Všichni se učíme respektu ke klientovi, ale málokdo má respekt k práci zaměstnanců v přímé péči. Nejen z řad rodin klientů, ale i z řad příslušných orgánů. Za svoji práci si zaslouží zaměstnanci v přímé péči nejen náš respekt, ale i naši úctu a také potřebnou podporu. Velká část stížností na poskytovanou službu je řešena jako špatná práce zaměstnanců v přímé péči (což se samozřejmě může stát), ale mnohdy je to nepochopením poskytované služby a mylné představy o ní.

 2)      Neznalost - Co je pobytová sociální služba?

 Nepochopení, že klient rozhoduje o sobě, že on rozhoduje, co chce a jak. Požadavky rodiny, že maminka bude chodit na „kroužek“ takový, na jiný, na všechny…apod., že maminka musí každý den cvičit atd., atd., jsou nemyslitelné. Veřejnost má velmi omezenou představu o dnešním fungování pobytových sociálních služeb pro seniory a z velké části se o ní sama nezajímá, dokud tuto službu nepotřebuje. Pobytová sociální služba je služba klientovi a musí vycházet z jeho potřeb a přání.

 3)      Doplácení na zdravotní péči – nespolupráce se zdravotními pojišťovnami

 Dlouhodobým a výrazným problémem je poskytování zdravotní péče v pobytových sociálních službách. Poskytovatelé sociálních služeb dlouhodobě z velké části doplácejí na poskytovanou zdravotní péči, která není pokryta platbami od zdravotních pojišťoven. To vše přes to, že pouze poskytují objednanou zdravotní péči od ošetřujícího lékaře. Celý systém je dlouhodobě problematický a nefunkční, pravidelně se problematika objevuje i u soudu, včetně soudu ústavního. V případě objednávky ošetřujícího lékaře musí být péče proplácená v plné výši – dnes není.

 4)      Chybějící či nedostatečná odborná rehabilitace

 Klienty pobytových sociálních služeb jsou senioři trpící různými zdravotními problémy, ale také různými typy demencí. Mnoho klientů je po CMP (centrální mozkové příhodě), část trpí Parkinsonovou nemocí, řešíme poúrazové stavy (ortopedické operace). U klientů postižených různými formami demence, ale i u seniorů v určitém věku je třeba udržovat manuální zručnost, paměť, ale i jejich pohybové návyky.  K tomu všemu by měla každá pobytová služba mít k dispozici odborné ergoterapeuty a fyzioterapeuty, kteří klientům nejen dodají potřebnou odbornou pomoc a péči, ale trpělivě a dlouhodobě ji s nimi budou nacvičovat. 

 5)      Byrokracie, nespolupráce a nepropojenost úřadů

 V dnešní době se ředitel pobytové sociální služby více věnuje papírování, vyplňování tabulek a dalšímu „potřebnému“ papírování. Dlouhodobě vyplňujeme a doplňujeme dotazníky na   všechny možné úřady místo toho, aby jednotlivé úřady byly propojeny a z jednoho       vyplněného dotazníku mohly čerpat všechny. Místo pobytu na oddělení, mezi klienty a mezi zaměstnanci pak ředitelé sedí v kancelářích u PC a píší, sčítají, vyplňují. Čtou směrnice, připravují výběrová řízení, atd. atd.

 Dalo by se jistě pokračovat například tématem povinného vzdělávání. Při počtu zaměstnanců, jejich řádné dovolené, nemocem, nedostatku financí - toto zařizovat je vždy malou kovbojkou a je otázkou, kdy a za jakých okolností se zaměstnancům dostane opravdu kvalitního vzdělávání, které tolik potřebují. Stejně jako například supervize pro všechny zaměstnance v přímé péči. Další oblastí by mohlo být individuální plánování, které je samo o sobě mnohdy oříškem i pro inspekce a nejen pro zaměstnance. Počty zaměstnanců v přímé péči při všech požadavcích. A další témata by se našla, ale pět byl počet, který je limitní a snažil jsem se tedy najít ta, která cítím jako hlavní.