Dobrý podvečer, dámy a pánové, dovolte i mně, abych se za SPD krátce vyjádřila k zákonu o státním rozpočtu. Dnes spíše obecně, se zaměřením na jeho určité rysy a souvislosti. Podrobnější a konkrétnější pohled pak řeknu v rámci předkládání pozměňovacích návrhů a debaty o nich.
V kontextu debat o celkovém nastavení a konstrukci návrhu rozpočtu mě na první pohled zaujal například údaj o docela podstatně horší kondici hospodaření státu než tomu bylo v loňském roce, konkrétně k 30. září byl jeho schodek 21 mld. Kč, což je meziročně o 37,8 mld. Kč horší výsledek, zejména díky narůstajícím výdajům, které jsou o 11,6 % vyšší než loni. To je docela signifikantní rys přístupu této vlády k veřejným financím.
Docela zajímavý je i údaj o očekávaných příjmech z rozpočtu Evropské unie, jejichž výše má být v roce 2020 110 mld. Kč, zatímco výše našich odvodů do tohoto rozpočtu má být 47 mld. Kč. Čistý příjem je tedy 63 mld., a to navíc alokovaných v podstatě pouze na základě pravidel Evropské unie, která se mají dle navrhovaného víceletého finančního rámce Evropské unie na další šestileté období ještě dále zpřísňovat a mimo jiné mají obsahovat podmíněnost alokace plateb z fondu Evropské unie dodržováním blíže neupřesněných hodnot právního státu dle představ Evropské komise. Na konci toho procesu může být a dokonce už i bývá sankční řízení proti neposlušným státům, jak můžeme vidět na polském, maďarském a nejnověji i rumunském příkladu.
V těchto souvislostech začíná být otázka setrvání v této Evropské unii zcela relevantní i z ekonomického pohledu.
A jen na okraj ještě k jedné rozpočtové položce. Souhrnná výše neinvestičních transferů mezinárodním vládním organizacím a nadnárodním orgánům je stanovena ve výši 51,7 mld. Na mysl se vkrádá otázka, co přesně tato položka obsahuje a proč je téměř o 4 mld. vyšší než loni.
Co se týče oblasti sociální politiky a záležitostí, které může a má ovlivnit Ministerstvo práce a sociálních věcí, kolegové, nejde jen o výši a podobu jednotlivých položek rozpočtu. Tato čísla a struktura i objem veřejných příjmů a výdajů jsou přece vždy výsledkem praktické politiky v legislativní i exekutivní oblasti, výsledkem podoby nastavení a fungování systému nejen sociálního.
A proto resortu sociálních věcí více než jednotlivá čísla na příští fiskální rok vytýkáme mnohem více nečinnost v této oblasti, neochotu k zásahům, často i razantním, do systému tam, kde nefunguje anebo funguje jako pověstná černá díra na veřejné finance. Celkový výčet by byl širší, proto zmíním jen některá opatření, která i nečinností Ministerstva práce a sociálních věcí a této vlády dlouhodobě absentují.
Zásadní penzijní reforma, která by byla orientována propopulačně na podporu porodnosti a rodiny a současně i na podporu budoucí stability důchodového systému. Zásadní reforma systému nepojistných sociálních dávek, zejména těch spojených s příspěvky na bydlení, kde paní ministryně dlouho slibovaný a avizovaný zásadní návrh nedávno z neznámých důvodů stáhla. A rovněž zákonná reforma z pohledu pracovníků úřadů práce a sociálních odborů samospráv nedostatečných kontrolních a sankčních mechanismů proti těm příjemcům sociálních dávek a žadatelům o ně, kteří náš stát a své spoluobčany dlouhodobě podvádějí a okrádají. Mám na mysli nepřizpůsobivé občany, to znamená ty práceschopné, kteří dlouhodobě odmítají pracovat. Zásadní reforma systému nemravných exekucí, kde mimo jiné kruté podmínky a žebrácká výše tzv. nezabavitelného minima žene desítky tisíc lidí tak zvaně mimo systém a z pohledu rozpočtu současně znamená mnohamiliónové úniky na dani z příjmů a pojistných odvodech. Uvedených záležitostí by bylo více, toto jsou snad v oboru sociální politiky ty nejpodstatnější.
Určitě se zde můžeme přít o výši jednotlivých rozpočtových ukazatelů, ale mějme přitom na paměti, že je to jen finální fáze dlouhodobého procesu a nebojím se říci i boje o podobu našich veřejných financí a ve svých důsledcích i o podobu státu, který nelze dlouhodobě a zodpovědně budovat na dluh a na úvěr a na úkor budoucnosti. Děkuji.
