Andrej Babiš

  • ANO 2011
  • Ústecký kraj
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 1,95. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

02.02.2020 22:12:00

Koronavirus. Mám pro vás nejčerstvější info. Řeším to každý den

Koronavirus. Mám pro vás nejčerstvější info. Řeším to každý den

Komentář na facebookovém profilu k uplynulému i nadcházejícímu týdnu

Čau lidi, uklidil jsem se do bambusu. A rovnou začnu něčím, čemu nebudete věřit.

Audity byly mediální hit, že jo. To mi asi každý potvrdíte a taky to potvrdí všichni novináři, komentátoři, šéfredaktoři a každý, kdo dělá v médiích. Největší téma. A nejočekávanější událost byla kdy? Tuto středu. Tuto středu byla ohlášená na 13 hodin tiskovka SZIF a Ministerstva zemědělství, kde padne zásadní informace o jednání zástupců ČR se zástupci Evropské komise ohledně zemědělského auditu. Koukali jste na ČT24? Já ano. Už od rána bylo jasné, že to bude zpráva dne a připravovali na to diváky neustálým opakováním reportáží o střetu zájmů. Průběh tiskové konference přenášelo živě kromě ČT24 i několik serverů. Průběh tiskovky byl zjevně pro přítomné novináře obrovským zklamáním. Kromě ČTK, která do pár minut zveřejnila zprávu o všem podstatném, se ostatní servery probudily až po hodině a půl. Jak to?

Vrchol jsme ale viděli na naší veřejnoprávní televizi. Tohle jsou jen fakta, žádný útok na Českou televizi. Přestože je pro ni střet zájmů snad nejdůležitějším tématem posledních měsíců a dopoledne to tak i vypadalo, tak v hlavní zpravodajské relaci Události (od 19.00) se zpráva o tiskové konferenci objevila až ve TŘICÁTÉ SEDMÉ minutě pořadu. Po super zajímavých zprávách o výstavě fotografa Jovana Dezorta v Praze a o úspěchu helsinských vědců, kteří zdokumentovali nový druh polární záře. A světě div se, v minutové reportáži se divák nedozvěděl maličkost. Že Evropská komise SCHVÁLILA platby, které ČR už v minulosti vyplatila firmě Agrofert (spornou zůstává jediná platba ve výši 1,6 milionu korun). Takže ČR tyto schválené dotace vracet nebude! Nezapomínejme, že se vracelo 32 miliard kvůli tradičním demokratickým stranám.

Platí, co jsem řekl stokrát. Česká republika dotace kvůli mému střetu zájmů, který neexistuje, vracet nebude.

Kdyby to bylo naopak, tak by to byla hlavní zpráva dne, která by předběhla i koronavirus.

No nic, pouze fakta.

A teď jdeme na hlášení.

Půlkilová vana vlašáku s osmi rohlíkama? Nebo syrové párky striptýzky na stojáka? Zní vám to jako oběd po 4 hodinách dřiny? Zní to jako něco, z čeho se dá nabrat síla na dalších 4, 6, 8 hodin? Milion lidí v téhle zemi nedostává od svého zaměstnavatele stravenky ani nemají možnost najíst se v závodní jídelně. Chystáme proto stravenkovou revoluci neboli daňově zvýhodněné stravování pro VŠECHNY zaměstnance. Píšu vám o tom od minulého roku.

A i Václav Stárek z Asociace hotelů a restaurací ČR a Pavel Březina z Hospodářské komory podporují náš návrh stravenkového paušálu jako super alternativy ke stravenkám. Milionu zaměstnanců, kteří nemají stravenky, to může dost pomoct. V pátek jsme znovu jednali o stravenkovém paušálu, přišel i Zdeněk Juračka z Asociace českého tradičního obchodu, taky lidé z Hospodářské komory České republiky a zástupci odborů Bohumír Dufek a, ano, samozřejmě Josef Středula. Fakta.

Že odborářům náš návrh vadí, to už víme. Měli x argumentů, proč je to špatný nápad. Hájili stravenkové firmy. Těch je tady mimochodem pět. Pouze pět. Těží z daňového benefitu a daří se jim fajn. Odboráři ostřelovali Alenu Schillerovou ze všech stran. Ta se pochopitelně nenechala.

Vemte si třeba stokorunovou stravenku. Zaměstnavatel vám na ni přispívá 55 korun, 45 bere z vaší čisté mzdy. Z toho si ještě 6 korun bere stravenková firma. Super marže. Fajn.

Náš stravenkový paušál je prostě jenom další možnost, která by znamenala, že zaměstnavatel vám dál bude přispívat 55 korun, ale těch dalších 45 korun vám už ve výplatě zůstane. Takže třeba za 20 odpracovaných dnů vedle výplaty dostanete navíc 1100 korun. A stravenkářská firma nikomu nevezme nic. Žádnou marži. Nula. Nic.

Takže až budete sedět nad meníčkem a vybírat si mezi segedínem a holandským řízkem, nebudete u toho muset koumat, jestli tady berou stravenky a kolik vám za ně jsou ochotní vrátit.

Přes to všechno mi Josef Středula na schůzce zcela vážně vysvětloval, proč je náš nový nápad na stravenkový paušál nesmysl a že je to prý ohrožení zaměstnanců. Cože? Tak hlavně je to ohrožení stravenkových firem. Víte co, já nevím. Potřebujeme je vůbec? Nechceme jim náhodou konkurovat přes Českou poštu? Ta je skvělá na distribuci, má nejvíc poboček v zemi. Mohla by si distribucí stravenek trochu přivydělat a nemuseli bychom ji tolik dotovat.

Jo a mimochodem, dozvěděl jsem se od pana Juračky, že malé obchody kvůli stravenkám, za které musí platit provizi stravenkovým firmám, přijdou za rok o tolik peněz, jako je jejich průměrný měsíční zisk! Prý není výjimka, že si stravenkář vezme od vesnického krámku provizi až 10 procent. Další důvod pro to zavést stravenkový paušál. Navíc ročně propadne ve stravenkách asi 150 milionů korun. Obrovské číslo.

KORONAVIRUS Mám pro vás nejčerstvější info. Řeším to každý den.

Našich 5 spoluobčanů, které jsme ve spolupráci s Francií evakuovali z Číny, přistane dnes pozdě večer a budou 14 dní v karanténě na Bulovce. Zároveň přiletí i dva Slováci, které si převezme slovenská strana. Požádal jsem Adama Vojtěcha, aby v pondělí předložil návrh na vládu o zastavení veškerých letů z Číny. Musíme to udělat tak, aby se naši občané, kteří jsou v Číně a mají objednané letenky, dostali domů. Jsme schopní tam v případě nutnosti poslat náš Airbus o kapacitě asi 90 míst.

Čínský velvyslanec Čang Ťien-min požádal hlavní hygieničku o humanitární pomoc, já jsem ale jasně řekl, že materiál ve Státních hmotných rezervách, hlavně roušky, nebudeme čínské straně poskytovat, protože ho sami potřebujeme. Roušky potřebují naši doktoři na operace a nemůžeme se dostat do stavu, že jim budou chybět. Proto jsem požádal ministra Tomáše Petříčka o návrh finanční pomoci, kterou má v kompetenci Ministerstvo zahraničí. Finanční pomoc podporuji, ale o její výši rozhodne vláda. Přítomen na jednání vlády bude i ředitel letiště Václav Řehoř a přijde taky předseda Státních hmotných rezerv Pavel Švagr.

Bezpečí českých občanů je pro mě priorita, proto jsem Bezpečnostní radu státu svolal už minulé pondělí. A koronavirus jsme řešili jako první věc i tento týden.

Na Radě jsme si prošli všechna opatření, zvlášť mě zajímalo, jak je zabezpečené letiště. Rozjeli jsme na něm informační kampaň, nejen cedule a letáky, ale taky posádky všech letadel přistávající v Praze informují pasažéry o tom, co mají dělat, pokud cestují z oblasti nákazy koronavirem a objeví se u nich teplota, kašel nebo dušnost. Na letišti jsou taky neustále v pohotovosti zdravotníci, aby zasáhli, pokud se takové příznaky u někoho projeví. Na pasových kontrolách probíhá cílený screening. Pro lety z Číny jsou vyhrazené dvě speciální brány, kde probíhá dezinfekce. Navezli jsme i víc stojanů s dezinfekcí na celé letiště.

Od pátku jsme rozšířili screening a informační kampaň i na všechna letiště v Česku včetně Ostravy a Brna. Pozastavili jsme vydávání víz pro čínské občany. Musíme být akční. Každá země si to řeší po svém, protože z koordinace na úrovni EU nevypadlo žádné konkrétní opatření.

V pohotovosti je Národní referenční laboratoř Státního zdravotního ústavu a krajských hygienických stanic. Funguje už taky infolinka Státního zdravotního ústavu, sice ne non-stop, ale od 9 ráno do 9 večer se na ní dozvíte všechno, co o koronaviru potřebujete vědět:
724 810 106

Ještě jednou opakuju, děláme všechno pro to, aby u nás lidi nemuseli mít strach. Protože když čtete zprávy ze světa, zní to někdy celkem katastroficky. Světová zdravotnická organizace vyhlásila globální stav zdravotní nouze. To se stalo v dějinách zatím šestkrát. Největší obavy jsou z toho, že by se virus mohl rozšířit do zemí, kde je slabší zdravotní systém.

Ve světě je momentálně více než 14 tisíc nakažených. Drtivá většina v Číně, kde se koronavirus rozšířil už do všech regionů a provincií. Nákaza se objevila i v Tibetu. 304 obětí je z Číny. Nákazu hlásí 26 zemí. V Evropě to je Německo, Francie, Británie, Itálie, Španělsko, Finsko, Švédsko a Rusko. V Evropě není žádné úmrtí. Mimo Čínu zemřel jeden člověk na Filipínách.

Jak víte, v České republice žádný případ není. U všech 37 testovaných pacientů byly výsledky negativní.

Epidemie, která naopak Česko sužuje, a pěkně dlouho, se jmenuje exekuce. Spíš bych měl říkat ne epidemie, ale pandemie. V exekuci je 821 tisíc lidí, podle statistik exekutorské komory máme neuvěřitelných 4,6 milionu exekucí. A další neuvěřitelné číslo. Přes 160 tisíc lidí má na sebe víc než 10 exekucí. Rekordmanem je prý dlužník, na kterého je vedeno přes 200 exekucí.

Téma exekucí, insolvencí a předlužených občanů řešíme posledních 6 let neustále. Pokud s tím máme pohnout, musí se změnit spousta věcí. A my už toho taky spoustu udělali.

Co jsme zatím zavedli a co má přímý vliv na činnost exekutorů:

1. 7. 2015: Vyšší ochrana manžela povinného v rámci exekuce a tím větší vyváženost práv účastníků exekučního řízení díky novelizaci občanského soudního řádu a exekučního řádu

1. 9. 2015: Šetrnější exekuce díky rozšíření taxativního výčtu věcí, které jsou vyloučeny z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, zamezil se prodej nemovitých věcí v případě, kdy je vymáhána částka nižší než 30.000 korun. Toto umožnil poslanecký návrh novelizace občanského soudního řádu a exekučního řádu, na jehož přípravě se podílelo Ministerstvo spravedlnosti.

1. 7. 2016: Centrální evidence exekucí dostupná i na poště.

1. 4. 2017: Snížení minimální odměny exekutora ze 3000 na 2000 korun.

Zjednodušení komunikace exekutora s bankami přes formát xml

Zjednodušení postupů při výkonu exekuční a další činnosti vytvořením vzorů některých exekutorských písemností.

Teď opatření, kterými jsme zlepšili postavení spotřebitelů. A to tak, že jsme změnili celý systém, aby se džungle z počátku tohoto století už nemohla opakovat. Je to stručný výčet, ale posuďte sami. Fakt toho není málo:

1. 1. 2014: Nastavení režimu v případě pochybností vždy ve prospěch spotřebitele, odstoupení od smlouvy bez uvedení důvodu do 14 dnů u zboží, které si spotřebitel převzal mimo provozovnu.

1. 7. 2014: Snížení advokátního tarifu u pohledávek nízké hodnoty.

1. 1. 2016: Právo na odstoupení od smlouvy v případě změny ceny, se kterou spotřebitel nesouhlasí.

1. 12. 2016: Limitování sankcí, rozšíření působnosti na mikropůjčky, zavedení kontroly a licencování ze strany ČNB. Díky tomu z 60.000 nebankovních, žraločích společností mnohdy poskytujících úvěry za šílený úrok je teď míň než 100. Zavedení povinnosti důkladnějšího posouzení bonity klienta, zákaz rozhodčí doložky.

1. 7. 2017: Zavedení stropu pro výši odměny za zpracování insolvenčního návrhu 4 tisíce korun a vymezení okruhu odborně způsobilých osob, které mohou návrh za regulovanou odměnu sepsat (právníci, advokáti, notáři, organizace registrované u Ministerstva spravedlnosti). Novela insolvenčního zákona

1. 6. 2019: Konec vstupní bariéry 30 procent uspokojení pohledávek, zavedení nové možnosti rychlejšího oddlužení po 3 letech při splacení alespoň 60 procent, pro lidi pobírající starobní a invalidní důchod zkrácení oddlužení na 3 roky bez limitu.

Zvýšení stropu, nad který dlužník přichází o všechny příjmy z 16.072 na 25.715 korun jako motivace pro dlužníky víc vydělávat nebo přiznávat vyšší příjmy.

1. 4. 2020: Zkrácení dobu přenesení čísla z dnešních 10 dní na dobu 2 dnů, zavedení procesu změny bez nutnosti kontaktovat stávajícího operátora neboli one stop shop, snížení pokuty ze současných 20 procent zbývajících paušálů na 5 procent v prvních 3 měsících a poté na 0 procent, rozšíření okruhu chráněných osob z dnešního spotřebitele i na živnostníky.

Tato všechna opatření kultivují trh a zlepšila postavení spotřebitelů, odpovědných dlužníků a seriózních věřitelů. V roce 2018 bylo poprvé víc ukončených exekucí než nově zahájených, a to stejné očekávám i od výsledků roku 2019. Prostě celkový počet exekucí klesá. I když pomalu:

Rok 2011: počet zahájených exekucí byl 936 tisíc.
Rok 2018: počet zahájených exekucí byl 515 tisíc.

Také je třeba myslet na to, že musíme řešit příčiny, nejen mediálně viditelné následky.

Sami jste v těch seznamech viděli, co jsme museli napravovat, jaké problémy se nakupily během působení vlád před námi.

Právě teď připravujeme:

Změnu části občanského zákoníku s cílem omezit uzavírání smluv po telefonu.

Institut hromadných žalob s cílem posílit vymahatelnost práv spotřebitelů a zlepšit dostupnost ke spravedlnosti i pro lidi, kteří by se jinak samostatně obávali s významnou institucí soudit, snížit zatíženost soudů, zlevnit náklady na obou stranách.

Návrhy našich opatření ve vztahu k motivaci pro dlužníky:
Vládní nařízení, kterým zvýšíme nezabavitelnou částku. Ta je dnes 6608 korun na dlužníka a 1652 korun na vyživovanou osobu a nezvyšovala se roky. My ji zvýšíme na 7434 korun na dlužníka a 2478 na vyživovanou osobu. To pomůže nízkopříjmovým kategoriím, které s touto částkou nemají šanci vyžít, takže se pohybují v šedé zóně, z čehož nemá prospěch nikdo, ani věřitel, ani stát.

Uvažujeme o opětovném zvýšení částky, nad kterou se sráží pro věřitele bez omezení s cílem motivovat lidi k vyšším příjmům a k jejich přiznávání. V současnosti je stropový příjem 26.432 korun.

Naše zásady ve vztahu k novele exekučního zákona:

Zavedení chráněného účtu – vlivem několika exekucí se může stát, že dlužníkovi nezůstane k dispozici ani základní finanční částka pro uspokojování jeho životních potřeb a dochází k dalšímu půjčování a zadlužování.

Zastavování bezvýsledných exekucí, a to i těch, které poběží před účinností exekuční novely.

Zavedení koncentrace exekučních řízení vedených proti stejnému dlužníkovi u jednoho soudního exekutora s cílem snížit náklady exekuce.

Zavedení určité míry teritoriality, která ale nepovede ke ztrátě motivace exekutorů a k pouhému přerozdělení trhu.

Postižení odstupného takovým způsobem, aby z každého násobku průměrného výdělku zůstala povinnému nezabavitelná částka.

Paušální náhrada pro zaměstnavatele za úkony v rámci exekuce srážkami ze mzdy.

Exekuce je masivní problém, jeden z hlavních, a řešíme ho systematicky od chvíle, co jsme ve vládě. Víme, že je potřeba řešit i příčiny tohoto problému, nejen to, co je pak vidět v médiích. Nemůžeme zužovat řešení problémů s exekucemi jen na to, čemu se říká teritorialita exekutorů. To je nepochopení celé problematiky a zatahování politiků do souboje exekutorů o přerozdělování jejich trhu.

Tento týden jsem se kvůli tomu sešel s Piráty, jejich předsedou Ivanem Bartošem a poslancem Lukášem Koláříkem, kteří přicházejí s teritorialitou exekutorů jako s hlavním lékem téměř na všechno, co jsem se vám snažil popsat.

Fakt? Stát udělal největší chybu v tom, že dovolil udělat z exekucí soukromý byznys, což vedlo ke vzniku exekutorské mafie. Exekutoři neměli být nikdy zprivatizovaní, měli zůstat dál pod státem, aby byli pod kontrolou, chovali se lidsky a nemohli nikoho terorizovat a zneužívat své postavení.

Pro nás je nejdůležitější vyřešit problémy lidí v exekucích, aby nemuseli pracovat načerno a aby mohli vést normální život.

S naším poslancem Patrikem Nacherem jsem si návrh Pirátů převzal s tím, že to probereme v našem poslaneckém klubu a že se do konce února sejdeme a řekneme si další postup. Předseda Ivan Bartoš s tím takto souhlasil a o schůzce se pochlubil na sociálních sítích, což pak převzala některá média.

A teď je otázka, jestli jde Pirátům opravdu o dobrou věc, nebo akorát o to být vidět v médiích. Den poté mě totiž interpeloval kolega pana Bartoše Jakub Michálek, že prý ve věci exekucí vláda nemá jasno, že nic neděláme a jen o tom píšu ve své knize. To prostě nepochopíte. Ivan Bartoš neřekl Jakubu Michálkovi obsah našeho jednání? Nebo si hrají na hodného a zlého policajta? Jestli tohle není tradiční strana, tak už nevím nic. Bohužel, Sněmovna má na některé lidi šílený vliv. Než tam Piráti vlezli, dalo se s nimi výborně jednat a co se řeklo, platilo. Pořád doufám, že z exekucí nechtějí jen třískat politické body, ale reálně nám ve Sněmovně pomůžou.

75. výročí osvobození Osvětimi. Smutný zážitek.

Přijeli státníci z mnoha zemí. Německo, Izrael, Francie, ale taky třeba Kazachstán, Turecko nebo Austrálie. Přistáli jsme na letišti v Katovicích a potom jeli autem k bývalému koncentráku. Už když jsme se blížili, bylo to těžké, měl jsem lehké mrazení. V Osvětimi nacisti zavraždili 1,1 až 1,5 milionu žen, mužů a dětí. Nejen židovského původu, umírali tu Poláci, Rusové, Češi, Francouzi, Němci, Rakušané, Slovinci… Své oběti tu mají prakticky všechny evropské národy. Teď je tu Státní muzeum Auschwitz-Birkenau.

Všichni jsme si sedli pod stan s výhledem na Bránu smrti a poslouchali projevy těch, kteří přežili. Největší dojem ve mně zanechal Marian Turski, 94letý pán, který navzdory všemu, co prožil, hýřil energií a optimismem. Nezlomný člověk. Mluvil o tom, že holokaust nespadl z nebe, ale začal ve třicátých letech nápisy, kde Židé nemůžou sedět, kudy nemůžou chodit, čím jezdit a kde nakupovat… Ostatní tomu jen přihlíželi. A proto bychom měli mít 11. přikázání. Nebudeš lhostejný. Jeho projev byl o to silnější, že ho věnoval svým vnoučatům, skrze které bude žít dál. Mezi řečníky byl i syn Estée Lauder, zakladatelky legendární kosmetické firmy. Ten už byl o dost míň optimistický a smířlivý. Zdůrazňoval hlavně to, že za holokaust mohli i politici, kteří věděli, co se v koncentračních táborech děje, a nic proti tomu neudělali. A připomněl, že v roce 1938 byla dokonce v USA protižidovská konference. Upozornil, že stávající projevy antisemitismu jsou silné a je potřeba proti nim bojovat.

Když skončily projevy, vyšli jsme všichni v zástupu od Brány smrti směrem k památníku, abychom na něj položili svíčky. Továrna na smrt měla monstrózní rozměry a jen ta naše cesta k památníku trvala tři čtvrtě hodiny. Měl jsem tlustý kabát a i tak jsem promrzl na kost. Musel jsem myslet na všechny ty lidi, kteří tady bojovali o život, myslel jsem na to, jak v mrazu stáli celé hodiny v pozoru jen v tenkém vězeňském mundúru. Byla tma a ve vzduchu byla cítit smrt.

Myslím, že každý by měl tohle místo navštívit. Možná by stálo za to zavést dotaci pro školy, aby sem mohly vypravovat exkurze. My jsme na vládě rozhodli o tom, že památníku Auschwitz-Birkenau poskytneme dar ve výši 1,3 milionu korun.

Tak a teď „krátce ze sportu“.

Vy dobře víte, že jsme rozjeli sportovní revoluci, založili jsme Národní sportovní agenturu, navýšili peníze do sportu z 2,9 miliardy v roce 2014 na 7,2 miliardy letos, i s resorty obrany, vnitra a místního rozvoje to je dokonce 8,2 miliardy. Děláme všechno pro to, aby měli ke sportovnímu vyžití přístup všichni bez ohledu na jejich věk, společenské postavení a výkonnost. No a tenhle týden jsem se dozvěděl, že 330 sportovních klubů minulý rok nedostalo dotaci, protože jim chyběl nějaký papír. Samozřejmě, že se zákony musí dodržovat, ale proč ministr už dávno nenavrhl zjednodušení administrativy na poskytování dotací sportovním klubům?

To mě strašně naštvalo.

Vůbec se jim nedivím, že se cítí dotčení, protože jim úředníci z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ani nedali možnost nápravy a prostě jim rovnou řízli peníze. Celkem 80 milionů. Minulou neděli za mnou kvůli tomu byli zástupci SK Benešov. Okamžitě jsem zavolal ministra školství Roberta Plagu a šéfa Národní sportovní agentury Milana Hniličku a řešíme to. Ministr školství slíbil, že letos bude podpora těmto klubům vyplacená přednostně a taky, že změní systém, aby k podobným situacím už nedošlo. Chci, aby to sportovní kluby měly jednodušší, a aby se trenéři místo papírů mohli starat o naše děti a mládež. V úterý k tomu máme další schůzku.

Sportování má být pro všechny. Během 2 let jsme třeba zvýšili podporu sportu handicapovaných ze 60 na 110 milionů ročně. Ale problém je, že i když jsou naši sportovci ve světě úspěšní, média to moc nezajímá. A tím pádem přichází i o potenciální sponzory. Přitom teď nedávno z obří akce v Itálii, kde se konaly Deaflympijské hry pro sluchově postižené a Inas Global Games pro lidi s mentálním postižením, přivezli Češi 7 medailí.

Pozval jsem je k sobě, poblahopřál jim a poděkoval za skvělou reprezentaci a bavili jsme se o tom, s čím jim můžeme pomoct. Jde nejen o financování, ale i zrovnoprávnění s ostatními sportovci a taky, aby pravidla pro sport handicapovaných nevytvářeli jen úředníci, ale podílel se na nich Český paralympijský výbor.

Ještě rychlé fotbalové okénko. Přijeli za mnou zástupci ProFútbolAnalytics, firmy, která testuje trénovanost mladých fotbalistů. Je to hodně zajímavé téma a dál se tím bude zabývat kolega Hnilička.

Peníze na sport jsem řešil i během našeho výjezdu do Litvínova, kam se mnou jeli právě i pánové Plaga a Hnilička a s námi ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová.

Litvínov je kolébka českého hokeje. Dokonce 9 členů zlatého týmu z Nagana bylo z Litvínova, stejně tak jeho trenér Ivan Hlinka. Jeho památce jsem se v Litvínově před stadionem poklonil. Stadion HC VERVA Litvínov je ale ve špatném stavu, potřebuje rekonstrukci stejně jako třeba Kladno, Jihlava, Olomouc nebo Zlín. Tam všude počítáme v rámci našeho Národního investičního plánu, že z hokejových stadionů vzniknou moderní multifunkční haly. V Litvínově na to bude potřeba 516 milionů. Vzniklo by nejen hokejové zázemí, ale taky třeba internát pro mladé hokejisty. Klub prostřednictvím Unipetrolu vlastní nepřímo polský stát a bylo by dobré, kdyby na investici přispěl významnou částkou stejně jako město, kraj a stát.

Hokej je český národní sport a v Litvínově to bylo vidět snad nejlíp. Na stadion jsme přijeli něco po sedmé ráno a skupina dětí tam už měla skoro za sebou hodinu bruslení. Celkem tady trénuje 350 dětí.

V Litvínově jsme řešili i druhou velkou investici, plavecký stadion, který je teď v havarijním stavu a je potřeba postavit nový za 270 milionů. Do toho bude muset investovat město. Další velká investice je most za 116 milionů.

S vedením města jsme pak probírali náš vládní program Restart, který je určený pro bývalé hnědouhelné regiony. V následujících 15 letech plánujeme projekty do infrastruktury a občanské vybavenosti za 3,6 miliardy. Bez kvalitního spojení se zbytkem země tady nebudou vznikat nové pracovní příležitosti a mladí budou dál utíkat do zahraničí nebo jiných krajů republiky.

Odkud byste utekli hned, je sídliště Janov. Znáte všichni z televize. Vybydlené domy a špína, drogy, zanedbané děti. Místy i odpojená voda, plyn, elektřina. Město pro lidi nemá náhradní ubytování. Nedávno koupilo 4 vybydlené bytovky od jedné firmy jen proto, aby je mohlo zbourat. A požádalo nás o výjimečnou dotaci na demolici. Normálně se totiž dotace dává do 10 milionů, ale i kdyby je Litvínov dostal, tak ho zbourání bude stát 70 milionů.

Společenství vlastníků, které by mělo normálně bytovky spravovat, v Janově totálně nefunguje. Majitelé jsou často cizinci, na které neexistuje kontakt. Katastrofa. Takže jim akorát na konta tečou peníze od státu z podpory na bydlení rodin, které u nich v nuzných podmínkách žijí, ale sami majitelé do baráků samozřejmě neinvestují ani korunu.

V Janově jsem byl už třikrát, znova jsme si to tady prošli a musím říct, že žádný posun není vidět. Nikdo to zatím pořádně neuchopil, ministři se mezi sebou dohadují, takže chci, aby to zastřešila Klára Dostálová. Už teď má v gesci bydlení a od 1.1.2020 má pod sebou taky Agenturu pro sociální začleňování.

MMR má pod sebou i národní a evropské dotace. V rámci programu IROP už Litvínov dostal 358 milionů, třeba na nákup tramvají za 154 milionů, na sociální bydlení a investice do školství.

Když jsme u toho školství, v Litvínově mají obrovský problém s agresivitou žáků. Už jsem vám na tohle téma psal, když jsem byl v Prostějově. Jenže tam to byl jeden kluk. Tady je to fenomén. Děcka se navzájem šikanují, točí si to na mobily. Nechybí u toho nože. Učitelé si myslí, že by pedagog měl mít stejnou ochranu jako veřejný činitel. Měli bychom to co nejdřív prosadit.

Aspoň, že školský zákon od roku 2017 dává pedagogům právo na ochranu před fyzickým násilím nebo psychickým nátlakem, kterou má zajistit hlavně zaměstnavatel. Ředitel školy je povinen vyloučit žáka, který slovně a fyzicky napadá ostatní, pokud se tedy bavíme o střední škole. V případě povinné školní docházky musí kontaktovat Odbor sociálně-právní ochrany dětí, který to dál řeší, a taky nahlásit případ státnímu zastupitelství.

Je sice fajn, že má Ministerstvo školství na webu metodické doporučení na řešení šikany, ale je jasné, že dokud se celkově nezlepší sociální situace v lokalitách, jako je Janov nebo Bílina, tak tenhle fenomén nezmizí.

Každopádně co se týče šikany, můžete napsat o radu na web, který dávám do komentáře.

Mají i linku bezpečí 116 111

Napsat můžete i přímo mně. Jak to udělala paní starostka Bíliny Zuzana Schwarz Bařtipánová, kde mají s šikanou zásadní problém. Situace v Bílině je ještě dramatičtější než v Janově. Ještě v únoru je navštívím.

Bohužel některým rodičům je úplně jedno, jestli jejich dítě vůbec do školy chodí. Ministryně Maláčová navrhuje navázat školní docházku na vyplácení dávek. Musíme o tom diskutovat v rámci koalice i ve Sněmovně, kde by se této diskuze měly zúčastnit všechny strany. Musíme najít správný způsob, jak donutit rodiče, aby jejich děti chodily do školy a nebyly vůči učitelům agresivní.

Inkluze. Největší škola v Litvínově je ZŠ Ruská, kde mají 650 žáků, z nichž asi 20 procent tam je v rámci programu inkluze. K nim je 24 asistentů. Za největší problém učitelé považují nedostatek pracovníků v pedagogicko-psychologických poradnách a taky se bojí, aby se nesnížila finanční podpora škol, a přitom museli dál vzdělávat inkludované žáky. Bez asistentů to prostě nejde. Nejvíc s tím bojují v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji.

Je málo i samotných učitelů a stále jim roste věkový průměr. Už 37 procent z nich má nad 55 let. Potřebovali bychom 6000 nových kantorů. A jak mi řekli sami učitelé, to, co se momentálně na pajdácích přednáší, jsou nesmysly, které mladým učitelům nijak v budoucí práci nepomůžou. Další problém je i absurdní byrokracie, která leží na ředitelích škol. Dal jsem ministrovi školství Robertu Plagovi a ministryni pro místní rozvoj Kláře Dostálové za úkol zajistit, aby se ředitelům škol odlehčilo od papírování a mohli se víc věnovat škole, učitelům, a hlavně dětem.

Všechno to, co jsem vám teď napsal, jsme řešili i na další zastávce v Zámku Valdštejnů, kam přijeli zástupci základních a středních škol z okolí. Neměli vůči nám ale jen samé výtky. Ředitelé třeba ocenili, že se vláda rozhodla řešit problém s nedostatkem učitelů novelou zákona o pedagogických pracovnících, kdy bude možné do škol přijímat vysokoškolsky vzdělané lidi, kteří chtějí učit, ale nemají pedagogické vzdělání. To si budou muset do tří let na pedagogických fakultách doplnit.

Tím končím v Litvínově.

ZAHRÁDKÁŘSKÝ ZÁKON! Ten, na který zahrádkáři čekali 20 let a na jehož projednání jsem osobně tlačil a spoustu jsem vám o něm už napsal. Tak ten prošel ve Sněmovně prvním čtením. Jsem rád, že se věc posunula konečně dál. Čeští zahrádkáři si zaslouží stejné podmínky jako ti v Rakousku, Německu nebo na Slovensku.

Když jsme u té Sněmovny, tenhle týden se znova ukázalo, jak zbytečné a nesmyslné jsou písemné interpelace. Jasně, mají je všechny vyspělé parlamentní demokracie, ale víte, k čemu tam slouží? K ŘEŠENÍ DŮLEŽITÝCH VĚCÍ.

A hlavně. Proč máme odpovídat na písemné interpelace ústně? Když jsme na ně odpovídali už písemně a u některých i několikrát. A ještě k tomu se konají ve stejný den ústní interpelace, které trvají hodinu a půl.

Jednací řád naší české Sněmovny, který se v tomhle ohledu nezměnil 30 let, uvádí, že každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti. Vláda nebo její člen odpoví na písemnou interpelaci na schůzi Sněmovny nebo písemně do 30 dnů. A pokud není poslanec s odpovědí na písemnou interpelaci spokojený, může požádat předsedu Sněmovny o její zařazení na pořad schůze Sněmovny. O takové interpelaci se pak vede rozprava.

A jak to vypadá v praxi? No samozřejmě, že opoziční poslanec s odpovědí nesouhlasí. To je specialita Pirátů. Být nespokojený je totiž náplň jejich práce. Chtějí exhibovat na plénu. Jejich cíl je, aby se o interpelaci VEDLA ROZPRAVA, která může trvat i DVĚ HODINY. Dokonce nemusí uvést ani důvod, PROČ nesouhlasí, a pak za řečnickým pultíkem žádají o to, co už v písemné odpovědi dostali.

Člen vlády ani neví, co bude takový poslanec v nesouhlasu rozporovat, a proto mu ani nemůže dopředu připravit hutnou odpověď. Takže jen exhibice opozice. Četl jsem teď v novinách, že prý i exhibice patří k politice. Můžu si laskavě dovolit nesouhlasit? Já MAKÁM.

V tomhle volebním období zavedla opozice a hlavně Piráti novinku, aby mě mohli šikanovat. Tak zaprvé se mě ptají na věci, které neřeším já, ale má je ve svém resortu nějaký ministr. Ve vyspělých parlamentních demokraciích jako třeba v Belgii, Finsku nebo Norsku by se mi taková interpelace ani NEDOSTALA NA STŮL, protože by byla z jednacího řádu odmítnuta pro nepřípustnost.

U nás na ní musím písemně odpovědět. Největší groteska byla písemná interpelace pana Michálka, kterou jsem obdržel 6.12.2019 ve znění: „Mohl byste mi prosím sdělit, jaký máte program?“

Chápete tu absurditu, že na takovou otázku musím písemně odpovídat?

Ale i tak jsem to udělal.

Chcete se trápit dál? 27.11.2019 mi přišlo 21, slovy DVACET JEDNA úplně shodných písemných interpelací od 21 poslanců Pirátů ve znění: „Přijdete někdy?“

Ze zákona o jednacím řádu jsem tedy musel 21krát písemně každému poslanci zvlášť odpovědět a odpovědi odeslat. Z 21 poslanců s mou odpovědí na tuto „otázku“ vyslovilo nesouhlas 19. Všech 19 interpelací bylo tedy zařazeno na jednání Sněmovny k jednání v rozpravě.

Nejen, že tím Piráti šikanují mě, ale k tomu ještě blokují projednávání interpelací na jiné členy vlády. Ostatní poslanci sedí v lavicích a musejí to snášet. A nejde o to, že se blokují projednávání jiných interpelací, ale hlavně, že se neprojednávají věci podstatné pro občany. Zákony, které jim mají zlepšit život!

Asi vidíte, že jednací řád Sněmovny potřebuje po 30 letech změnu. Vzor by mohly být severské parlamentní demokracie, ale nejen ty, efektivní úpravu interpelací má většina států Evropy. My zůstáváme výjimkou. Proto jsem se rozhodl, že předložím z pozice poslance návrh na změnu jednacího řádu na zrušení projednávání písemných interpelací na plénu.

Samozřejmě interpelace respektuji, ale písemné interpelace mají být písemné, proto se tak jmenují. Nemají se měnit na ústní. Koho z vás zajímá, jak jsou interpelace řešené v zahraničí, může si přečíst studii, kterou zpracoval Parlamentní institut a najdete ji v komentářích.

Teď něco k e-shopu na dálniční známky. V úterý má náš vládní zmocněnec pro IT Vlado Dzurilla schůzku s bezpečnostními složkami, a když se potvrdí, že skutečně není potřeba žádné utajení, jedeme všechno otevřeně.

Prvořadý úkol je teď stihnout datum zprovoznění 1.1.2021, raději ale dřív.

Ted čekáme, kdy nám pan Vondráček dodá systém, který vyvinuli během hackathonu minulý týden. Připravujeme sadu výběrových řízení, a pokud ho nebudeme mít příští pátek k dispozici, tak se nám komplikuje jeho využití.

Na vládě jsme tenhle týden finálně přijali systémové řešení k IT zakázkám, které produkuje stát.

Jak už jsem vám říkal minule, na Ministerstvu vnitra existuje Odbor hlavního architekta, který bude povinně ze zákona od 1.2.2020 kontrolovat všechny IT zakázky státních subjektů nebo subjektů, které se třeba chtějí napojit na základní registry. A bude je kontrolovat v celé šíři, jejich podmínky, ekonomiku, personální náročnost, a hlavně technickou architekturu projektu.

Všichni ministři mají za úkol o svých záměrech v oblasti digitalizace nebo informačních a komunikačních technologií informovat vládu. Už při záměru, tedy předtím, než dojde k vynaložení jakýchkoliv finančních prostředků. Tuto povinnost budou mít teď i všechny státní subjekty jako třeba státní podniky, státní fondy nebo podřízené organizační složky státu. Už by se tedy nemělo stát, že si úředníci bez znalosti IT vymyslí s poradci projekt a ten, aniž by to někomu řekli, zrealizují.

Na vládě jsme taky rozhodli o odvolání předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Jaromíra Nováka. ČTÚ je nezávislý úřad, který by měl mimo jiné regulovat trh mobilních operátorů. O tom, jak pan Novák odváděl svou práci, určitě víte. Máme stále jedny z nejdražších datových služeb v Evropě.

Aby se vnesla mezi operátory větší konkurence a udělali jsme tlak na snížení ceny, rok se připravovala aukce dalšího operátora. A protože ta poslední aukce před 6 lety dopadla fiaskem, s napětím jsme čekali, jak se při ní bude šéfovi ČTÚ Novákovi dařit. My jako vláda jsme do stanovování podmínek aukce nesměli vstupovat, ale každopádně náš ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček pana Nováka několikrát varoval, že podmínky aukce, tak jak ji nechal vypsat, neumožní, aby se jí zúčastnilo víc investorů, že je to celé šité jen na jednoho uchazeče a že to tedy nesplní svůj účel.

MPO několikrát důrazně upozornilo Český telekomunikační úřad i na fakt, že Evropská komise v minulém roce poslala do ČR tvrdé upozornění, že sdílení sítí, tedy využívání infrastruktury, má v ČR negativní dopad na hospodářskou soutěž, snižuje motivaci k investicím do nových technologií a má negativní dopad na koncové spotřebitele. Takto tvrdě se EK ještě k problematice sdílení sítí ještě nevyjádřila a v evropském telekomunikačním prostředí z toho byl v srpnu docela poprask. Ale náš nezávislý ČTÚ zůstal opět ledově klidný.

Navíc z bezpečnostních služeb přicházely znepokojující zprávy, které potvrzovaly, že příprava aukce probíhá dost nestandardně. Přesto pan Novák na varování nereagoval a podmínky nezměnil. Takže o účast nakonec projevuje zájem skutečně pouze jeden subjekt, ano, přesně ten, o kterém se mluví od začátku. Další fiasko.

Proto vláda doporučila v pondělí předělat podmínky aukce a současně odvolat Nováka z pozice předsedy. Jsem rád, že ministr Havlíček postupuje nekompromisně, popravdě ani nemohl jinak. Pokud bychom nechali celou blamáž dohrát ČTÚ do konce, byl by z toho skandál.

Teď další důležitá věc. Vedu pracovní skupinu pro řešení dřívějšího odchodu profesionálních záchranářů a hasičů do důchodu. Tento týden jsme měli první jednání. Jde o 19 tisíc profesionálů, kteří vyjíždí pod majákem k nehodám, požárům, resuscitují, transportují zraněné v obtížném terénu a vykonávají stejně náročnou a nebezpečnou práci jako hasiči a policisté. Na rozdíl od nich ale nemají žádné sociální zajištění ani nárok na dřívější odchod a výsluhy.

Bohužel tito pracovníci nemají služební poměr, který by jim zajistil výsluhy. Ale bavili jsme se o tom, že by náročné profese mohly do důchodu o rok dřív za každých odpracovaných 10 let. Paradoxně nám ale Ministerstvo práce a sociálních věcí oznámilo, že třeba právě profesionální záchranáři nespadají do kategorie náročných profesí a nemůžou se tak zařadit ani vedle hutníků, slevačů nebo kamnářů…

Další varianta by byl předčasný důchod bez sankcí, což už teď zákon umožňuje. Pro záchranáře, podnikové hasiče a strážníky by to mohlo být řešení. Souhlasí s tím i zástupci všech skupin záchranářů i jejich zaměstnavatelé, tedy asociace měst a obcí, asociace krajů i Ministerstvo pro místní rozvoj.

Dal jsem proto za úkol zástupcům Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstvu financí, aby všechno propočítali na základě dat od zástupců záchranářů a jejich zaměstnavatelů. Nad konkrétními čísly se sejdeme při příští schůzce pracovní skupiny.

Přijeli za mnou i zástupci Sdružení učňovských zařízení. Přizval jsem k tomu i kolegy Havlíčka a Plagu. Jak víte, po mnoha letech slibů konečně připravujeme podmínky pro duální vzdělávání. Podniky nás k tomu tlačí, chybí jim technické profese, absolventi s praktickými dovednosti. Připravujeme to ve spolupráci Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva školství a taky za účasti zaměstnavatelů, škol a krajů.

V první fázi nepůjde o zákon, ale začneme to dostávat do regionů s pomocí krajů, teprve až se všechno odzkouší, dáme to do legislativy, podobně jako nedávno Slovensko. Setkání se zástupci Sdružení učňovských zařízení nás inspirovalo, bereme je do hry, i když mají řadu výhrad, dali nám zajímavé náměty, které rádi zakomponujeme.

Pamatujete ještě, jak u mě byli kluci z Fridays for Future? Ekologičtí aktivisti nám vyčítali, že máme málo obnovitelných zdrojů včetně větrníků. U nás sice nemáme podmínky, abychom měli podíl obnovitelných zdrojů jako třeba Německo, ale i tak jsem vyzval starosty, ať mi napíšou, kdo z nich má u sebe v obci o větrné elektrárny zájem. A skutečně, starostové několika obcí ze severních Čech, kde to dostatečně fouká, mi poslali dopis a já je k sobě pozval.

Se mnou u toho byli i kolegové Havlíček a Brabec. Starostové se rozčilovali, že jim kraje hází klacky pod nohy. No a opět jsme u stavebních řízení a komplikovaného procesu podobných investic. I proto připravujeme kompletní změnu stavebního práva.

Zájem o investice je slušný, chystáme investiční i provozní podporu, ale rozvoj zatím brzdí kraje, které nechtějí větrníky povolovat. My stavbu větrníků podpoříme, do 10 let chceme jejich počet aspoň ztrojnásobit. Tedy tam, kde to lidi budou chtít…

Ve Sněmovně dál řešíme stavební zákon. Je to nejdůležitější, dlouhodobá věc pro naši budoucnost, takže mi odpusťte, že vám o ní píšu skoro v každém hlášení. Jsem rád, že ve Sněmovně panuje shoda nejen na jádro, ale i zrychlení staveb. Domluvili jsme se s Klárou Dostálovou, že vznikne nová poslanecká komise pro stavební zákon složená ze zástupců všech stran. Pro politiky je klíčové znát pohled lidí z praxe, kteří se stavebním zákonem pracují každý den.

Základ skupiny bude tvořit tým, se kterým ministryně Klára Dostálová spolupracovala na digitalizaci. Zároveň vznikne na půdě Výboru pro veřejnou správu. Bez digitalizace nemůže nový stavební zákon fungovat. Stejně tak by ale digitalizace nefungovala bez nových paragrafů a úpravě systému a procesů. Pokud by se papíry nutné k povolování staveb překlopily do elektronické podoby, ale zůstalo by jejich neskutečné množství, nic by se nezměnilo. I tak by Česko zůstalo na 157. místě ze 190 zemí v žebříčku délky stavebního řízení…

Skupina bude sloužit jako platforma pro to, abychom se vyhnuli různým nedorozuměním. Třeba, že má vzniknout nějaký nový stavební centrální megaúřad. No nevznikne. Stát už má speciální stavební úřady při svých ministerstvech a ty budou základem pro státní stavební správu.

Pro připomenutí. Máme 609 speciálních stavebních úřadů a k tomu ještě 714 obecních a 9 báňských a 4 vojenské. Celkem to je 1336 samostatných úřadů. Takže se úředníci pouze sloučí pod jednu hlavičku. Nově tedy bude 1 státní stavební úřad a zhruba 300 obecních stavebních úřadů.

Včera jsem letěl 4 hodiny do Portugalska a zase zpět. V malém městečku Beja bylo setkání členských států, které čerpají z evropského rozpočtu peníze na kohezi, což jsou hlavně investice na posílení méně rozvinutých oblastí v EU. Podle toho si tyto státy říkají Přátelé koheze. Loni v listopadu jsem stejné setkání uspořádal v Praze.

Tohle je asi nejdůležitější věc pro rozpočet 2021–2027. Komise dala v květnu 2018 návrh rozpočtu, který je o 52 miliard euro vyšší než ten stávající 2014–2020 a zároveň dává o 95 miliard míň na kohezi a zemědělství a centrálně řízené programy, ze kterých čerpají hlavně nejbohatší státy, posiluje zhruba o 150 miliard euro. Nikdo nám nikdy pořádně nevysvětlil, proč je rozpočet navržený právě takto. Je nenormální, že Komise nerespektuje jasné požadavky a priority 17 členských států.

Rozpočet je zbytečně složitý, obsahuje nové kategorie a názvy, kterým nikdo nerozumí a co je nejhorší, navyšuje i administrativní náklady na provoz bruselských institucí, a to přestože EU opustil jeden z největších členů, Velká Británie, jehož příspěvek tvořil zhruba 12 procent.

Prošel jsem všechny položky v rozpočtu a mám jasnou představu, které by se daly přesunout ve prospěch koheze a investic. Uvidíme, jak se k tomu postaví nová Komise a prezident Evropské rady. Příští týden jedu za prezidentem Charlesem Michelem a budu s ním mluvit o našich prioritách. Na 20. února svolal mimořádnou Evropskou radu a chtěl by, aby se tam členské státy na rozpočtu domluvily. Na to ovšem bude potřeba, aby všichni vzájemně respektovali svoje největší priority, na rozpočtu se totiž členové Evropské rady musí shodnout jednomyslně.

Já zásadně nesouhlasím s takto strmým snížením koheze na úkor jiných priorit a v Portugalsku jsem viděl, že nebudu sám. Některé státy zmiňují, že by se měly hledat nové zdroje, třeba nová daň z nezlikvidovaných plastů nebo odvod části emisních povolenek do rozpočtu EU. Myslím si, že to není nutné, a navíc se na tom stejně takto rychle neshodneme. Potřebujeme rozpočet, který je jednoduchý a srozumitelný a k tomu nové daně určitě nepřispějí.

Když už mluvím o brexitu, Velká Británie sice tento pátek vystoupila z Evropské unie, ale ještě do konce roku 2020 platí i pro ni právo EU, takže se zatím vlastně vůbec nic nemění. Tým hlavního vyjednávače EU Michela Barniera má 11 měsíců na to vyjednat nové smlouvy, které nahradí právo EU po 31.12.2020. Jeho tým bude vyjednávat ve třítýdenních cyklech, vždycky týden přípravy, týden vyjednávání a týden zapracovávání vyjednaného. Jsou připraveni sedět zároveň až u 11 vyjednávacích stolů. I tak je už teď jasné, že se to nedá celé do konce roku stihnout. Oblastí, kterých se to týká, jsou stovky. Pro vaši představu. Evropská unie má dnes 1092 platných bilaterálních a multilaterálních smluv, a pokud připočteme i ty, které ještě čekají na platnost, je to dohromady celkem 1261 smluv. Takže si budeme muset dobře rozmyslet, které oblasti jsou úplně nejdůležitější. Pro nás jsou samozřejmě prioritou práva našich občanů ve Velké Británii a taky obchodní vztahy a bezpečnost, včetně spolupráce při vyšetřování trestných činů a ochraně hranic.

Teď už jen krátké zprávy, vím, že toho byla zase spousta.

Sedli jsme si ve Sněmovně s Janou Pastuchovou, která přivedla skupinu našich podporovatelů z Libereckého kraje. Bavili jsme se o tom, co je nejvíc trápí a jasně, že to je vlakové spojení Praha–Liberec. Teď to jede dlouhé 2 hodiny 45 minut. Vyžádal jsem si pro ně vyjádření od Správy železniční dopravní cesty. Je to dost textu, tak vám dám jen čas, kolik to bude trvat po postavení nové tratě: mezi centrem Prahy a centrem Liberce 75 minut. A v komentářích najdete mapu, které úseky a kdy se mají dokončit.

Bylo za mnou 24 starostů, kteří za posledních 25 let vyhráli soutěž Vesnice roku. Ta nejmenší vítězná vesnička má asi 200 obyvatel. Popovídali jsme si, dostal jsem od nich dárky jako třeba domácí chleba nebo slivovici a já jim dal na oplátku pamětní plaketu.

Byl jsem na setkání s českými exportéry, které pořádala Hospodářská komora. Ta mimochodem sdružuje víc než 16 tisíc členů ze všech sektorů ekonomiky, výroby i služeb. Tohle setkání jsme si slíbili už na společné misi na Ukrajinu, kterou se mnou podnikatelé absolvovali v listopadu 2019. Tehdy na mě měli spoustu otázek, hodně konkrétních návrhů a já jsem jim slíbil, že nezapadnou a určitě se setkáme společně v Česku po návratu a prodiskutujeme to. Slovo jsem dodržel, a nakonec byla debata se skoro 40 podnikateli fakt zajímavá a podnětná. Dohodli jsme se, že konkrétní výstupy mi z komory zašlou a budeme se nimi dál i s ostatními ministry zabývat.

Jednal jsme se starostou Prahy 6 Ondřejem Kolářem o Zámku Veleslavín, s rektorem Univerzity Karlovy Tomášem Zimou, zástupci Giro d'Italia, byl jsem za panem prezidentem v Lánech a bavili jsme se o opatřeních proti koronaviru, ale taky o exekucích, brexitu, o plánu Donalda Trumpa pro Blízký východ, ombudsmanovi, ministerstvu dopravy. Jednal jsem s Janem Mrázkem z Adastra Group.

Vím, určitě už máte dost, tak dobrou zprávu na konec.

České republice se znovu zlepšil rating. Agentura ACRA Europe zvýšila hodnocení našich dlouhodobých závazků na AA. Jsme tedy na úrovni zemí jako Belgie nebo Velká Británie.

Tak jo, mějte se fajn.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama