Máme informace o analýze: Zrušení KSČM skutečně není v plánu

"Vláda by měla analýzu MVČR ministerstvu vrátit a jít do soudního sporu bez jakýchkoliv analýz. Stejně jako to udělala naposledy u Dělnické strany, kdy pověřila externí právní zastoupení a uspěla," navrhl senátor Jaromír Štětina (TOP 09), který pokusům o zrušení strany s názvem "komunistická" věnoval podstatnou část své politické kariéry.

Narážel tak na fakt, že ze dvou pokusů zakázat i Vandasovu Dělnickou stranu (DS) byl také úspěšný až ten, který za administrativu Jana Fischera vedl právník Tomáš Sokol. Naopak první pokus pod taktovkou MVČR skončil jako Vandasův triumf.

Čtěte také:

Přežije KSČM? Rozhodne vláda

Štětina navrhuje, že by oním úspěšným řešitelem mohl být právník Stanislav Němec. Ten spolu s některými senátory vypracoval návrh správní žaloby proti KSČM. Je připraven vládu zastupovat.

Senátní komise pro posouzení ústavnosti KSČM navrhuje činnost strany pouze pozastavit, a to ze dvou důvodů. Předně je rozpuštění politické strany mnohem složitější, než pozastavení činnosti. Navíc by tak komunisté dostali demokraticky možnost zříci se problematického názvu a ideologie a fungovat dále jako standardní levicová demokratická strana.

Co obsahuje analýza vnitra, kterou ParlamentníListy.cz získaly?

Z vypracované analýzy ministerstva vnitra vyplývá, že vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, která porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu. Dále ty, které nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány. A které směřují k uchopení a držení moci zamezující druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů. Zakáz stran je také oprávněný, pokud jejich program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů.

Ministerstvo vnitra se soustředilo také na veřejné projevy představitelů KSČM. Jednalo se zejména o projevy, které zazněly na půdě Poslanecké sněmovny, na předvolebních mítincích (a podobných akcích) nebo byly prezentovány ve stranickém tisku.

S ohledem na to, že se Nejvyšší správní soud (NSS) řídí při rozpuštění nebo pozastavení činnosti politických stran stavem platným v době projednávání návrhu, zaměřilo se ministerstvo vnitra zejména na projevy a názory, které z řad činovníků KSČM zazněly v nedávném období (tedy přibližně od volební kampaně v roce 2010).

Projevy, jež ministerstvo vnitra zkoumalo

Předseda Vojtěch Filip v úvodním vystoupení na 12. zasedání ÚV KSČM dne 8. 11. 2010 mj. uvedl:
"Nechci nic shazovat pouze na objektivní důvody, jen je připomenu. Byla a samozřejmě trvá zvýšená vlna antikomunismu, zvláště v období před volbami. Byli jsme svědky neustálého překrucování historie a zdůrazňování již tolikrát odsouzených represí z 50. let. To jistě ovlivnilo, stejně jako v květnu, značnou část, zejména mladých voličů."

Podle ministerstva vnitra tento výrok do jisté míry naznačuje, že výklad historie, zejména pak komunistických represí v 50. letech, je podáván zkresleně a v neprospěch KSČM. Na druhou stranu výrok rovněž odkazuje na odsouzení represí z 50. let.

V hledáčku se objevil i projev Stanislava Grospiče při oslavách dvaceti let Komunistické strany Čech a Moravy, 31. března 2010.

"Listopadové události roku 1989 a roku následujícího, tisíce lidí v ulicích, kteří chtěli něco lepšího, přáli si odstranění toho či onoho nedostatku, ale v převažující většině si ve svých názorech ani záměrech nepřáli likvidaci socialismu a všeho dobrého, co jim tento společenský systém přinesl. Už tehdy, od samého počátku Havel a jemu podobní zaplacení tzv. disidenti, záměrně lidem v naší zemi lhali. Velice dobře věděli či alespoň tušili, co bude následovat.

Komunisté to věděli a otevřeně říkali, ale lidé jim nevěřili. Následovala bezuzdná restaurace kapitalismu v podobě privatizace. Ekonomické a sociální dopady, které tato skutečnost přinesla do naší společnosti, snad není nutné zdůrazňovat. Anebo možná přece. Současnou oficiální a neoficiální vrstvu nezaměstnaných tvoří téměř 750 tisíc lidí bez práce, a co je nejhorší, většinou dlouhodobě bez práce," uvedl během svého projevu Grospič.

Přišel rok 1992 a 1993, připomněl dále Grospič, a aniž se kdokoliv z politiků či skutečných ekonomických vládců zeptal na názor občanů, bylo Československo roztrženo na dva samostatné státy. "Koncem 90. let byl restituční majetkový převrat v naší spolčenosti dokončen. Třída novodobé buržoazie (v nejužším pojetí asi 180 tisíc osob) stabilizována. Stabilizovala se ale i vrstva 800 tisíc lidí na hranici chudoby a dalších dvou milionů občanů pohybující se v hmotné nouzi těsně nad hranicí chudoby. Dvě třetiny z více než čtyř milionů zaměstnanců trvale nedosahují zdaleka průměrné mzdy. U dělnických profesí (1,9 milionů dělníků) je tento poměr ještě výraznější," uvádí se v doslovném přepisu projevu v analýze ministerstva vnitra.

SLEDUJEME téma Zákaz KSČM

Podle vnitra tento projev zcela jednostranně a účelově hodnotí porevoluční vývoj v České republice. Ačkoliv se dehonestoujícím způsobem vyjadřuje např. k osobnosti Václava Havla a celkově zapadá do rétoriky KSČM, nelze ho přesto označit za důvod pro pozastavení činnosti. Z projevu je rovněž zřejmé odsouzení stávajícího prostředí tržní ekonomiky, když je kritizována restaurace kapitalismu. Na druhou stranu je nutné podle vnitra konstatovat, že k případné změně formy vlastnictví KSČM deklaruje ve svých vyjádřeních využít demokratické prostředky.

Sledoval se i projev Marty Semelové

V této souvislosti zmiňuje analýza ministerstva vnitra zejména aktivity poslankyně Marty Semelové, zejména pak její projev v Poslanecké sněmovně dne 11. 2. 2011, kde jak vyplývá ze záznamu jednání, který je dostupný na mimo jiné prohlásila:

"Smyslem předloženého návrhu by měl být - řečeno ústy jeho autorů, cituji - mravní imperativ boje za svobodu a demokracii a generálně preventivní význam vyzdvižení protikomunistického odboje. Ve skutečnosti však jde o něco zcela jiného. Jde o snahu o vymazání paměti, o zastrašování a očerňování poctivých lidí, kteří v naprosté většině přijali režim po Únoru 48 za svůj, lidí, kteří zde pracovali, vytvářeli hodnoty a žili v míru. Po válce znovu vybudovali zdevastovanou zemi a dělali to, ať se vám to líbí, nebo ne, s nadšením. Účastnili se brigád, jezdili na stavby mládeže, rozvinuli zemědělství, které bylo schopno zajistit výživu národa.

Postavili byty, jesle, školy, nemocnice, vybudovali průmysl, jehož výrobky nás proslavily po celém světě. Bohužel ty fabriky už jsou dnes rozkradené a rozprodané. To bylo vše, čím se tito lidé provinili. A tyto lidi teď chcete kriminalizovat? Chcete legalizovat a oceňovat násilí proti nim? To je nehoráznost! Podle vašeho návrhu se má občanovi, který - opět cituji - s nasazením vlastního života vykonal mimořádně záslužný čin, přiznat postavení účastníka protikomunistického odboje nebo odporu. Ráda bych se zeptala, co to je ve vašem pojetí ten mimořádně záslužný čin? Zákeřná vražda? Žhářství? Ozbrojená loupež? Asi ano! V kontextu Topolánkem vyznamenaných a premiérem Nečasem či ministrem vnitra Johnem glorifikovaných prachsprostých vrahů, mám na mysli Mašíny a Paumera, je zřejmé, že za mimořádně záslužný čin opravdu považujete skutek, který například oni spáchali," pronesla v památném projevu, jež rozpoutal další vlnu averze vůči komunistům Semelová.

Připomněla i "podříznutí spoutaného muže v bezvědomí či zastřelení pokladníka, když kradli peníze".

"Nebo skutek bratří Šimsů, kteří přepadli poštu a zranili při pokusu o získání peněz poštmistra tak, že po celý další život trpěl hluchotou. Těmto zločincům chcete dát postavení válečného veterána! To je přímo plivnutí do tváře nejen jejich obětem a potomkům těchto obětí, jež vy mimochodem zcela ignorujete a často je přímo urážíte už třeba tím, že vrazi jejich rodičů jsou navrhováni na státní vyznamenání. Je to ale i hrubá urážka a zneuctění památky všech účastníků protifašistického odboje. Tento statut totiž bojovníci proti nacistům, českoslovenští partyzáni či vězni, kteří v době 2. světové války prošli koncentračními tábory, nemají. A připomínám, že mezi prvními, kdo sepostavili proti německému fašismu, kdo byli zatýkáni, mučeni a popravováni, byli právě komunisté," uvedla dále poslankyně KSČM.

Semelová je příznivkyně Gottwalda, ale nevyjadřuje názor celé strany

Zpráva ministerstva vnitra připomíná, že poslankyně Semelová vystupuje pravidelně jako velká příznivkyně Klementa Gottwalda, kdy pravidelně u příležitosti různých výročí vystupuje u jeho hrobu, např. u příležitosti výročí „Vítězného února" dne 25. února 2011, 13. 5. 2011 u příležitosti založení 90. výročí vzniku KSČ, kde byl přítomen také další poslanec KSČM Stanislav Grospič.

Projevy poslankyně Semelové tedy mohou vzbuzovat obavy z porušování zákona, zejména pak z trestného činu schvalování komunistického genocidia (§ 405 trestního zákoníku). Za takové výroky je však primárně odpovědná poslankyně Semelová v rámci své trestněprávní odpovědnosti. Nutno podotknout, že na poslankyni bylo právě v souvislosti s jejími výroky podáno trestní oznámení, které však bylo shledáno jako neopodstatněné.

Projevy jsou nemorální, ale nikoli protiprávní

"V tomto případě však výroky poslankyně Semelové byly vyhodnoceny jako nikoliv protiprávní, přestože jsou provokativní a nemorální a značná část veřejnosti s nimi nesouhlasí. Principem demokracie je však i možnost vyjadřovat nesouhlasné názory," uvádí se v analýze získané ParlamentnímiListy.cz.

Zpráva připomíná, že poslankyně Semelová se aktivně také zúčastnila shromáždění konaného dne 25. 2. 2011 v areálu Olšanských hřbitovů u příležitosti výročí tzv. „Vítězného února". Setkání se účastnili členové Svazu mladých komunistů Československa, Komunistické strany Čech a Moravy i nezúčastněné osoby a protikomunističtí aktivisté.

Setkání zahájila poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Marta Semelová za KSČM, která vzápětí předala slovo Lukáši Kollarčíkovi, kterého označila za hlavního vystupujícího. Lukáš Kollarčík následně přednesl projev, ve kterém označil únorové události roku 1948 za nejdemokratičtější změny v české historii.

Dále v projevu opakovaně vyzdvihoval komunistickou politiku třídy proti třídě, bolševizaci komunistické strany a boj dělnické třídy proti kapitalismu. Klementa Gottwalda označil za největší osobnost československých nejnovějších dějin. Svůj projev zakončil výzvou všem shromážděným, aby bránili odkaz Klementa Gottwalda proti současné vládnoucí moci. Vůči Lukášovi Kollarčíkovi byly dne 16. května 2011 zahájeny úkony trestního řízení pro přečin založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403 odst. 1 trestního zákoníku.

Lukáš Kollarčík je však představitelem Svazu mladých komunistů Československa, nikoliv tedy KSČM a i přesto, že se shromáždění zúčastnili členové KSČM, včetně poslanců, nelze jednání Kollarčíka přičíst politické straně KSČM.

Přijímání názorů Semelové není v KSČM však jednoznačné, upozorňuje analýza

Zpráva pak poukazuje na to, že v souvislosti s jednáním poslankyně Semelové ( na shromáždění u příležitosti Vítězného února, oslavování Gottwalda) se musí vzít v potaz to, že příjímání jejích názorů a jejího chování v rámci KSČM není jednoznačné.

Zpráva se pak opírá i o informaci, kterou v této souvislosti přinesly ParlamentníListy.cz. Tehdy redakce informovala, že předseda strany Vojtěch Filip prohlásil, že názor Marty Semelové není názor KSČM.

Nesouhlas v rámci KSČM s jednáním Semelové je patrný i z vyjádření další poslankyně KSČM Kateřiny Konečné, které prohlásila: „KSČM není KSČ, KSČM má demokratický volební program. Jsme teď úplně jinou stranou. Troufnu si říct, že podstatné je pro mě to, že jak strana v roce 1992 vznikla, své chyby si uvědomila a omluvila se za ně."

Čtěte také:

Jak zakázat KSČM? Vnitro prý dodalo špatnou analýzu. Štětina šílí

Zásah proti straně je až krajním řešením

Závěrem k projevům poslankyně Semelové analýza konstatuje, že přestože jde o poslankyni strany, je z vyjádření vedoucích funkcionářů KSČM patrné, že nejde o oficiální rétoriku partaje. Projevy Semelové jsou nepochybně značně nemravné, ve společnosti nepřijatelné a hrubě neslušné. Poslankyně Semelová však není ve vedení strany, není ani ve stínové vládě KSČM, v 6. volebním období od roku 2010 byla překladatelkou jediného zákona, který byl zamítnut v prvním čtení.

Poslankyní je teprve od roku 2010, druhé volební období je členkou Zastupitelstva hl. m. Prahy. Z jejích aktivit nelze dovodit, že by byla nějakou významnou představitelkou KSČM, která by zásadním způsobem ovlivňovala chod strany.

V této souvislosti je nutné znovu zmínit, píše se dále v analýze, že zásah proti politické straně je až krajním prostředkem a nastupuje v případě, kdy zákrok proti individuálnímu porušovateli zákona není možný. Samotné projevy lze pak hodnotit tak, že ve své podstatě nepřekračují hranici kritiky stávajících poměrů. V některých případech však dochází k podezření ze spáchání přečinu, čímž se však orgány činné v trestním řízení zabývají ve vztahu k individuálním pachatelům. Navíc je nutné zdůraznit, že dle oficiálních vyjádření představitelů KSČM nejde o oficiální názor strany.

K tématu: