Každý z nás jednou odejde. Odejde na dlouhou cestu a nebude už návratu zpět Takhle nás před sedmi lety opustil Václav Havel. Odešel. Nemohl s námi zůstat. Nezbývalo mu dost sil.
Pro mě je a navždy zůstane symbolem revoluce, změny a svobody. Symbolem naděje a víry ve vlastní síly. Měl jsem vlastně velké štestí. Bylo mi v roce 1989 osmnáct a s návratem svobody mám a budu navždy mít spojené jméno Václava Havla. Na rozdíl od mých rodičů jsem nezažil ani normalizaci ani lámání charakterů a rytí držkou v zemi. A vděčím za to taky Václavovi, muži mnoha omylů a chyb. A taky chlapovi, který se rozhodnul že se nevzdá a nepodvolí přesile, která se zdála být nepřemožitelná..
Dnes se často může zdát, že s odchodem VH jsme přišli také o hodnoty, které vyznával. Což by byla ještě větší ztráta. Nedopusťme to. Záleží to hlavně na nás. Nejen kvůli odkazu Václava Havla, ale hlavně kvůli nám a našim dětem.
Ať pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Hlásím se k tomu.