problémy zdravotnictví
Jak vnímáte spor mezi záchrankou a lékaři? Je to podle vás tak horké? A vnímáte také jako problém, který byste chtěl řešit skutečnost, že požadavky na výkon zdravotnické profese ve velmi proměňují? Nemyslím ani tak doktory (i když u nich je zas problém s atestací), jako sestry, původně vám stačila střední, pak dis. Ten už je ale dnes také skoro k ničemu…
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Nemocnice nesmí odmítnout pacienta.
V každém sporu jsou nejméně dvě strany a také v tomto figurují záchranná služba versus nemocnice/lékaři. Mohou hovořit o nedostatečné kapacitě akutních lůžek, o nedostatku lékařů, o vysoké nákladovosti akutní péče, atd., atd.. Nikdy však nemohou a nesmí zapomenout na pacienta. Na člověka, který se ocitl v mimořádné životní situaci a potřebuje jejich pomoc. Roky jsem pracovala ve zdravotnictví a nedovedu si představit, že by někdo z lékařů odmítl ošetřit nemocného člověka, byť jakkoliv odlišného. Vnímám jako zcela nezbytné, aby se i v nejvyšších patrech zdravotnictví přestaly řešit nejrůznější kompetenční spory a i tam se ve své každodenní práci vrátili k obsahu Hippokratovy přísahy, vymezující etické principy tohoto velmi náročného, zodpovědného i krásného povolání.
Vysokoškolsky erudovaná zdravotní sestra?
Ano, ale s tím, že na ní bude přenesena část kompetencí lékaře. Tím, se vyřeší nedostatek lékařů na straně jedné a na straně druhé to umožní zvýšit počet středního zdravotnického personálu, který se bude věnovat přímo pacientům.
V době nedávno minulé nám zdravotní sestry, jejich um, schopnosti i koncepčně propojený systém jejich přípravy ve světě záviděli. Kvalitní, odborně i lidsky erudované a ochotné sestry byly „dobrou duší“ každého oddělení. Dnes jsou často zahlceny mimořádnou administrativní zátěží, spojenou s vykazováním výkonů, kódů a úkonů, která jim znemožňuje poskytovat přímou zdravotní péči. A tak v nemocnicích začíná být akutní nedostatek ochotných rukou, které pacientovi profesionálně i normálně lidsky pomohou. Osobně se mi nelíbí, že pacient přestal být pacientem, ale stal se klientem. V horším případě pouze rodným číslem, které je současně jakýmsi přístupovým kódem k tržbě zdravotnického zařízení. Těm stále více vládnou ekonomické ukazatele. Příklad? Pacient je převážen k zákroku do sto kilometrů vzdálené nemocnice jen proto, že ta má statut „odborného centra“ a tentýž výkon je tu hrazen vyšší částkou než v běžné okresní nemocnici (nemluvě o nákladech na dopravu). Ale kde je blaho pacienta? Jsou takové převozy opravdu ku prospěchu nemocného člověka nebo jen prostředkem vyšších úhrad z veřejného zdravotního pojištění? Naše zdravotnictví je na vysoké odborné úrovni, disponuje špičkovými odborníky, technologiemi i zázemím. Obávám se však, že se z něj začíná vytrácet obyčejné lidství, které je pro uzdravení nemocného člověka neméně důležité.
