Pokaždé, když se nám některý z těchto výplodů novinářů podaří vysvětlit, objeví se nový. Naposledy přišel komentátor Aktuálně.cz Martin Fendrych s myšlenkou, že chceme ministerstvo zemědělství, abychom ovládli Lesy ČR. Už nyní prý ovládám 60 až 65 procent dřevozpracujícího průmyslu, a chci tedy tento průmysl ovládnout celý.
Pana Fendrycha jsem měl za docela rozumného novináře. Nechápu (nebo možná chápu, ale to už si pan Fendrych musí zodpovědět sám), proč se pouští do oblastí, kterým vůbec nerozumí.
Předně tedy pojmy a názvosloví. Dřevozpracující průmysl je průmysl, který zpracovává dřevo. Pan Fendrych má zřejmě na mysli lesnictví, tedy těžbu dřeva. Opět nabídnu fakta, i když je mi jasné, že prvně vyřčená hloupost má v českých médiích větší váhu. V Česku se ročně těží přes 15 milionů metrů krychlových dřeva. Těžba v lesích, které jsou pod správou Lesů ČR (LČR), je asi poloviční, tedy mezi 7,5 a 8 miliony metrů krychlových.
Naše společnosti Wotan Forest a UNILES vytěží ze státních lesů, které jsou pod správou LČR, celkem přibližně 800 metrů krychlových ročně. To jest, jestli se nemýlím, kolem 10 procent roční těžby Lesů ČR. Naše lesnické firmy tedy nemají žádné dominantní postavení a vůbec mi není jasné, kde pan Fendrych přišel na 60 až 65 procent.
Nemáme přitom zakázky jen od Lesů ČR, ale i od jiných (převážně soukromých) vlastníků lesů, subdodávky od jiných lesnických firem a podobně. Dohromady těžíme přibližně 1,2 milionu metrů krychlových, což činí necelých 8 procent celkové těžby dříví v ČR. Ani tady těch 60 až 65 procent tedy nesedí.
Co se týče zpracování dřeva (opět neplést s těžbou dřeva, což je něco jiného), jsou na tom naše firmy ještě o poznání „hůře“. Naše společnosti Wotan Forest a Jilos, které by se daly řadit mezi střední firmy v tomto odvětví, zpracovávají celkově 300 tisíc metrů krychlových dřeva ročně. Pět největších zpracovatelů, kteří mají zahraniční vlastníky - Stora Enso, Mondi, Meyer Melnhof, Biocel Paskov, Kronospan - zpracovávají přibližně 8 milionů kubíků dřeva. Pak je tu řada menších firem, které dohromady zpracují kolem dvou milionů kubíků ročně.
Ať počítám, jak počítám, nemohu se nějak k číslům pana Fendrycha, která mají vypovídat o nějaké dominanci našich firem, dostat. Smutné je, že podobné "zaručené zprávy" pak opisují další novináři bez toho, aby se je alespoň rámcově pokusili ověřit. Zvlášť u pana Besta, který se prezentuje jako zasvěcený pozorovatel českého byznysu, mne tenhle amatérismus mrzí.
Pan Fendrych se řadí do dlouhé fronty novinářů, kteří nechápou, že někdo může jít do politiky také nezištně. Jistě si ale tihle novináři dají tu práci a spočítají si, jak se vstup do politiky vyplatil třeba panu Schwarzenbergovi, který ještě v 90. letech tvrdil, že o žádné restituce a navracení majetku nestojí. Mně osobně nikdo žádný majetek nedal, mým vstupem do politiky trpí naše firmy (jsou nesmyslně vláčeny médii), moje rodina i já.
Novináři zkrátka upozorňují na střet zájmů, který se neděje, a ještě k tomu používají chybné (nechci říct lživé) argumenty. To, že do politiky může jít i člověk proto, aby společnosti něco vrátil, je zcela mimo jejich chápání. Podobně jako problematika těžby dřeva.
Andrej Babiš
