Tyto školy a stacionáře jsou často vzdálené od místa bydliště maminky desítky kilometrů. Není výjimkou, že matka samoživitelka najezdí každý den osmdesát kilometrů, jen aby dítě dovezla do školy a zase ho vyzvedla. Všechny postižené děti pak potřebují auty dopravit k lékaři, často několikrát týdně. Cesta městskou hromadnou dopravou je pro ně absolutně nemyslitelná. Jak vláda pomůže těmto rodinám? No, nijak. Příspěvek na mobilitu je 550 korun na měsíc, což při dnešních cenách načepujete čtvrt nádrže. Úřad práce nedává žádnou možnost žádat o příspěvek na mimořádnou okamžitou pomoc na pohonné hmoty. Příspěvek na péči není určen na úhradu pohonných hmot, i když, co si budeme povídat, co jiného těmhle rodinám zbývá, než ho na platbu u benzínky použít při dnešních cenách pohonných hmot, ale ani ten rodině příliš nepomůže.
Takže žádný další možný příspěvek neexistuje, a co budou dělat tyto mámy? Přestanou tedy vozit děti do školy nebo k lékaři? Takže zkuste, pane ministře, se nad tím zamyslet. Pan ministr Jurečka tady není. Stále nechápu, že na úřad práce, když přijde někdo, kdo má nárok na příspěvek v hmotné nouzi, mu dají nejdřív seznam nadací - nadace Agrofert nebyla vyřazena tentokrát, takže oni nejdřív na tu nadaci, aby donesli papír (se smíchem) na úřad práce, že nadace jim nedá peníze. Ale naše nadace dává, a my je budeme podporovat. Ale pane bože, skutečně se nad tím zkuste zamyslet, vždyť toto není možné, není to možné, jo.
Já vám znovu za to děkuji.