Předně musím poznamenat, že přijít z privátní sféry do sféry státní je přece jen větší šok, než jsem očekával. Soukromý sektor je v mnoha ohledech méně svázaný přísnými pravidly, která vás limitují a brzdí na každém kroku. Když si například majitelé billboardů vyhodnotí, že pro ně bude výhodnější porušovat zákon a ponechat billboardy u dálnic a silnic I. třídy, jednoduše to udělají. Dobře totiž vědí, že stát jim reklamní poutače nemůže jednoduše pokosit, ale musí s nimi začít zdlouhavě vyjednávat. Je to hra kočky s myší, ve které je stát kočkou, která sice nakonec myš chytí, ale nikdo nechápe, proč jí to tak trvá.
S tím koneckonců souvisí i výstavba dálnic. Úsek nové dálnice se staví zhruba tři až čtyři roky, což není mnoho. Samotná příprava stavby, různá rozhodnutí, povolení, posudky a dohadování ale běží klidně i více než deset let. A není to Ministerstvo dopravy, co to zdržuje. Rozhoduje spousta dalších úřadů, na které nemá ministerstvo žádný vliv, ale i krajská zastupitelstva a samozřejmě soudy. Do toho všeho vstupují občané, kteří sice dálnici chtějí, ale ne za svými humny a konečně ekologové, kteří dálnici pro jistotu nechtějí nikde, i když se často tváří, že kdybychom ji posunuli o kousek dál, byli by třeba o něco vstřícnější. No nebyli.
Tohle všechno jako člověk ze stavební firmy příliš nevnímáte, protože přijdete a rovnou začnete stavět. Zajímavé je, že to nevnímají ani novináři. Posadíte se na ministerstvo a za půl roku už se ptají, kolik jste postavil dálnic. A co teprve za dva roky ve funkci, to už by se podle nich měla dokončovat celá dálniční síť, kterou tu za třicet let svobody stále nemáme, protože to nebylo prioritou. Tím se dostáváme k naší milé opozici. Rozumím tomu, že má za úkol kritizovat vládu za chyby a přešlapy. Jenže oni to mají tak, že jednoduše pohaní a poplivou úplně všechno a všechny. Ministr dopravy je v tomto ohledu ideální cíl.
Přitom to byla právě současná opozice, která v době, kdy vládla, prakticky zastavila výstavbu dálnic a co víc, zastavila i přípravu těchto staveb. Poslední ministr, který přede mnou zahájil výstavbu dálnice na zelené louce, byl Vít Bárta. Ti samí lidé, kteří v době krize radikálně snížili investice do výstavby dálnic, se dnes rozčilují, že nezprovozňujeme nové úseky. Otevírat dálnice, které nikdo nezačal stavět, samozřejmě nelze, ale podle opozice jsou to jen výmluvy. Snědli vajíčka a teď na mě křičí, že chtějí kuřátka. A takových věcí, kde neplatí logika, nemůžete je ovlivnit, a přesto je máte na hrbu, jsou v resortu spousty.
Od ministra dopravy se očekává, že poručí větru, dešti, sněhu, ekologům i strojvůdcům. Utratíte miliardy za výstavbu, ale v médiích se stejně pořád mluví o tom, že se nic nestaví. Jakoby fakta nikoho nezajímala. Za ty čtyři roky a kousek jsme přes všechny těžkosti zahájili výstavbu 163 kilometrů nových dálnic, a 106 kilometrů modernizace D 1, která se rozpadá, a proto ji stavíme znovu. Chápu, že to řidiče obtěžuje, jenže stavět novou dálnici za provozu bez komplikací nejde. A do toho si v novinách přečtu, že se prý D1 opravuje především z toho důvodu, aby se utratily evropské dotace. To jako vážně?
Kromě výstavby nových dálnic a radikálního zvýšení tempa modernizace D1 jsme se pustili i do rekonstrukcí jedniček, které minulé vlády nechávaly chátrat. Zřejmě aby neobtěžovaly řidiče, což musím uznat, se jim dařilo. Vedle toho jsme zahájili masivní výstavbu obchvatů měst, krajům jsme na rekonstrukce jejich silnic každoročně dali okolo čtyř miliard. Může se někdo divit, že jsem unavený, když do toho celé roky poslouchám výčitky, že se nic nestaví, silnice jsou v katastrofálním stavu a k tomu ještě všude samá uzavírka a rozkopaná celá země? Copak jedno nevylučuje druhé?
Rozhodně neodcházím zhrzený a zneuznaný. Spousta lidí moji práci oceňuje a těm moc děkuji. Dělal jsem to hlavně pro ně, ne pro média. Nešlo přitom jen o silnice, které stavíme až o 40% levněji než dřív. Občané si dnes mohou registrovat auto na kterémkoli úřadě s rozšířenou působností, podařilo se převést nádraží na stát a díky tomu se začaly opravovat. Ze zpoplatnění jsme vyjmuli 199 kilometrů dálnic, které lidem slouží jako obchvaty měst. Pořizujeme si levnější poznávací značky, vyjednali jsme férové podmínky pro naše nákladní dopravce v Evropě, těší mě i slevy pro důchodce či studenty a mnoho dalších věcí.
K největším úspěchům rozhodně patří mýto. Opravdu jsem netušil, jak těžké bude vyvázat stát ze smlouvy, kterou někdo nastavil, aby nikdy neskončila. Museli jsme ji prodloužit, ale pak se podařilo vysoutěžit nového provozovatele za poloviční cenu. Bylo neuvěřitelné, co všechno Kapsch udělal a stále dělá, aby to překazil. Nechci spekulovat, co se dělo na schůzkách v blízkosti ÚOHS, úplně mi stačí, když vidím, kolik mediálního prostoru dostali, aby veřejnosti vsugerovali, že je soutěž zmatečná, Ťok neschopný a nejlepší bude nechat mýto Kapschi. Nechám na fantazii každého, jak tento prostor získali.
V řadě věcí odcházím od rozdělané práce. Už nedotáhnu změnu bodového systému, elektronickou dálniční známku a hlavně legislativu, která urychlí přípravu staveb. I tady se ukázalo, že věc není tak lehká, jak by se mohlo zdát. Novelu zákona o urychlení výstavby jsem podal jako poslanec, aby ji opozice nemohla poplivat (poplivali alespoň mě), druhou jsem stihl poslat jen do vládního meziresortu. Potíž není v tom, že nevíte, co byste potřebovali, ale ústavní principy, které chrání všechna možná práva a zájmy, jen veřejný zájem na vybudování dopravní infrastruktury se mezi nimi kamsi vytrácí.
Podle opozice si po mém odchodu řidiči oddechnou. Doufám, že ne. Ne že bych řidičům přál něco špatného, ale pokud chceme jezdit po kvalitních silnicích, musíme ty stávající opravit a nové postavit. To se neobejde bez uzavírek a bohužel také občasných kolizí či kalamit, kterým žádný ministr nezabrání. Řidičům tedy přeji hodně trpělivosti a pevné nervy, budoucím ministrům dopravy, aby zase nepřišla vláda, která peníze na výstavbu škrtne. Což o to, v první fázi by se ještě chvíli stříhaly pásky a “mediální experti” pěli chválu. Pak by ale zase musel přijít nějaký poklepávač, a to bych mu nepřál.
