Ale už teď se těším na to, jaké učené postoje k nim a jednotlivým adeptům budou zaujímat zvláště někteří politologové, marketingoví experti a bývalí, dávno zapomenutí politici ihned po vyhlášení výsledků voleb. Občané se brzy dovědí od těchto moudrých pánů a dam, proč volili tak jak volili a proč volby dopadly zrovna tak a ne jinak.

Rád bych však, aby se každý volič zamyslel nad svou volbou mnohem zasvěceněji než tito samozvaní analytici, a to ještě před tím, než vhodí svůj lístek do volební urny. Nebojujeme zde tolik o konkrétní programy stran. Bývají často účelové, jsou zdlouhavě prosaditelné, jejich hrany se politickými diskuzemi dosti ohoblují a kolikrát se nestačíme divit, jaké paskvily z nich vzejdou. Programy nám jsou pouze konkrétní pomůckou k tomu, abychom vytušili, s kým máme co dočinění, zda volíme levicovou, pravicovou, demokratickou, extremistickou, anarchistickou, zločineckou, liberální, autoritativní, „pro byznys“ stranu, hnutí či slepenec zejména čehokoliv a kohokoliv. Ideální volič je ten, který vidí přes stromy na les, ten, který se velmi vážně zamýšlí a rozhoduje nad svou volbou podle svého dlouhodobého přesvědčení, svých vlastních životních hodnot a postojů a vize, jak by podle něj měl stát, ve kterém žije, vypadat a fungovat.

Pak je teprve řada na selekci stran podle jejich minulosti, současnosti a slibované zářné budoucnosti. Pokud jednotlivý občan ví, co od života chce, pak jsem toho názoru, že volí jednoznačně a konzistentně. Připouštím však, že krátkodobě může být vnitřně znejistěn vnějšími vlivy, které musí neustále odhalovat a čelit jim. Paradoxně však u nás volby rozhodují věčně nerozhodní a nerozhodnutí voliči, a to často na základě přejaté dávky emocí, na kterou v poslední chvíli poslanečtí adepti šikovně zahrají. Tito voliči se točí ve víru aktuálních událostí a nechtějí rozlišovat pravdu od nepravdy, realitu od nesmyslu. Nezbývá mi než si přát, aby emoce nepřeměnily volební urny naděje a budoucnosti na urny pohřební.