Jsem si vědom, že rozhodnutí soudu musím respektovat a není proti němu žádné obrany. Ale soudu musí být jasné, že v nejtěžším období, kdy celá naše země trpí pandemií, otřásá důvěrou občanů v náš politický systém. Ústavní soud definitivně ztratil všechny zábrany a aktivně se – stejně jako v roce 2009 – snaží ovlivnit politickou situaci v naší zemi, což mu absolutně nepřísluší.
Ukazuje se, že tuto republiku velmi často neřídí volení zástupci lidu, ale ústavní soudci. Klesá význam voleb, roste význam žalob. Přitom takto závažná změna volebního systému, který tu bez problémů funguje roky, má být předmětem široké, důkladné a neuspěchané politické debaty, nikoli výsledkem jedné žaloby a jednoho soudního rozhodnutí.
Nevěřil jsem, že je v ČR možné zneužít právní systém takovým způsobem, který bortí ústavní systém naší země. Nechápu, že teď, kdy začala volební kampaň a máme 8 měsíců do voleb, někdo mění pravidla celé politické soutěže, se kterou Ústavní soud od roku 2000 neměl problém. Všichni víme, že měnit pravidla v průběhu hry je naprosto nestandardní a neobvyklé. Ještě víc šokující je, že tato stížnost ležela 3 roky na Ústavním soudu a nikdo se jí nevěnoval.
Nemuselo se to stát, kdyby k tomuto rozhodnutí přistoupil Ústavní soud s dostatečným časovým předstihem. Tak, aby dal zákonodárcům při řešení takto komplikované a právně diskutabilní problematiky reálnou šanci k přijetí odpovědné a většinově konsenzuální právní úpravy. Ale ne, Ústavní soud rozhodl pozdě, až po opakovaných urgencích. Až po vyhlášení termínu voleb.
K přijetí navíc došlo silně nestandardním způsobem. Soudci dostali celý text nálezu až 21. ledna 2021. K rozhodování došlo už za 5 dní, takže soudci neměli dostatek času nález vůbec pročíst, což je uvedeno v odlišném stanovisku čtyřech ústavních soudců. I navrhovatelka stále připomínala, že se krátí čas. Vrcholem arogance je také vydání stanoviska pouhých 19 hodin po jeho přijetí s tím, že včera informovali ústavní soudci v televizi, že nechtějí „kazit překvapení“.
Je to jasné. Pavel Rychetský evidentně není nestranný ústavní soudce. Opakovaně hodnotí aktivní politiky. Opakovaně mluví o tom, že některé strany by ve sněmovně neměly být. Snaží se aktivně ze své pozice ovlivňovat výsledky voleb. Všichni jsme viděli, že na mě útočí v médiích a ze své pozice neadekvátně vstupuje do veřejného prostoru. Stejně jako v případě žaloby pana prezidenta, která se týkala zákona o střetu zájmů, Ústavní soud rozhodl až po třech letech.
Na rozdíl od pana Rychetského a ostatních ústavní soudců jsem byl já zvolen ve svobodných a demokratických volbách, voličům skládám a budu skládat účty a nesedím 18 let na jedné židli jako pan Rychetský. Celé týdny poslouchám od lidí z právního prostředí o tom, jak Pavel Rychetský lobbuje za zrušení části volebního zákona, který on sám v éře opoziční smlouvy připravoval, obhajoval a prosazoval.
Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu je o to paradoxnější, protože ještě v roce 2006 přepočet mandátů pomocí D'Hondtovy metody nezrušil a naopak řekl, že tato část zákona není protiústavní.
Zároveň to byl právě Pavel Rychetský, který v roce 2000 jako vicepremiér Zemanovy vlády tento zákon obhajoval před senátory. A změnu volebního zákona přijala Zemanova vláda, ve které pan Rychetský seděl a s touto změnou souhlasil. Sám ruší volební zákon, na kterém se sám podílel a který obhajoval. Popírá tedy sám sebe.
Z jeho chování lze usuzovat, že v roce 2000 sloužil jistým politickým zájmům a v roce 2021 sloužím opět jiným politickým zájmům.
Rychetský při obhajobě své reformy dne 23. června 2000 v Senátu řekl, cituji:
„Pokusím se stručně říct, co si myslím, že je demokracie. Demokracie je především vláda většiny. Je to vláda na čas, dočasná vláda většiny, tzn., že je povinnost opakovaně dávat možnost znovu vygenerovat tuto většinu. Samozřejmě, že demokracie je i ochrana menšiny. Ale prosím, to neznamená, že musí menšina za každou cenu mít zastoupení, nýbrž ochrana menšiny znamená, že musí mít právo stát se příště většinou. To tento volební zákon nikomu neubírá.“
Dále pan Rychetský řekl:
„20% aditivní kvorum zde nemá žádnou zvláštní funkci, protože přecházíme na D'Hondtův volební systém, kterým se volí v celé Evropě, do Evropského parlamentu ve většině zemí, a ten si generuje sám klauzuli, ten nepotřebuje, aby mu zákon nějakou stanovil.“
Velmi podobně se v minulosti vyjadřoval dnešní soudce zpravodaj Filip, který v době, kdy vykonával funkci asistenta ústavního soudce, D'Hondtovu metodu rovněž obhajoval. Dnes popírají sami sebe. Ústavní soud tím vlastně říká, že všechny volby do poslanecké sněmovny od roku 2000 (tedy 2002, 2006, 2010, 2013 a 2017) probíhaly nespravedlivě.
Co si z toho má normální člověk odnést? Že poslední patery volby byly neplatné nebo nespravedlivé? Neměly by se tedy zrušit všechny zákony, které byly od roku 2002 přijaty? Je to obrovský hazard s důvěrou občanů v politický systém a politiku jako takovou.
Navíc kandidátky se uzavírají 45 dní před volbami, tedy někdy na konci srpna, a do té doby tu musí být přijat zákon, který by měl definovat volební systém. To opravdu nepovažuji za reálné, i když hnutí ANO udělá vše proto, aby se politická shoda našla.
To je jen 7 měsíců na jeden z nejdůležitějších zákonů v době pandemie. V situaci, kdy tu máme největší zdravotní a ekonomickou krizi za posledních několik desítek let, to vypadá skoro nemožně.
V roce 2000 Ústavní soud rozhodl o reformě půl roku po vstupu zákona v platnost a bylo to přitom rok a půl před volbami. Proč mu to tentokrát trvalo 3 roky? Načasování je jasný důkaz, že jde o účelové politické rozhodnutí.
Ústavní soud svým rozhodnutím způsobí to, že další vlády budou neakceschopné, Sněmovna bude nefunkční, bude skoro nemožné sestavit vládní většinu a budou vznikat vlády na základě přeběhlíků a kupčení s poslaneckými křesly, jak to známe z nejhorších korupčních epizod naší polistopadové politické historie. Od roku 2021 se politický pat stane železným pravidlem. Česko se od jakžtakž stabilního politického systému, kde vítěz mohl vytvořit funkční vládu, vydává cestou Itálie s novou vládou průměrně každý rok.
Tohle rozhodnutí Ústavního soudu totálně oslabí všechny příští vlády. Je to nezodpovědné. Po letech diskuse o neakceschopnosti českých vlád, které nejsou schopny přežít jedno jediné volební období. Je to návrat k rozložení poslanecké sněmovny, ze kterého nevznikne žádná fungující vláda.
Posilovat poměrné prvky volebního systému v situaci, kdy za 3 desetiletí dovládly pouze 3 vlády (první Klausova, pak Zemanova, pak už jen Sobotkova) je velmi nezodpovědné. To, že budeme mít proporční Sněmovnu a strany se nějak domluví, prostě není pravda. Akorát to uvrhne zemi do politického chaosu.
Pan Rychetský by se měl vyjádřit, zda udělal politickou dohodu s hnutím STAN o kandidatuře na prezidenta v roce 2023.
Volby v roce 2017 jsme vyhráli podle pravidel, která stanovili jiní, a naším cílem je vyhrát volby znovu, ať budou pravidla jakákoliv.
