Symbolické setkání amerických a sovětských jednotek se uskutečnilo 24. dubna 1945 na Labi. Symbolické vzpomínání na padlé za druhé světové války se uskutečnilo 26. dubna 2010 na Ústředním hřbitově v Brně. Ani po šedesáti pěti letech nezapomínáme na hrdiny války. Válečnou vřavu způsobil tentýž extremismus, který v současnosti odmítáme v brněnských ulicích.
Když jsem předevčírem kladl věnce k uctění všech, kteří položili svůj život za osvobození Brna, uvědomil jsem si, jak důležité je nezapomínat. Právě pietní akce u příležitosti konce druhé světová války jsou důrazným mementem své doby a já si cením toho, že se jich mohu zúčastnit.
Nejstrašnější a nejničivější světový konflikt - druhá světová válka – se pomalu chýlil ke konci. Bylo jaro, duben 1945 a už nikdo nepochyboval, že hitlerovské Německo bude poraženo. České země spadaly tou dobou jako jeden z posledních ostrůvků pod nacistickou nadvládu. Americký generál Patton postupoval se svými jednotkami ze západu, aby do 5. května osvobodil Plzeň.
Druhý ukrajinský front vedený maršálem Malinovskim neustále zmenšoval oblasti okupované nacisty a zanechával za sebou na jihovýchodní Moravě další a další kousky osvobozené země. Brno bylo pro nacisty důležitým průmyslovým i obranným uzlem, což zvyšovalo nebezpeční leteckých útoků spojenců. Navíc možné ohrožení představovala i zaminovaná hráz Brněnské přehrady, jejíž protržení by znamenalo zaplavení velké části města. Proto byl rychlý útok nezbytný. O moravskou metropoli svedla těžký boj Rudá armáda společně s vojsky 1. a 4. rumunské armády. Celá brněnská operace trvala téměř tři týdny a cenou za svobodu města Brna bylo více než 5000 obětí.
Uplynulo už 65 let od dubna roku 1945. Již šedesát pět let si připomínáme statečnost těch, kteří se podíleli na osvobození. A každoroční pietní akty nás nenechají zapomenout na padlé, raněné i ty, kteří hrůzy války prožili a přežili.
Pevně věřím v demokracii a v hodnotu lidského života. Ale právě druhá světová válka popírala elementární úctu k lidské bytosti. A podobně tuto lidskost popírají i extremistické hnutí dnešního světa. Jak jinak lze chápat fakt, že své demonstrace pravidelně svolávají v prvním květnovém týdnu, v době připomínání si svátku práce a ukončení světového konfliktu. Vždyť i svátek práce je uznání potřeb každého člověka. Práva nejen pracovat, ale i mít čas sám na sebe, na své blízké a své záliby. Vážím si života a jsem přesvědčen, že extremismus – ať už před pětašedesáti lety nebo v současnosti – šíří zlo a nenávist. A proto je mým cílem Brno bez násilí a extremismu. Odmítám vyhradit centrum města Brna běsnění neonacistů. Vzal jsem si ponaučení z loňského prvního máje, kdy obyvatele i návštěvníky metropole čekalo jen zlověstné ticho, kordony těžkooděnců v bočních ulicích a náměstí Svobody vyhrazené pravicovým extremistům. Akce byla, podotýkám, ze strany Policie dobře zorganizovaná, takže průvod šesti stovek příznivců Národního odporu a Dělnické strany neměl možnost projevit svou agresivitu. Přesto jsem se rozhodl tomuto extremismu – ať už se jmenuje jakkoliv– učinit přítrž. Jako primátor jsem si pronajal všechna významná brněnská centrální prostranství, abych tak veřejně demonstroval své jasné a důrazné NE extremismu. Šedesát pět let je dlouhá doba, za niž se vystřídají tři generace, ale není to tak dlouhé období, abychom zapomněli, co je národní nacionalismus, který třídí lidi podle národních zájmů, podle jistých vnějších znaků, a který si zahrává s osudy nevinných občanů a rozhoduje o jejich přežití či vyhlazení.
zdroj: blog.idnes.cz
