Jak by řekl klasik, tak první den jednání původně jednodenního 40. sjezdu ČSSD máme za sebou milé delegátky a delegáti. Jaký byl? Co přinesl nebo vzal? Pomohl posunout stranu od okraje propasti politického zapomnění, nebo udělal velký krok kupředu do propasti? Každá delegátka či delegát to zřejmě bude vidět jinak, někdo odjížděl spokojený, že jeho favorit uspěl, jiný zklamaný, že jeho favorit propadl a všichni společně odjížděli vyčerpaní po téměř jedenácti hodinovém maratonu. S čím tedy domů dorazí? Zkusím se na tento jistě přelomový sjezd, podívat svýma očima, očima jednoho z téměř 570 delegátek a delegátů.
Takže jak vše dopadlo?
1) Jasně se ukázalo, že jednodenní sjezd v tak zásadní dobu pro ČSSD byla od samého počátku chiméra. Nebylo v lidských silách (a to ani v případě, že by sjezd řídili zkušení matadoři) zvládnout tak složitý program v časovém rozpětí od 10 do 22 hodin.
2) Nebylo reálné zvolit z 8 kandidátů předsedu, statutárního místopředsedu (naštěstí jen ze dvou kandidátů) a už vůbec řadové místopředsedy z nabídky cca 35 kandidátů.
3) Nebylo reálné projednat složité změny ještě složitějších stanov o cca 51 stranách hustě napsaného textu.
4) Nebylo reálné vést diskusi nad důvody volebního debaklu a to nejen debaklu posledních parlamentních voleb kdy se zmenšil poslanecký klub ČSSD z 50 poslanců na pouhých 15, ale i nad důvody postupného propadu strany ve všech volbách od roku minimálně 2013 až do roku 2017.
5) Nebylo reálné za těchto 11 hodin projednat chyby v politice strany od roku 2003 a důsledky těchto chyb
6) Nebylo reálné vyhodnotit finanční situaci strany v letech 2013 až 2017.
7) A tak bych mohl pokračovat, co vše nelze zvládnout za jednodenní sjezd organizovaný v neděli (když v pondělí musí většina delegátů do práce). Mohl bych se zamyslet proč byl zvolen termín a místo tak jak byl zvolen, komu to vyhovovalo a komu uškodilo. Nemá cenu rozebírat, co by bylo, kdyby bylo. Je třeba se podívat, co se povedlo, co je třeba řešit, jaké jsou důsledky tohoto postupu a zda je naděje, že strana získá zpět své ztracené místo na politické mapě ČR.
Co se tedy povedlo:
1) Jako pozitivní lze hodnotit ten fakt, že došlo k usmíření s prezidentem. Po letech, dorazil na sjezd ČSSD tento její někdejší předseda a současný prezident Miloš Zeman. Přijel takříkajíc na místo činu, kde on sám byl zvolen předsedou ČSSD před 25 lety a kde přednesl projev, který ocenili delegátky a delegáti bouřlivým potleskem ve stoje. Projev, ve kterém zhodnotil nejen minulost strany, ale představil i svou vizi její budoucnosti. Vždyť to byl právě prezident Zeman, kdo jako nový předseda ČSSD započal cestu úspěchu této strany v roce 1993, který pak završil volebním úspěchem a „ Vstupem do Strakovky hlavním vchodem“.
2) Jako pozitivum lze též hodnotit neméně zajímavý a poučný projev předsedy vlády Slovenské republiky Roberta Fica, který se přihlásil k česko-slovenské vzájemnosti a vysoce ohodnotil slovensko-české vztahy. Vždyť Robert Fico, jako předseda bratrské strany Směr-sociálná demokracia je nejbližším spojencem ČSSD a zároveň inspirací pro levicovou politiku ve střední Evropě.
3) Jako pozitivní lze vnímat i většinu projevu kandidátů na předsedu ČSSD, projevů, které byli vesměs pozitivní, sice připomínající chyby minulosti, ale hlavně nabízející budoucnost. Mezi kandidátskými projevy na předsedu byli nejzajímavější ty, co přednesl J. Zimola, J. Hamáček a A. Staněk.
4) Za další úspěch lze považovat fakt, že se podařilo zvolit ve dvou kolech volby předsedu strany Jana Hamáčka, který se sice může na první pohled jevit jako méně výrazný ve srovnání s bývalým předsedou ČSSD M. Zemanem či předsedou strany Smer R. Ficem, ale je to muž kompromisu a hledání společné řeči různých proudů uvnitř ČSSD, což skýtá jakousi naději k uklidnění bratrovražedného boje, který pod hlavičkou sjednocování strany v minulých letech probíhal.
5) Další dobrou zprávou je, že se podařilo za statutárního místopředsedu zvolit Jiřího Zimolu, výraznou tvář platformy Zachraňme ČSSD, bývalého nejúspěšnějšího hejtmana této strany a v minulém období jednoho z pronásledovaných představitelů tradičního sociálně-demokratického levicového proudu v ČSSD. Tento proud spolu z liberálně-sociálním proudem tvoří dva základní názorové pilíře strany. Jako kladné hodnotím především to, že dokázal J. Zimola, přestože nevyhrál souboj s kolegou Hamáčkem o předsednictví, zabojovat a stát se tak 1. místopředsedou strany. Vnímám to jako pozitivní signál, který by měl napomoci v uklidnění vnitrostranických půtek a měl by vést k vytvoření stabilního týmu Hamáček-Zimola.
6) Započala diskuse o vnitrostranické situaci, názorových proudech, úloze skupin jako jsou SDŽ, MSD, senioři ČSSD, atd. Začala debata o chybách minulosti a směrování strany do budoucnosti.
7) Podařila se, z pohledu pozorovatele vně strany další zásadní věc a to je ten fakt, že delegáti rozhodli pokračovat ve sjezdu 7. dubna s tím, že na pokračování sjezdu by se měli nejenom volit další místopředsedkyně či místopředsedové, ale měla by též pokračovat diskuse nejen nad stanovami a programem, ale též by měla v tuto dobu strana rozhodnout, zda bude součástí vládní koalice, bude podporovat vládu ANO vně vlády, nebo půjde do opozice. Tak či tak, fakt, že sjezd pokračuje, je dobrým signálem ke směřování strany.
Chci věřit, že i když nedopadl sjezd úplně tak jak bych si představoval, tak lze říci, že měl sjezd smysl a že začíná znovu doutnat jiskřička naděje, ze které se snad podaří vykřesat nový plamen úspěchu ČSSD, strany mající své místo na politické mapě českých zemí již 140 let. Dokud hoří jiskřička naděje, tak je stále šance na obnovu ČSSD.
Bc. Pavel Smetana
Delegát 40. sjezdu ČSSD
