Včera pokračoval v Liberci soud v kauze kostela Máří Magdaleny. Mám za sebou více než čtyři roky od chvíle, kdy jsem byl obviněný. Hořké čtyři roky. V některých mediálně vděčných momentech také pocit intenzivní nespravedlnosti a bezmoci. Proč nespravedlnosti? Nikdy bych nevěřil, že se člověk může dostat až k soudu za něco, co neudělal. Co se prostě nestalo. A přesto to osobně každodenně prožívám…

Děkuji vám za všechna slova podpory, kterých se mi od vás dostalo. Těm lidem, kteří mi nevěří celkem rozumím, politika nemá v naší zemi nejlepší pověst. Nekdy oprávněně ale většinou podle mého názoru nezaslouženě. A těm, kteří mi přejí to nejhorší a celou kausu používají jako argument a nebo klacek (nejčastěji v anonymních diskusích a na fejsbucích) vzkazuji, že se touhle kausou zlomit nenechám.

Jsem souzený za to, že jsem dělal svoji práci. Prosazovat projekty z Libereckého kraje byla a je moje práce hejtmana. Za to mě nikdo nemusí uplácet. Žádný úplatek jsem nikdy nevzal a věřím, že mě žádný soud nemůže odsoudit bez důkazů za něco, co se nestalo.