Je po volbách, ve kterých sociální demokraté sice zvítězili, ale přesto vládnout nebudou. Tak rozhodli voliči a já to pochopitelně respektuji, ač jsem si přál výsledek jiný. Komunisté v těchto volbách dopadli jako obvykle - o pár procent poklesli a zasedli do pohodlné opoziční lavice, která je nezavazuje žádnou zodpovědností. Cíle sociální demokracie se tentokráte nepodařilo naplnit. Naopak komunisté větší ambice neměli a dostali to, co chtěli.
O to víc mne překvapuje text poslankyně za KSČM Kateřiny Konečné, která mě tvrdě napadla za to, že jsem si dovolil ve svobodné zemi svobodně vyjádřit názor a vyslovil se pro zákaz spolupráce mezi ČSSD a KSČM. Podle slečny poslankyně je to cosi neslýchaného, prý až hysterického.
Nemá asi valnou cenu reagovat na podobné ideologické výlevy, nicméně je na místě slečnu poslankyni opravit v jejích – doufám, že jen náhodných a nikoli záměrných – omylech. Škoda, že si slečna poslankyně například nepovšimla, že jsem v těchto volbách do Poslanecké sněmovny nekandidoval a o funkci ministra dopravy, jak se mi bezostyšně snaží podsouvat, jsem tudíž ani neusiloval. Po celý poslední rok jsem naopak veřejně deklaroval, že mým hlavním cílem je obhájit v komunálních volbách pozici brněnského primátora.
Poněkud mě překvapuje, že se slečna Konečná nad mými názory nerozčilovala už po posledním sjezdu sociální demokracie, na němž jsem svůj postoj vůči KSČM - tedy, že spolupráce s touto stranou je pro mě nepřijatelná - vyjádřil zcela otevřeně. A rád zopakuji i důvody tohoto mého postoje. Jsem pevně přesvědčený, že nereformovaná KSČM brání a dehonestuje ideály levice v očích české veřejnosti, a právě „hysterické“ výlevy podobné těm z pera slečny Konečné jsou toho důkazem. Ostatně, není snad podivné, že tak mladá poslankyně s takovou bravurou používá slovník a rétoriku jako vystřiženou z padesátých let minulého století? Jak mám považovat za solidního politického partnera někoho, kdo můj svobodný projev názoru považuje za „primitivní“? A její dojemné „politika má být o lidech a pro lidi a hlavně měli by ji dělat lidé, kterým nejde o svůj prospěch či rozdělování státních zakázek kamarádům, ale o to, aby se nám všem žilo lépe“, skutečnou pozici celé strany přelakovat beztak nedokáže – jsou to jen líbivě znějící slova pronášená v době, kdy je pro budoucnost naší země potřeba hlavně tvrdě pracovat.
Jsem demokrat, a tak neusiluji o zákaz Komunistické strany Čech a Moravy a uznávám právo jejích členů i sympatizantů na veřejné projevování názorů, byť s nimi často nemohu a ani nechci souhlasit. Zároveň ale opravdu usiluji o zákaz koaliční spolupráce ČSSD s KSČM. Vyplývá to z mého hlubokého přesvědčení. Je to můj názor, názor jednoho z místopředsedů ČSSD, strany s více než 131letou demokratickou tradicí. Je to názor člověka, kterému letos bude 45 let a zažil léta vlády jedné strany - té vaší, paní poslankyně - aby si na tuto stranu vytvořil jasný názor.
Na rozdíl od vás si ale plně uvědomuji, že se píše rok 2010, že se svět mezitím radikálně změnil. ČSSD je stranou budoucnosti České republiky. Návrat před rok 1989 nechceme ani s vámi, ani bez vás. A to, že nevěřím ve spolupráci s KSČM a odmítám ji, samozřejmě ani v nejmenším neznamená, že bych byl skrytý pravičák, který „nestojí o sociální výdobytky“, jak naznačuje slečna Konečná. Ostatně, byli to právě poslanci KSČM, kdo v posledních letech až překvapivě často v Poslanecké sněmovně hlasovali spolu s kolegy z ODS, na to bychom neměli zapomínat.
Já ale v pravicové vidění světa nevěřím. Právě naopak: věřím ve svobodu, demokracii, solidaritu, slušnost a spravedlnost.
