Na úvod jednání, mezi jehož účastníky byli kromě předních evropských expertů také slovenský premiér Peter Pellegrini a ministr energetiky Rumunska Anton Anton, vystoupil premiér Babiš s projevem na téma energetické budoucnosti České republiky.

Vážené dámy, vážení pánové,

jsem rád, že vás mohu přivítat na 14. Evropském jaderném fóru, které tento rok skvěle zorganizovali kolegové z Ministerstva průmyslu a obchodu.

Všichni asi víte, že v pořádání fóra se střídáme s našimi slovenskými kolegy. I proto si velice cením toho, že tu máme opět tak významné hosty: premiéra Slovenské republiky pana Petera Pellegriniho, pana Thomase z Evropské komise, rumunského ministra energetiky pana Antona, výkonného ředitele pana Birola a generálního ředitele pana Magwooda.

Účast na tak vysoké úrovni dokazuje, že pořádání Evropského jaderného fóra má jednoznačný smysl a stále může nabídnout nové pohledy a ukázat cestu, kam by jaderná energetika měla směřovat.

Je skvělé, že i tento rok se můžeme těšit z různorodého publika. Máme tu zástupce odborné veřejnosti, soukromých firem, občanské společnosti a slyšel jsem, že jsou zde i zástupci společností, které by se rády podílely na dostavbě nových jaderných zdrojů.

Je jedině dobře, že zastoupení fóra je velmi široké. Je důležité, abychom o jaderné energetice hovořili se všemi, kterých se to týká. A to jsme v České republice úplně všichni. Stejně tak je důležité, abychom navenek hovořili všichni, pokud možno, stejným jazykem.

Poslední dobou jsme svědky několika trendů. Evropě se nedaří stavět jaderné elektrárny, které by se obešly bez průtahů a z toho vyplývajícího zvyšování cen za výstavbu. To je pravda. To už každý ví a každý alespoň jeden takový případ zná.

Na jednu stranu se jedná vždy o obrovské projekty, do kterých jsou zapojeny stovky subjektů – od státu, jehož politika musí být projaderná, přes desítky úřadů, které povolují různé části realizace či kontrolují bezpečnost, přes dodavatele, subdodavatele, provozovatele, finanční instituce a různé právní a poradenské firmy až po dodavatele paliva.

Ukočírovat takto velký projekt je samozřejmě těžké, ale pokud jsou procesy nastavené dobře, vše je transparentní a všechny strany mají zájem projekt dokončit, tak se stavba jaderné elektrárny výrazně neliší od stavby obdobně velkého industriálního projektu. Navíc můžeme těžit ze zkušeností našich předchůdců.

My jsme takový proces zahájili a já stále věřím, že se nám podaří projekt realizovat hladce. Zatím tomu všechno nasvědčuje. Jen je třeba, aby si každý, kdo se na tomto projektu podílí, uvědomil, že musí vydat maximum, a že nestačí dělat jen svou práci. Všichni musíme zabrat a vnímat to jako prioritu, jinak to nepůjde.

Také je potřebné vnímat, že v jaderné energetice se mísí několik směrů. Jde o zájmy provozovatele. Ty jsou z podstaty věci hlavně ekonomické. Firma musí vydělávat. A když ne, tak je to špatně.

Pak je tu stát, pro který je to strategická a bezpečnostní otázka. Musí myslet na mnoho desítek let dopředu. Zároveň musí myslet na dostatek dostupné energie pro celé hospodářství, pro celou společnost, pro všechny občany. Bez elektrické energie se nedá zajistit dostatečná, odpovídající kvalita života v jednadvacátém století.

Jaderná energetika znamená nejen kvalitní vzdělávací soustavu, ale i vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, dostatek stabilní a bezemisní energie, pomáhající životnímu prostředí a celé ekonomice. Toto jsme si v České republice a v některých dalších zemích uvědomili už dávno a jsme rádi, že i Komise vnímá jadernou energii jako cestu ke snižování emisí.

To mě přivádí k dalšímu trendu poslední doby, kterým je tlak na boj se změnou klimatu. Existují klimatické cíle na národní úrovni, další cíle na úrovni Evropské unie i cíle mezinárodní. Česká republika je v této oblasti vysoce zodpovědnou zemí, která všechny mezinárodně přijaté závazky plnila a plní. Věřím, že jaderná energie nám k dosažení dále vytyčených cílů pomůže.

Nemáme pro obnovitelné zdroje energie takové podmínky jako jiné státy. Nemáme přístup k moři pro výstavbu větrných elektráren, nemáme rozsáhlé plochy pro fotovoltaické elektrárny a nemáme prostor ani pro další vodní elektrárny. Jaderná energie nabízí bezemisní výrobu elektřiny, která není závislá na počasí. Pro nás je proto jádro naprosto jasnou volbou. Bez něj své klimatické cíle nedokážeme splnit.

Jaderné zdroje, které nyní připravujeme, mají nahradit postupně dosluhující jadernou elektrárnu v Dukovanech. Té by dle původního plánu měla životnost končit do roku 2037. Technicky lze její životnost prodlužovat o více než plánovaných deset let na rok 2047, ale otázkou je, kdy se již z ekonomického hlediska vyplatí postavit elektrárnu novou.

Tématy letošního jaderného fóra je prodlužování životnosti a stárnutí jaderných elektráren. Je zřejmé, že jsme se trefili do požadavku doby, a společným úsilím tak přispějeme k bezpečnému a ekonomickému prodloužení životnosti jaderných elektráren nejen ve střední Evropě, ale i ve Francii, Velké Británii, severní Evropě, Spojených státech, v Rusku a mnoha dalších zemích.

Doufám, že na fóru tuto problematiku posuneme dále a vymyslíme, co je na evropské a mezinárodní úrovni nutné udělat, abychom byli úspěšní.

Tlak na plnění klimatických cílů s sebou nese ještě další průvodní jev: ukončení provozu, a tedy trvalé odstavení velké části systémových elektráren spalujících uhlí. V budoucnosti již nebudeme stavět uhelné elektrárny a ty staré budou také na konci své životnosti. Například v Česku nám proto bude chybět asi 6 000 megawattů výkonu, které bude třeba nahradit čistými zdroji, které budou plnit přísné emisní limity.

V České republice bude chybět výkon, který sem budeme muset odněkud dostat. Poprvé bychom se stali dovozci elektřiny. Jenže nebude odkud elektřinu brát a na tuto budoucnost se musíme připravit. Nezapomeňme, že plynové elektrárny jsou emisními zdroji a jejich využívání dále zvyšuje závislost Evropy na dovozu primárních zdrojů energie z mimoevropských zemí.

I tyto faktory bereme v úvahu, když plánujeme naši energetickou strategii. Proto vidím jaderné elektrárny jako zdroj energie, který nahradí uhlí.

Máme zodpovědnost za stabilitu přenosových a distribučních soustav elektrické energie. Proto nemůžeme každou uhelnou elektrárnu o výkonu 200 megawattů nahradit jadernou elektrárnou o výkonu 1 000 megawattů.

Ideální by v tomto případě bylo, kdybychom měli k dispozici jaderné zdroje menšího výkonu. Neříkám, že to je jediná cesta, ale ve spojení s obnovitelnými zdroji doplněnými v omezené míře o plynové elektrárny se tato cesta ukazuje jako optimální řešení. Je na nás a Evropské unii, v jaké míře se budeme angažovat při rozvíjení malých modulárních reaktorů. Osobně bych se za tuto cestu velice přimlouval.

Dámy a pánové,

věřím, že si letošní ročník jaderného fóra užijete, ale uvědomte si, že jsme tady hlavně proto, abychom formulovali odpovědi na některé ze současných výzev jaderné energetiky. Prodlužování životnosti elektráren, odpovědi na otázky související s klimatickými změnami a rolí jaderné energetiky při řešení této výzvy a v neposlední řadě potom na otázky energetické bezpečnosti jednotlivých zemí ve značně turbulentních dobách, které jsou před námi.

Takže hned, jak skončíme tuto úvodní část, se můžeme dát do práce, ať všichni víme, jak máme elektrárny stavět a jak je udržet co nejdéle v provozu.

Přeji vám úspěšné fórum!

Andrej Babiš, předseda vlády