Nabízí se tak otázka, zda se třeba tento rok nepostaví Evropané proti všemu, co odmítají, společně, tak, aby starý kontinent sjednotili zdola? Ten, kdo je však naplněný pozitivním očekáváním, možná bude zklamán - hned tak to zřejmě skutečně nebude. A nejen v Česku.

Vymykáme se tomu, co se děje v Evropě?

Ovšem je třeba si přiznat, že vlivy všeho, co se děje ve světě, výrazně ovlivňují i dění u nás. Stačí si pak vzpomenout na události roku 1989. Tehdy se to vše projevilo dominovým efektem. Pravdou je, že však i na odpor či protesty musí být nejen správná vůle, ale v jejich čele musí taktéž stát schopní lidé.

„Když je někdo šéfem jakéhokoli protestního hnutí, a to i když padají režimy, tak má obrovskou zodpovědnost. Může například vyvolat falešnou předčasnou mobilizaci… A to je pak problém. Pokud se rozhodne někdo k vyvolání generální stávky, a do té stávky se zapojí 10 procent lidí, tak si každý může být jistý, že se tento nátlak dalších deset let nedá znovu použít. Proč? Protože už je to zprofanované, bylo to neúspěšné…,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz profesorka politologie na VŠE Vladimíra Dvořáková. Do jisté míry rozklíčovává fakt, proč přes mnohé aktuální hrozby generální stávky v Česku nic podobného neproběhlo.

Podle politoložky ten razantní krok, jakým bezesporu generální stávka je, musí nastat až ve chvíli, kdy je jistá šance, že za ním stojí  jasná podpora většiny.

„Česká společnost není zvyklá stávkovat, možná i proto, že nebyla zvyklá ani za komunismu. Když si vezmeme, co v osmdesátých letech proběhlo v Polsku, Maďarsku… A u nás? Prakticky nic. Jediná generální stávka proběhla tak až v tom roce 1989, a i ta byla velmi riskantní. Když se vyhlašovala, dodnes vzpomínám, že jsem tehdy měla obavy, že to je obrovské riziko. V době, kdy se totiž vyhlásila, byl u nás ještě naprosto klidný venkov, vše se dělo pouze v Praze. Možná nebýt studentů, kteří tehdy dělali „spanilé jízdy“ a mobilizovali i mimo Prahu, tak by i ta tehdejší generální stávka skončila možná špatně. A v tom okamžiku by vyjednávací pozice těch nátlakových skupin byla podstatně jiná,“ dává příklad z minulosti, na který si však valná většina Čechů ještě vzpomíná, profesorka Dvořáková. Jak zdůraznila, znamená to, že je nutné vycházet vždy z celkové atmosféry ve společnosti.