchovanost ČR i demokracii.

Klaus také v souvislosti s prosazováním výjimky z Charty práv EU připomněl, že již v roce 2007 měla toto vláda Mirka Topolánka v mandátu jednání o Lisabonské smlouvě, což ale nakonec neprosadila.

Podpisem Lisabonské smlouvy jsem se provinil dost

Nyní existují návrhy novelizovat Lisabonskou smlouvu a dostat jednotlivé rozpočty národních států pod kontrolu EU. Chtějí to německá kancléřka Merkelová a francouzský exprezident Sarkozy. Klaus však zdůrazňuje, že by žádnou takovou změnu primárního práva, která vyžaduje souhlas všech států, neratifikoval.

„Za zbytek svého prezidentování žádnou takovou smlouvu nepodepíšu. Už jsem se dost provinil podpisem Lisabonské smlouvy,“ vzkázal Klaus rezolutně do Berlína, Paříže a Bruselu. A nakonec tedy již žádnou novou smlouvu EU, která u něj leží, přes výzvy ČSSD neratifikoval.