“Nikdo vám váš názor nebere”, ječí na mě a na mé politické soukmenovce podporovatelé této vlády v momentě, kdy se opovážíme zpochybňovat existenci svobody slova v naší zemi. “Říkejte si tu co chcete”, za to vás nikdo zavírat nebude”, dodávají. Jeden z vrchních vládních propagandistů pak přidává k lepšímu, když si veřejně nechává nadávat do tupého zeleného lamapsáckého hovada. “Vidíte, a nikomu se nic nestane”, dodává k pobavení publika.
Samozřejmě, že si lžou do kapsy. Stačí se jen ohlédnout za posledními několika roky. Vzpomeňme si na hysterii, spojenou s kovidem. Kdo si dovolil byť jen zpochybňovat svatý vědecký konsenzus, byl veřejně zostuzen, ukřičen, vyloučen ze společné debaty. Co na tom, že dnes už i ty nejoficiálnější místa připouštění, že virus kovidu nemusí být přírodního původu, že vakcíny nemusely být tak úžasně funkční a bezpečné, když se do lidí píchaly na hokejových stadionech a nádražích a že jejich aplikace občas způsobila i nežádoucí účinky.
Za vlády Petra Fialy jsme se ale posunuly do jiné ligy. Neuplynul ani půlrok a vláda si na soukromých poskytovatelích internetu vynutila bez jakéhokoliv titulu zablokování několika desítek provládních domén. Mezi nimi třeba i web provozovaných opozičním europoslancem, Ivanem Davidem novarepublika.cz . Další šli za svou nevymáchanou hubu rovnou do vězení. A po rozpačitém angažmá Michala Klímy do pozice zmocněnce pro dezinformace nastoupil jiný sekáč, který se s tím už opravdu fakt nepáře. “Lidi nemají právo na svá fakta”, pokud to nepochopí a myslí si něco jiného než vláda, jsou “svině”, “zombíci”, “je třeba kolem nich vykopat příkop”, povídá tento Otakar Foltýn.
Jedním z rysů nacistického, ale i bolševického režimu byla dehumanizace názorových oponentů. Soupeřit s názorem bylo těmto režimům málo. Jeho nositele je potřeba zničit. A když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém, v koncentráku, gulagu – či jakkoliv jinak, jen aby nemohl názorový oponent někde vyjádřit svůj názor. Že dochází k napadání dezolátů, občanů neschopných vlastní obrany; že dochází k narušování politických mítinků, že dochází ke společenské šikaně opozičních předáků, to už tu dnes jaksi máme. Z historie ale také víme, že nacistické bojůvky z 30. let, ani ty svazácké z 50. let se u pouhých vyhružek nezastavily. Chtěly vyhrožovat, chtěly mlátit, chtěly vraždit.
Uplynulou sobotu jsem se zúčastnil Pochodu za život. Pořádá ho spolek s křesťanským pozadím, který má za to, že pro ženu čekající nechtěné dítě nemusí být interupce tou první volbou. Poměrně pohodové rodinné odpoledne měl tak jako každý rok zakončit pochod městem, s pozitivním vzkazem: “Važme si každého počatého života”. Docela pozitivní vzkaz v době, kdy je porodnost v naší zemi na rekordním minimu, řekl by si jeden. Chyba lávky. Tak jako každý rok, se proti pochodu sešikovala skupina anarchistů, marxistických aktivistů, feministek a bůhví koho dalšího, mnohdy i s mezinárodním pozadím. Poklidný pochod rodin s dětmi pak tyto bojůvky obklíčily u budovy filozofické fakulty ze všech stran do té míry, že sami účastníci pochodu asi po hodinovém marném snažení akci předčasně ukončili.
Co je na celé akci podivné, podobně jako v případě jistého aktivisty z dovozu Oganesjana, je laxnost policie. Proč pokojnému průvodu nezajistila volnou trasu? Proč pochod zavčas neodklonila mimo anarchistické skupinky, proč nakonec nechala pochod vejít do pasti sevření u budovy Filozofické fakulty? To neměla dostatečnou přípravu? Neměla informace, co anarchisté a spol. chystají? Nebo se jenom “nechtělo”, podobně jako se například “nevidí” výtržnosti Oganesjanových fašistických bojůvek? A proč to byli v důsledku účastníci pochodu, kdo byl nakonec policejně omezen (kdo jednou po zablokování skupinu pochodu opustil, třeba aby si koupil vodu, tomu již nebylo umožněno se ke skupině vrátit)?
Otázky, samé otázky – a bylo by dobré, aby ti, co u toho byli měli na mysli, že otázky jim zodpoví jen nový ministr vnitra nové vlády jiných politických stran, než těch současných. Není totiž žádným tajemstvím, že řeporyjský starosta Novotný se chlubí svou nepostižitelností. Ani to, že je jedním z koordinátorů oganesjanovských bojůvek. Podobě, není asi žádným veřejným tajemství, že nejeden z anarchistických/neomarxistických/feministických bojovníků ze sobotních barikád proti Pochodu za život jen nezvedeným synkem či dcerkou politiků ODS, ČSSD, KSČM, občas i KDU-ČSL. Jak by asi v Strakově akademii a pak v pověstné Kachlíkárně policejní ředitel vysvětloval, že tyto zpovykance musel umravnit? Nebo tento systém už zcela otevřeně dává najevo, že ani nehodlá předstírat, že tu právo platí pro všechny stejně?
Aneb, jak mi řekla jedna antifa dáma, blokátoři se nedopustili ničeho jiného, než "demokratického násilí", které je vůči “fašounům” legitimní. O tom, kdo je “fašoun” se rozhoduje v kolektivu, povídá. Protože demokratické práva jsou přístupná jen některým. A ti, kteří by si v tom kolektivu mysleli něco jiného, jsou prostě “svině” a “zaslouží přes držku”.
Ano, hezky tu pane Rakušane s panem Foltýnem roztleskáváte fašistické manýry.
