Převod se týká zejména nádražních budov, dalších staveb v železničních stanicích a pozemků, které s dotčenými stavbami souvisejí. Tímto krokem dojde ke sjednocení vlastnictví infrastruktury nutné pro provozování dráhy a naplní se předpoklady pro fungování liberalizovaného systému železnice.
„Je to logický krok, který je předpokladem pro dokončení transformace Českých drah. Majetek v železničních stanicích bude spravován jednotně a stát do něj bude moci systematicky investovat. České dráhy se mohou plně věnovat své hlavní aktivitě, tedy dopravě na železnici,“ řekl ministr dopravy Dan Ťok.
Cena za převod majetku podle znaleckého posudku, schváleného Evropskou komisí, činí 3,24 miliardy korun. K samotnému převodu může dojít po souhlasu řídících orgánů ČD a SŽDC. Pokud obě organizace záměr vlády potvrdí, mohl by se převod odehrát v první polovině příštího roku.
Investice do staveb železničních stanic jako nedílné součásti železniční infrastruktury budou moci být financovány prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury, a to případně i s využitím strukturálních fondů EU. To do této doby bylo komplikované, protože by se jednalo o nedovolenou veřejnou podporu. V řadě případů byla předmětem investičních akcí pouze část infrastruktury vlastněná státem, přičemž docházelo k nekoncepčnímu a neúčelnému vyjímání souvisejícího majetku ČD z veřejného financování. Opravovaly se tak trati a nástupiště ve vlastnictví SŽDC, avšak stav nádražních budov zůstával ve velmi špatném stavu. Prodej nádražních budov a souvisejícího majetku státu, se kterým bude nyní hospodařit SŽDC, umožní plné využití státních a evropských prostředků na rekonstrukce nádražních budov a další příslušné infrastruktury.
Převod majetku se týká celkem 1051 nádražních a dalších 523 provozních budov a pozemků. Předmětem převodu není 87 majetkových položek, kde převodu brání smluvní vztahy s třetími subjekty, například Praha – Masarykovo nádraží a Brno hlavní nádraží, kde bylo třeba vzít v potaz i dosud nedořešené budoucí umístění stanice Brno hlavní nádraží. U těchto významných stanic bude vždy cílem sjednotit vlastnictví po ukončení či změně stávajícího smluvního vztahu. V případě dalšího majetku je důvodem výjimky to, že dnes již neplní svůj původní účel související s využitím železniční dopravní infrastruktury. U takových objektů bude stát se současným vlastníkem kooperovat při hledání způsobu využití a zapojení finančních prostředků EU.
