V poslední době člověk stále slýchá, jak je to či ono politicky nekorektní, jak je třeba se vyjadřovat politicky korektně a proč a jak přistupovat k těm či oněm politickým tématům, a tak dále. Doba se mění, význam slov se mění a vše halí mediální virtuální realita, která nahrazuje realitu skutečnou. George Orwell ve svém slavném románu 1984 popisuje svět budoucnosti, kdy význam slov mění tzv. newspeak a vše zaštiťuje ministerstvo Lásky, které je ve skutečnosti ministerstvem propagandy kombinovaným se silovými ministerstvy. Když jsem před řadou let tento román četl, říkal jsem si - to je takové scifi nereálného světa. V tu dobu by mě ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že se tato fikce může stát realitou. Krůček po krůčku se však tato vize světa, kdy slova mají jiný význam, než jak zní, začala naplňovat, a dnes je tento virtuální svět bohužel již realitou. Nejvíc o pravdě a lásce v současnosti hovoří ti, kdo ve svém konání praktikují lži a nenávist. O demokracii nejvíce žvaní ti, kteří zároveň odmítají jakýkoliv jiný názor než ten jejich. O svobodě nejvíc mluví ti, co se ji snaží pod hesly o transparentnosti, politické korektnosti, ochraně práv menšin a jediné přípustné pravdy zcela zničit. Svět se zkrátka zbláznil a politické elity s ním. Nejvíce prostoru v současnosti dostávají tzv. politické neziskovky, které se pod bohulibými hesly snaží zakrývat pravou podstatu svých zájmů. Zisk. Různé ekologické organizace ve jménu ochrany živočišných a rostlinných druhů usilují o blokaci potřebných dopravních staveb (Přerov, Frýdek-Mistek, atd.) Lidskoprávní organizace se ohánějí hesly o potřebě multikulturalismu a pod tímto libozvučným názvem ve spolupráci s různými obchodníky s ekonomickými imigranty otevírají dveře do Evropy, a vědomě či nevědomě tak vytváří prostor pro budoucí střety civilizací, jak dnes již vidíme především v západní Evropě. Organizace hájící práva žen se nedokáží postavit proti zneužívání žen a dětí v rámci dětských sňatků, mnohoženství či násilí páchaném na těchto ženách i dětech (o zahalování žen či upírání jim jejich práv ani nemluvě). Organizace bojující za tzv. transparentnost samospráv, státní správy a státních firem jsou mnohdy samy financovány značně netransparentně, a to často různými lokálními či celostátními oligarchy, kteří touto cestou usilují o získání informací a tím i konkurenční výhody. Tyto metody se postupně z celostátní úrovně dostávají na úroveň lokální. Jako příklad mohu uvést skutečnost, kdy lidé, kteří zneužívají zákon 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, zneužívají tento zákon k politickému boji a snaží se tak svůj neúspěch v komunálních volbách vyvážit získáváním informací, které následně využívají ke skandalizaci úspěšnější politické konkurence. Zachází to až tak daleko, že svobodná soutěž myšlenek je nahrazována skandalizací politické konkurence, a zatímco na úspěšnější konkurenci vadí kdejaké formální pochybení, tak u jejich kritiků se toleruje, že přes různé petiční akce a kampaně prosazují své úzce soukromé zájmy, a často vyslovují i lži. Jako příklad mohu uvést snahu některých představitelů plaveckých oddílů prosadit si větší bazén, k čemuž zneužívají právo petiční. Stejný problém je u některých tzv. novinářů, kteří usilují o získání informací na pro ně nepohodlné politiky prostřednictví zákona 106/1999 Sb., aby tyto informace následně mohli zkresleně využít pro svoji "novinářskou" činnost. Tak bych mohl pokračovat, dál a dál.
Jedna věc je však fakt, skutečnost v dnešním mediálním prostoru nahradila virtuální realita, pravda hyne na úbytě a lež vládne bez ostychu, svoboda je pojem téměř zadušený a člověk, který se nehodlá smířit se zkreslováním faktů, bývá označován za xenofoba, nepřítele pravdy a lásky či za agenta cizích mocností neztotožňujících se s jediným možným viděním světa. Žijeme ve zvláštní době a je jen na nás, zda se dokážeme prostřednictvím kritického myšlení podívat pravdě do očí, anebo se necháme dál manipulovat mágy virtuální reality.
Bc. Pavel Smetana
