„Myslím si, že jde o lumpárnu uvařenou nekompetentní koalicí. V případě schválení Poslaneckou sněmovnou asi minimálním počtem koupených hlasů, proti názoru, ba vůli velké většiny vůbec ne bezbožných, ale všech občanů. Já to nazývám nikoli církevní restituce, ale bezbožné destituce. Ti poslanci, kteří je budou schvalovat, jsou koupeni minimálně nadějí na znovuzvolení do příjemného života s funkcemi. V porovnání  s důchodci, kterým se důchody v rozporu s platným zákonem osekávají, se zdravotně postiženými, nezaměstnanými a nízko příjmovými skupinami, mnohonásobně přeplaceného,“ hřímá Egon T. Lánský, jenž je dnes žurnalistou na volné noze a v důchodu.

Dostálův návrh zákona byl rozumný

Jak Lánský podotýká, má mezi klérem různých náboženských společností, včetně římských katolíků, mnoho přátel. „Jsou v nižším i vyšším postavení a také kritizují tento návrh zákona. Vážím si jich, vážím si věřících obecně, i když k nim sám nepatřím. Jsem Žid a my, Židé, ke styku s tím tam nahoře duchovní nepotřebujeme. To si můžeme vyřídit sami, přímo. Můj starý přítel je vrchním rabínem ve Švédsku, tam byl iniciátorem a jedním ze zakladatelů skutečného ekumenického hnutí. V porovnání s jeho jakýmsi českým reprezentantem, uplaceným a svedeným i dle vlastních věřících, který asi obsahu slova ekumenie příliš nerozumí, je tento rabín osobností,“ podotýká.

SLEDUJEME téma: Miliardy pro církve

„Jiným mým dávným přítelem z exilu byl již zemřelý arciopat břevnovských benediktínů Anastáz Opasek. Toho jsem v samých začátcích diskuzí kolem církevního majetku několikrát  svedl dohromady s Milošem Zemanem, jehož jsem byl tenkrát poradcem a mluvčím ČSSD. Myslím, že si docela rozuměli, i když byla řeč o oněch nelehkých tématech,“ dodává a pokračuje: „Jiný můj, také již nebohý, starý přítel Pavel Dostál jako ministr kultury připravil návrh zákona, prakticky stejný, jako je současný návrh ČSSD. Ten mi připadá celkem rozumný, stejně jako odluka náboženských spolků od státu, která byla též součástí Dostálova návrhu.“

Vlk se stal arogantním

Podle Lánského se stal kardinál Miloslav Vlk postupem času arogantním. „Nejde o chování církví, ale o agresivní, arogantní a drzé vystupování některých vysokých příslušníků hlavně římskokatolického kléru. Církve a věřící jsou něco jiného. Miloslav Vlk, než se stal kardinálem, vystupoval celkem smířlivě. Krátce poté, co se kardinálem stal, odsoudil jmenování Jany Šilerové biskupkou československé církve husitské a chtěl s touto církví zmrazit vztahy. Ale katolická církev se postavila proti a její reprezentanti se důstojně zúčastnili svěcení pani biskupky. To bylo koncem minulého století. Pan kardinál se tiše přizpůsobil,“ líčí Lánský.

Politika a společnost JINÝMA OČIMA

„Nyní je Vlk penzionovaný, celkem bezmocný a jeho agresivita vzrostla. Obecně vzato lze postoje římskokatolické církve, vedené arcikonzervativním německým papežem, vyčíst z vývoje na donedávna pokorném katolickém Slovensku. Tam byl populární  relativně mladý trnavský arcibiskup Róbert Bezák. Prakticky přes noc a bez jakéhokoli zdůvodnění byl sesazen a slovenští věřící se bouří. Skutečným důvodem tohoto nevídaného zásahu z Vatikánu asi je fakt, že Bezák začal prověřovat hospodaření svého předchůdce a zřejmě zjistil velké dary slovenským fašistům, po druhé světové válce uprchlíkům a jejich potomkům v Kanadě, a jiné machinace s majetkem,“ dodává Egon T. Lánský.

Jeho rodnou stranou byli Demokraté 92 za společný stát, které kdysi zakládal s Rudolfem Battěkem. Od roku 1998, kdy se stal, jak sám říká schválně přesně 17. listopadu, členem ČSSD, začal pracovat jako místopředseda Zemanovy vlády pověřený koordinací resortů zahraničí, vnitra a obrany, zejména ale přístupovými jednáními s Evropskou unií. Rezignoval po roce ze zdravotních důvodů.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.