Bydlení je komplex činností, který sleduje i nejjemnější změny ve společnosti, její kultuře a technice. Pod pojmem bydlení rozumíme sumu všech životních pochodů, které se odehrávají v bytě. Byt je kombinace bezprostředně vzájemně spojených místností, je to ohraničená lokalita pro příjemnou svobodu soukromého života, pokud tato potřebuje stavební zařízení. Pod rámcovým pojmem bydlení se rozumí všechno sociální jednání a chování, které se obyčejně odehrává denně na místě stálého pobytu. ..."Bydlení je způsob, jakým jsi ty a já, jakým jsme my lidé na zemi"... (Heidegger) Bydlení ve smyslu hodnot a pojmů naší kultury je tedy lokalizovaná soukromá svobodná existence na místě, které je připraveno stavebními úpravami a odděleno od okolí. Z výzkumů vyplývá, že spokojenost s bytem je rozhodující pro spokojenost s celým obytným prostředím. Zde se realizují základní procesy bydlení a je také nejintenzivnější emocionální vztah. Pokud zde jsou nedostatky, není žádná náhrada ani jiná možnost uspokojení.
Proměny bytu 21. století a jeho funkcí
Byt byl v dřívějších dobách veřejný prostor. V předindustriálním čase sloužil nejrůznějším účelům. Byl prostředím, kde se konala výdělečná činnost i trávily volné chvíle. Sloužil styku se zákazníky stejně jako společenské reprezentaci. Odehrávaly se tu společenské zvyklosti i obyčeje intimního rázu. Dnes je byt především soukromý prostor. Je životním prostředím rodiny a zčásti soukromým prostorem. Dříve tak důležité veřejné a reprezentativní funkce společnost přeložila jinam. Ze struktur skupin, které žijí v bytě (= především rodina) a z jeho určení jako soukromého životního prostoru jsou odvozovány různé požadavky funkčního druhu k umožnění určitých životních stylů a druhů chování. Je sledováno těsné funkční spojení prostoru a uživatelů, které se projevuje v procesu bydlení. Proto v popředí sociologického pohledu na byt a bydlení stojí vztah prostor - uživatel jako proces bydlení a chování v bytě. Tento vztah zahrnuje jak technicko-funkční, tak i sociální a psychické aspekty, často se mluví o potřebách. Bydlení je proto sociální aktivita, protože převážně jde o domácnost, která se skládá z více osob, které většinou tvoří rodinu. Žití v bytě znamená, že se tam odehrává celá řada velmi heterogenních sociálních aktivit a druhů chování, pro které je charakteristické, že jsou soukromé, v ideálním případě oddělené od jakéhokoliv vlivu cizích osob. Zahrnuje možnost soukromí, chtěného osamění, oddělení od ostatních stejně tak jako bytí s ostatními podle vlastní volby a rozhodnutí. Byt je privilegované nejbližší okolí privatizující se malé primární, skupiny, především rodiny, pokud tvoří domácnost. Ohraničení a oddělení navenek dává šanci dosáhnout často nerealizované plné důvěrnosti k prostředí. Potřeba vlastního, dobrého, vhodného a pěkného bydlení patří k elementárním požadavkům.
Bydlení uspokojuje rozmanité, částečně elementární, částečně vyšší, sekundární diferencované potřeby. Proto bývá byt definován jako prostředí uspokojování určitých lidských potřeb (za všechny např. Fürstenberg 1974, Bahrdt 1974) ...."Rodinné bydlení je uměle zhotovená, funkcionálně samostatná část materiálně-prostorového prostředí, která je přiřazena určité sociální skupině, jmenovitě rodině a určitým potřebám v rodinném společenství žijícím osobám."... Požadavky na byt jsou odvozovány z potřeb a jsou zaměřeny na určité rysy bytu. Primární požadavky jsou cíleny na jednoduché a samozřejmé určení účelu (osobně užívaný prostor, teplo - ochrana před zimou a vlhkostí, místo ke stravování a vaření, hygienická zařízení), slouží biologickým potřebám individua. Ostatní potřeby v bydlení jsou podle Chapmana sekundárně odvozeny z těchto biologických. Sekundární požadavky představují více jak nezbytné a zahrnují vedle prostorových možností např. pro činnost ve volném čase i tak těžce uchopitelné obytné kvality jako je soukromí a nezávislost, bezpečí, možnosti kontaktu, výkonu, prezentace moci či vlastnění, sociálního statutu atd. Jestliže doposud stály v popředí nevyhnutelné primární požadavky, budou v budoucnosti muset být silněji zohledněny sekundární požadavky - např. volný čas, možnosti rozvoje osobnosti nerušenými činnostmi a nároky na vzdělávání. Jak poznamenává Mitscherlich, nebude byt posuzován jen podle uspokojení přirozených potřeb, kterým sloužil, ale dle struktury společnosti i vyjádřením prestiže, užití, vyjádření moci atd.
Byt 21. století se znovu stává zbožím
Byt je ale také zbožím, jako například potraviny. Je nositelem směnné hodnoty, protože do jeho zbudování je investována lidská práce. Má užitnou hodnotu, kterou je vyjádřena užitečnost "zboží" byt. Z různých stran našeho politického spektra jsou publikovány názory, že každý má nárok na příslušný byt. Vzhledem k odlišnostem zvláštního "zboží", kterým je byt, svobodný trh nebude asi nikdy zcela schopen uspokojit tento nárok u všech. K překonání této diskrepance je třeba moudré státní bytové politiky. Zdůvodněním pro tuto zvláštnost je třeba to, že bydlení je základní životní potřebou, jejíž uspokojení má zvláštní význam pro společnost, protože značně ovlivňuje stabilitu rodiny, výchovu a vzdělání dětí a tedy zprostředkovaně i sociální konsensus, morálku a mravnost společnosti.
Společenské, ekonomické a kulturní změny, kterými prošla Česká republika se již projevily i v oblasti bydlení. Také tvůrčí svoboda, přísun informací ze zahraničí s množstvím dobrých i špatných vzorů, větší materiálová pestrost a kvalita s větším zájmem o klienta, to byly determinanty, které určovaly charakter obytných staveb v devadesátých létech. Půjde vývoj v 21. století i nadále tímto směrem, nebo se mění potřeby společnosti v oblasti bydlení tak, že to ovlivní tvorbu obytných staveb jiným směrem?
Politické a společenské změny, kterými prošla česká společnost a její vývoj modifikovaly i potřebu a požadavky na bydlení. Mění se příjmové možnosti - jsou již velmi diferencované, mění se životní styl přebíráním nových vzorů, nastaly velké změny v sociální zabezpečení a pokračují velmi dynamicky změny struktury a velikosti rodiny a demografických ukazatelů. Mění se tak dokonce pojetí a chápání bydlení ve smyslu odpovědnosti státu a vlády vůči občanům oblasti bydlení. Tento posun se dá shrnout změnou filozofie bytové politiky od dřívějšího zabezpečení bytů poskytovaných státem k vytváření pokud možno stimulujících podmínek k získání bytů a držení na základě vlastní aktivity s využitím vlastních prostředků (vlastnické bydlení, hypotéky, stavební spoření atd.). Takový přístup se objevil v sedmdesátých létech v zemích s tržní ekonomikou (např. Anglie v období thatcherismu), dnes převládá postupně v transformujících se zemích střední Evropy. Stát již není chápán jako zabezpečovatel bydlení vzhledem k občanovi, nýbrž jako záměrně vytvořené příznivé prostředí pro výstavbu a obstarávání bytů. Tento přístup je spjat s důrazem na co nejsvobodnější trh v oblasti bydlení, demokratickými principy fungování společnosti, zejména občanskou iniciativou, participací a decentralizací rozhodování. Místo v bytové politice dostávají další, dříve u nás v této oblasti nepůsobící činitelé, jako nevládní organizace a občanská hnutí. Prostřednictvím těchto forem mají být citlivěji, adekvátněji a adresněji řešeny specifické problémy bydlení konkrétních skupin obyvatelstva.
Snižování dluhu v oblasti množství a kvality v 21. století
Dosud měl vývoj bydlení a bytové výstavby sestupnou tendenci. Podle údajů a.s. Terplan se počet bytů v přepočtu na 1000 obyvatel v letech 1991 až 1997 snížil z 360 na 355. Pro srovnání - za stejnou dobu se u nás počet např. osobních automobilů ztrojnásobil. Důkazem deficitu vedle toho, že značná část rodin nemá žádný vlastní byt, je fakt, že celková úroveň bydlení je ve srovnání se západoevropskými zeměmi stále na velmi nízké úrovni. A to jak ve starém bytovém a domovním fondu, tak i v novější bytové výstavbě. Podíl bytů III. a IV. kategorie - tedy bytů s lokálním hygienickým vybavením bez kompletního příslušenství nebo bez tohoto příslušenství vůbec - činí okolo 26.6 %, přičemž v některých historických městech je ještě mnohem větší - 50.0 i více %! Požadavek psychologů, sociologů a lékařů na samostatnou obytnou místnost pro každého člena domácnosti zůstává nesplněn. Nedostatečná bytová výstavba zůstává i nadále významnou charakteristikou ekonomického vývoje naší země. Počet dokončených bytových jednotek v roce 1998 celkem 15904 znamenal sice zvýšení proti roku 1996 o 13.3%, ale ve srovnání s rokem 1989 bylo postaveno pouze 28.9% tehdejšího počtu 55073 bytů. Relativně velmi nízká je průměrná obytná plocha a průměrný počet obytných místností na byt i velikost obytných místností. Celostátní statistické ukazatele za rok 1996 udávají průměrnou obytnou plochu nových bytů 86.7 m2, počet pokojů 3.1 a průměrnou obytnou plochu pokoje 22.0 m2. Podle poslední Statistické ročenky o bytové výstavbě a bydlení v zemích Hospodářské komise pro Evropu mají největší obytnou plochu nové byty stavěné v Belgii 134.5 m2, v Norsku 128.0 m2, ale především na Kypru 133.7 m2. V sousedním Rakousku je to 92.9 m2.
Jednou z důležitých charakteristik nové bytové výstavby je její struktura. Na přelomu 80. a 90. let minulého století připadalo na výstavbu v bytových domech kolem 70% nových bytů, dnes je to kolem mnohem méně. Ostatní byty vznikají výstavbou rodinných domů. V nové nájemní výstavbě mají sice byty stále kolem 45 m2 obytné plochy, ale snižuje se v nich počet pokojů. Vývoj prostorových ukazatelů v nových rodinných domech je odlišný. Plocha pokojů v nových rodinných domech, stavěných vlastníky, bývala vždy o něco větší než v bytových domech, avšak pro poslední roky to už neplatí. Tak vzniká situace, kdy v rodinných domech připadá na jeden byt dvakrát více pokojů a také obytná plocha je zde dvakrát tak velká, avšak velikost pokojů je nyní v obou typech domů stejná.
Už roky upozorňují sociologové, demografové, psychologové i ekonomové na to, že většina naší populace není spokojena s tím, jak bydlí. Např. výzkum Terplanu, a.s. (Jiřina Čalfová 1998) ukazuje, že z mladých manželství pouze 5.5% označuje svoje bydlení za velmi dobré, 40.6% za dobré, na stísněné či nevyhovující poměry upozorňuje 28.8% a za zcela nevyhovující považuje způsob svého bydlení 24.7% občanů. Na tom by nebylo nic zvláštního, víme, že jsme kritičtí, tyto názory má většina Středoevropanů. Problém našich občanů je v tom, že většina z nich se nemůže vyrovnat s představou totální změny životního stylu. Mnozí na zlepšení bydlení prostě nemají. Nejvíce nespokojených se nachází v kategorii 25 až 35 let. Jejich počet trvale stoupá.
Opozdil se přechod do podmínek trhu v oblasti bydlení. Mnozí ekonomové, sociologové i architekti se domnívají, že rozvoji bytové výstavby by pomohlo úplné uvolnění cen nájemného, protože by došlo k přesunu výdajů ve spotřebním koši domácností. Vzhledem k tomu, že státy s plně rozvinutým tržním hospodářstvím daleko rychleji a pružněji reagují na potřeby společnosti v oblasti bydlení (přestavbou obytných objektů v průběhu užívání stavby jako nejčastějším z prováděných způsobů), nedochází u nich v tak velkém rozsahu k znehodnocování bytového a půdního fondu. Západoevropský a především americký model mobilního občana, který je schopen za dobře placenou prací dojíždět bez problémů padesát a více kilometrů se také neuplatňuje. Až na nevelkou skupinu dobře situovaných občanů je doprava do zaměstnání vlastním vozem pro většinu pracujících zatím ekonomicky neúnosná.
Úspěch projektu bude záviset na analýzách zákazníka a trhu
Vstupujeme do období, kdy přiměřenost, kvalita a hospodárnost bytové výstavby bude záviset na kvalitě předprojektové a projektové přípravy konkrétního záměru až po realizaci. V rámci předprojektové a projektové přípravy je nutné analyzovat celou řadu podmínek a informací, které budou mít vliv na architektonickou tvorbu obytných staveb. V globálním prostředí krystalizovaly dva megatrendy: demografický daný směnami ve složení společnosti (stárnutí populace, nárůst počtu nukleárních rodin a osaměle žijících osob atd.) a technologický determinovaný rozvojem technologie.
Demografické, společenské a kulturní změny ovlivňující bydlení
Důležité jsou výchozí demografické předpoklady: demografické změny v posledních deseti letech vedly architekty, urbanisty a politiky aby znovu přemýšleli nad koncepcí bydlení adekvátní době a změněné situaci. Česká rodina prošla během posledních několika let významnou modifikací. V mnoha ohledech přebíráme modely platné v Západní Evropě. Nápadné jsou změny ve velikosti a stabilitě nukleární rodiny: Typická domácnost se dvěma rodiči a více dětmi je i v ČR nahrazována samostatně žijícími dospělými tzv. singles, jejichž počet v Západní Evropě velmi vzrostl či osamělým rodičem s dítětem nebo dětmi i soužitím nesezdaných osob. Nukleární rodina s otcem živitelem a matkou pečující o dětí - klišé padesátých let - již nereprezentuje převažující rodinný model. Místo toho vzrůstá počet rodin s jedním rodičem, většinou ženou. Zvětšuje se také relativní počet bezdětných párů i rodin, kde oba rodiče pracují. Je mnoho rodin s dospělými dětmi, které zůstaly doma z důvodů nemožnosti sehnat vlastní bydlení či pro jeho cenovou nedostupnost. Objevují se dříve málo častá řešení, např. rodiny, kdy prarodiče z venkova se znovu připojují k nukleární rodině, žijící ve městě.
Tyto trendy budou velmi významné i při přípravě výstavby bytů v budoucnosti: Projekce obyvatelstva České republiky ukazují, že počet domácností roste rychleji než počet obyvatel, který v devadesátých letech stagnoval či v některých oblastech a obdobích dokonce klesal. Průměrná velikost domácností i rodin se zmenšuje. Přírůstky kolísají, největší budou po roce 2010, kdy se má počet domácností zvětšit o 109 800, potom se zase čekají menší přírůstky. Dojde ke snížení průměrné velikosti domácnosti v důsledku jejich štěpení, rychlejšího osamostatňování mladých, stoupající rozvodovosti a zvyšujícímu se věku, kdy muži i ženy se žení resp. vdávají, což vede k odkládání narození dítěte - v novém tisíciletí se mají ženám rodit první děti až ve věku 34 let (Melany Howardová, Future Foundation, GB). Zde populace již dnes přebírá model existující v Západní Evropě. V budoucnosti budou změny ještě hlubší. Melany Howardová z prognostické organizace Future Foundation v Anglii předpovídá, že v budoucnosti bude manželský svazek ztrácet na významu a bude nahrazován "sérií partnerů", tři sňatky za život budou zcela běžné. Profesor Richard Scase z Kent University, který svoje předpovědi staví na výzkumném projektu, hovoří o měnících se strukturách společnosti, ve které bude žít méně manželských párů, značné procento manželství se bude rozvádět a stále více dospělých lidí bude žít bez partnera. To samozřejmě bude mít vliv na strukturu bytového fondu, chybí byty pro vzdělané a bohaté, ale samostatně žijící.
Zvětšují se skupiny uživatelů, jejichž význam na architektonickou tvorbu obytných staveb bude vzrůstat. Stárnoucí populace je jednou z nich. Je skutečností, především v evropských průmyslových zemích, že počet starších obyvatel na celkovém počtu obyvatel stále vzrůstá. Zvyšující se očekávaná průměrná délka života je umožněna pokroky v medicíně a komunální hygieně, zdravějším stylem života a změnami v charakteru práce i technologii výroby. Podle britské analytické organizace Future Foundation je biologická hranice, které lze v budoucnosti dosáhnout 120 let. Po roce 2000 zde bude významná skupina lidí starší 65 let, s jejich životním stylem, omezenou pohyblivostí, větší závislostí atd. Sociologové hovoří o velkých městech jako o „ghettech starých“. To povede k většímu množství jednotlivě žijících osob, až na 40%. Finanční pozice starší části populace je lepší než v minulosti, odchod do důchodu bude někdy odsouván, podle britských studií se v příštím století bude do důchodu odcházet až v 80 letech, po dvou až třech životních kariérách v různých profesích, což se projeví také v oblasti bydlení. Podíl malých domácností o 1 - 2 osobách stoupne v budoucnosti podle úvah demografů na 50%. Absolutně se bude zatím zvyšovat, i když ne tak rychle, i počet domácností o dvou a více členech.
Byty šité pro uživatele
I architektonická a urbanistická tvorba musí pružně reagovat na nové podmínky. Zvýšila se poptávka po kvalitním bydlení - to zřejmě bude přetrvávat. Podmínky pro trh s byty podmiňuje zpracování kvalitních stavebních programů pro zvolený druh výstavby. Ty by měly vycházet z ucelených znalostí funkcí bytů a domů pro jednotlivé domácnosti, stanovení kvantitativních požadavků a kvalifikovaných odhadů potřeb. Modifikují se požadavky na byty podle měnící se hodnotové orientace budoucích uživatelů. To podstatně může změnit proces navrhování. Podle empirických výzkumů provedených na ústavu urbanistické tvorby Fakulty architektury Vysokého učení technického v létech 1998 a 1999 respondenti upřednostňují tyto požadavky na svůj budoucí byt: (podle důležitosti shora dolů)
- ekonomické hledisko - úspornost, jednoduchost
- technickou dokonalost, nezávadnost, dobré fungování bytu, účelnost jeho dispozice a zařízení
- zdravotní a hygienické kvality obytného prostředí
- estetické kvality obytného prostředí, ovšem podle různých představ, kdy část respondentů upřednostňuje historizující výraz obytného prostředí, část má zájem o prostředí moderní
- pohodlnost a jednoduchost provozu v bytě, snadný úklid
- prestižní znaky a symboly úspěchu v bytě jako prostředek sebeidentifikace a dokladu o úspěchu: dvoj- a trojgaráže, skleníky a zimní zahrady, historizující tvary střech a architektonických detailů, luxusní koupelny, krby, sauny, bazény
- útulnost a přívětivost prostředí
- jejich kombinace
Na způsob bydlení budou mít vliv změny ve sféře techniky a technologie, práce, a tím zprostředkovaně i životního stylu atd.: V souvislosti s dokončením změny způsobu hospodaření, celkovou intenzifikací práce a vědeckotechnickým rozvojem dojde pravděpodobně k značným změnám proti současnému stavu, které se projeví v modifikaci potřeb bydlení. Zvýší se podíl pracovních úkonů, procesů a profesí charakterizovaných vyšším intelektuálním obsahem, náročností na kvalifikaci a délku pracovní přípravy. Zvýší se náročnost na pozornost, odpovědnost a tvůrčí iniciativu. U některých kategorií se bude zmenšovat počet hodin v průběhu života věnovaný pracovní činnosti. Předpokládá se, že se pracovní doba zkrátí o dvě až čtyři hodiny týdně, např. Západní Evropa přechází v mnoha odvětvích na 36 hodinový pracovní týden. Takto získaný přírůstek bude využit u některých kategorií zaměstnanců ke zkrácení denní pracovní doby, zvětší se nároky na trávení volného času v bytě. Proto se i v tomto ohledu zvýší význam bytu a činností v něm probíhajících. Na druhé straně se tyto změny projeví ve zvýšeném duševním napětí, hyperstimulaci až stresu v důsledku určitých pracovních výkonů u kvalifikovanější části populace zejména ve vyšších pracovních funkcích. Např. jedním z rizikových faktorů, které přináší tržní hospodářství a který je již dobře znám západním psychologům a psychiatrům, je nadměrné časové a nervové zatížení podnikatelů a dalších, především odborných pracovníků, které ohrožuje stabilitu rodiny. I to bude v našich podmínkách nepříznivě působit. Vzroste potřeba kompenzace nadměrných nároků kladených na organismus v průběhu pracovní činnosti a to především v bytě. Rodinu je třeba chránit proti stresu vznikajícímu v zaměstnání i proti informačnímu přesycení. Proto se zvětší význam některých funkcí bytu jako domova, tj. místa poskytujícího nezbytné individuální a rodinné soukromí, místa spontánní a selektivní komunikace, místa tělesné i duševní regenerace a relaxace po práci a zároveň i přípravy k práci a místa kreativních činností.
Elektronizace a práce v bytě
Druhý megatrend je charakterizován nástupem elektronizace, přenosem dat v jeho nejrozmanitějších fasetách, přičemž v masových médiích tak často citovaný boom s Internetem představuje pouze jeden z aspektů. Různá odvětví telekomunikace, shromažďování a zpracování dat, bouřlivý vývoj chipů, hard- a software jsou vedle sektoru Internetu nejrychleji se rozvíjejícími odvětvími. Tyto změny se etablují v oblasti práce a bydlení mnohem rychleji než změny demografické. Jestliže v roce 1969 byly s internetovou adresou registrovány ve světě pouhé čtyři počítače a za dalších deset let jich bylo už kolem stovky, v roce 1989 už jich bylo 100 000 a v současné době je přes 60 milionů takových počítačů.
Současný vývoj komunikačních technologií umožňuje mnohým odborným pracovníkům práci doma. Již není nutné navštěvovat městské úřadovny, mění se prostředí světa práce. Veřejný prostor přestává být konkrétní a smyslově postihnutelný, existuje mezi sítí počítačů, modemy, mobilními telefony, videotelefony a faxy a je informatiky nazýván hyperspace. V budoucnosti se jejich počet mnohonásobně zvýší, zvláště ve vyspělých zemích. Podle profesorky Katharine Rosenberry, která se věnuje právním otázkám obydlení na univerzitě v kalifornském San Diegu bude až 80% Američanů, především těch s vyšším vzděláním, pracovat doma napojeno na informační a komunikační sítě již v roce 2014. I podle studie Essex University (Profesor Richard Scase) odborní zaměstnanci budou až polovinu pracovní doby pracovat doma, vzroste podíl polovičních úvazků, termínovaných pracovních poměrů a soukromníků. Již dnes si profesor urbanismu Sakkie Badenhorst z jihoafrické Pretorie všímá podstatného zvýšení počtu domácích kanceláří a dalších živností v soukromých obytných budovách, což umožňuje právě napojení na počítačovou síť. Pracovní aktivity, a to především náročné na vzdělání a profesionální trénink se relokalizují v příjemných suburbánních lokalitách, kde jsou laciné stavební pozemky a neomezené možnosti parkování. Změna vztahů ve sféře práce způsobená novými technologiemi bude mít obrovský vliv na prostorové dělení toho, čemu jsme doposud konvenčně říkali "místa práce" a "obytné prostředí". Raketový vývoj počítačové techniky a tím umožněná výstavba a užívání "informačních dálnic" nasvědčují tomu, že práce doma na počítači napojeném na síť - "homeworking" by mohl odstranit mnohé negativní jevy moderní civilizace. Pro statisíce lidí by odpadla nutnost jezdit do práce, ucpávat silnice, pálit pohonné hmoty a znečisťovat ovzduší. Už by totiž nebylo nutné dopravovat lidi po silnicích, ale pouze informace po drátech či dokonce po bezdrátových satelitních spojích. A informace se jak je známo obejdou bez benzínu, bez nároku na místo v autě, vlaku či letadle a přitom se ještě pohybují rychlostí světla, což se o městské a příměstské hromadné dopravě nedá říci ani s hodně velkou dávkou básnické licence.
Mnoho lidí by asi uvítalo i to, že by už nemuseli bydlet v místě působiště firmy, obvykle přelidněných městských aglomeracích, na neútulných sídlištích a ve znečistěném prostředí. Mohli by se usadit prakticky kdekoliv, kde se jim to líbí. Betonové velkonoclehárny by spíše nahradila venkovská sídla rozptýlená v zeleni. Současně s tím by se mohl vrátit dnes již opuštěný model rodiny, kde všichni žijí a pracují společně, rodiče mají možnost být dětem nablízku a věnovat se jim, zatímco děti zase mohou vidět rodiče při práci a tím se samy nenásilně připravovat na svou profesní dráhu. Tím by se v konečném důsledku mohla významně snížit rozvodovost, kriminalita mladistvých, drogová závislosti a celá řada dalších nočních můr současného světa....Podle odborníků je síť a Internet teprve v plenkách, je zatím využita pouze ze 20%. Dalších 80% je k dispozici i domácímu pracovnímu nasazení, ergonomika domácího pracovního prostředí zřejmě získá na významu.
Elektronika a počítače změní naše bydlení nejen s ohledem na možnosti práce, ale i domácího studia všech stupňů v bytě. Vzroste vzdělanost, která bude muset být v průběhu života stále doplňována. Napojení na síť v místě bydliště je ideálním prostředkem. Na prahu internetového věku se k internetu připojuje přes 200 milionů lidí z celého světa. Počet dokumentů, které jsou každý den umísťovány na "světovou pavučinu", se každý den zvyšuje o milion. V roce 2002 bylo na světové počítačové síti rozmístěno přes osm miliard dokumentů. Byt a domov se tak znovu stane místem smysluplného využití volného času, rekreace, vzdělávání a kultury.
Diferenciace bydlení
Uvnitř komplexu potřeb bydlení dochází v devadesátých letech minulého století k silné diferenciaci v požadavcích jednotlivých skupin domácností na kvalitu bydlení (velikost bytu, dispoziční řešení, kvalita životního prostředí atd.). Je předpoklad, že tento tlak i nadále zesílí díky posunu některých domácností do vyšších příjmových pásem a zvýšením rozpětí mezi příjmovými skupinami. Předpokládá se zvětšení částky z příjmů domácnosti na pořízení bytu a zlepšení kvality bydlení. Odrazem změn v měnící se sociální a profesní struktuře obyvatelstva budou změny v rozložení poptávky a potřeby. Preferovány budou určité formy a kvality bytu. Výrazně vyšší podíl (i přes očekávané a stále odkládané zvýšení na úroveň tzv. ekonomického nájemného) budou zaujímat kategorie, vykazující již dnes vyšší nároky na počet místností, jejich velikost, kapacitu skladovacích a jiných prostor v bytě, jakož i nároky na kvalitu širšího obytného prostředí (soukromí, estetická úroveň, sociální okolí atd.). Lidé z nejvyšších příjmových kategorií se stávají nositeli suburbánní migrace, stěhování do příměstských oblastí. Již dnes nezanedbatelnou skutečností obytných suburbíí vznikajících v ekologicky příhodném okolí velkých měst je, že jsou budována a osidlována tzv. yuppies - young, urban, professional people, tj. mladými, vzdělanými, úspěšnými a majetnými lidmi, kteří si mohou dovolit určitou exkluzivitu v bydlení. Jedná se o téměř homogenní strukturu obyvatel. Bydliště s velkou zahradou a v blízkosti přírodní krajiny, ale trvale vázané na město a charakteristické atributy individualismu a hmotného bohatství, jako jsou soukromé bazény nejlépe s protiproudem, obytné skleníky a zimní zahrady, luxusní automobily, dvojgaráže atd. nezůstane bez vlivu na životní způsob svých obyvatel. Sociální exkluzivita může ale znamenat, že byt slouží pouze jako noclehárna, protože pracovní vytíženost těchto obyvatel je značná. Může to ale také vést k napětí mezi prosperující menšinou a většinou obyvatelstva.
Rodinné domy
Bytové domy jako alternativa samostatně stojících rodinných domů jsou často odmítány jako nejvhodnější prostředí pro rodinný život. Vlastní dům, resp. "rodinný dům" zůstává v rovině reprezentace ideálem. Značná část provedených výzkumů v zahraničí a některé naše práce, kterých se zúčastnili respondenti různých sociálních a příjmových skupin, potvrzují preferenci rodinného nízkopodlažního bydlení - např. Cooper 1972, Knorr-Siedow 1999 a další. Počátkem roku 1995 zjišťovala agentura marketingových a sociálně informačních analýz AMASIA hodnocení a bytové situace a názory na možnost zlepšit své bydlení na vzorku české populace. Veřejnost preferuje bydlení ve vlastním rodinném domku - na předměstí, ve vzdálenosti do 30 km od centra (58 % dotázaných). V Německu dokonce 87%, v Rakousku podle průzkumu v roce 1999 až 73%. Bydlení v rodinném domku upřednostňuje více než polovina veřejnosti - a to bez ohledu na věk, region a velikost místa bydliště. Tedy i starší občané by dali přednost nízkopodlažnímu typu bydlení i v okrajových polohách, ale s dobrou dopravou do centra. Výzkumy mezi obyvateli bytů ve vícebytových domech ukázaly, že i tito mají tendenci preferovat soukromé rodinné domky jako ideální prostředí domova (Michelson 1968). K podobným závěrům dospívá o třicet let později Jiřina Čalfová (1998) ve své sociologické sondě do problematiky bydlení mladých manželství, která byla směrována do 5 měst rozdílných velikostí i geografické polohy; šlo o Pardubice, Přerov, Jablonec nad Nisou, Sušici a Hostinné. Mladá manželství preferují vlastní rodinný domek v 58,4%, byt v osobním vlastnictví v 20.1%, komunální byt v 12.3%, družstevní byt v 7.3%. Není zájem o podnikové byty - pouze 0.5% a sociální byty 0.0%. Z tohoto průzkumu je patrná jednoznačná preference vlastnického bydlení: bezmála 8 respondentů z 10 se přeje být majiteli svého bytu. V rámci této skupiny jsou upřednostňovány rodinné domy před byty. Malý zájem je o komunální byty, nejlevnější z uvedených forem - tedy sociální bydlení v menších bytech s nižším nájemným - nepovažuje za ideální ani jedno z mladých manželství. Podobné údaje platí i v sousedním Rakousku. Podle zprávy Hermanna Reinninga z plánovacího úřadu vlády Dolního Rakouska, v této spolkové zemi upřednostňuje vlastní rodinný domek 73% obyvatel, 17% pokládá za nejvhodnější bydlení vlastní byt v bytovém domě a pouze 10% chce bydlet v nájemním domě.
Funkční náplň bytu
Všechny výše uvedené tendence zřejmě způsobí, že bude v budoucnosti bohatší, než je v bytě současném. V bytě bude probíhat velký počet rozmanitých činností. Dojde k posunu jednotlivých funkcí bytu do jiné, vyšší úrovně. Stane se tak v závislosti na tom, jak tyto funkce změní své postavení ve škále hodnot obyvatelstva (uživatelů bytů). Změna ve škále hodnot si vyžádá nejen změny v dispozičním řešení bytů, ale i v celkové vyšší úrovni obytného prostředí (další studium, které je charakteristické pro vrstvu inteligence). U nových typů se rozšíří využívání mimobytových prostorů v domě i v obytném souboru. Zvětší se množství plochy jak obytné, tak užitkové. Bude to vyvolané rostoucí diferenciací činností jednotlivých členů domácnosti, nároky na zvyšování kvalifikace, nároky hygienickými a psychologickými. Vzroste počet nákladnějších předmětů dlouhodobé spotřeby. Tato potřeba bude transformována do zvýšení počtu místností, velikosti některých místností a plochy úložných prostorů. Dispoziční řešení i technika domácností se bude rozvíjet směrem, který minimalizuje ztráty času způsobené provozem domácností a úklidem bytů. Zvýší se regenerační kvalita bytu (např. ochrana před pronikajícím hlukem, zlepšení oslunění místností a jejich klimatizace, zlepšení kontaktu bytů s volným prostorem - např. atria, zlepšení sanitárně-hygienických jader vybavení bytů). Existující škála bytů bude doplněná o byty pro početně rostoucí tzv. specifické skupiny obyvatelstva (singles, staří lidé, invalidé, jednotlivě žijící osoby atd.).
Nízkopodlažní bytová městská zástavba
Vzestup středních společenských vrstev je předvídatelný. Je pravděpodobné, že nové migrace nebudou mít podobu hromadného návratu do center měst, ale spíše rozvoje vilových čtvrtí budovaných na periferiích městských prostorů. Po zastavení komplexní bytové výstavby se přesunulo těžiště bytové výstavby do příměstských prostor, kde vznikly monokultury rodinných domů nejvíce prosperující části populace a restituentů. Početná střední vrstva, která u nás není ve srovnání s jinými evropskými zeměmi finančně silná, na řešení své bytové situace teprve čeká. Lze se domnívat, že po vyřešení otázek spojených s financováním výstavby bytů středních vrstev se přesune těžiště aktivity do vytváření městské nízkopodlažní zástavby, která je vhodná a plánována zejména v okrajových polohách velkých měst. Nízkopodlažní bytová zástavba vytváří předpoklad pro splnění bytových záměrů středních vrstev. Je postavena na myšlence sloučení ekonomické výhody bytových domů s komfortem a vyšším standardem a přírodním prostředím rodinných domků. Velkou výhodou nízkopodlažní zástavby je aplikace v různém prostředí. Umožňuje přizpůsobení bytů různým sociálním vrstvám a profesím obyvatel, řešení diferencovaných plošných standardů a variabilního vybavení, flexibilní proměňování bytů podle potřeb rodiny.
Nové ekonomická a sociální situace bude vyžadovat také uváženou aplikaci všech rozmanitých forem nízkopodlažní bytové zástavby jako jsou: městský bytový dům pro centrální i okrajové části měst, polyfunkční bytový dům integrovaný s občanskou vybaveností (v závislosti na konkrétní lokalitě), bytový dům pro specifické skupiny obyvatelstva (bezbariérový), kolektivní bydlení pro mladá manželství - startovací byty či např. experimentální usedlost v příměstské oblasti s hospodářskou funkcí, vila-dům (bytový dům vyššího standardu), rodinný dům moderního pojetí pro městské, předměstské a venkovské osazení. I když v současné době nejvyšší přírůstky zaznamenává výstavba rodinných domů, je prognózována z výše uvedených důvodů renesance domů bytových a nájemních. Moderně koncipovány mohou poskytnout vyšší standard ve službách a zařízení, které by si průměrná rodina těžko mohla dovolit (podzemní garáže, shozy odpadků, video - bezpečnostní systémy, hustší síť občanského vybavení ve srovnání se čtvrtěmi rodinných domů, fitnesscentra, větší a vybavenější sportoviště, plavecké bazény, atd.).
Urbanistická a architektonická tvorba v nové situaci musí nalézt formy symbiózy nízkopodlažních nájemních domů a rodinných domů široké typologické škály. Jak při nové výstavbě, tak při rekonstrukci a modernizaci intravilánů měst a obcí. Dosud taková výstavba probíhá často fragmentárně, nekvalifikovaně a živelně bez životaschopné koncepce. Je nezbytné, aby právě teď správně reagovali architekti a kompetentní pracovníci státní správy a samosprávy, odborů výstavby a rozvoje, stavebních úřadů měst a obcí na nové úkoly.
Důsledky bydlení v nízkopodlažní koncentrované zástavbě
Četné studie dovolují vytvářet závěry o příznivějším působení nízkopodlažní rodinné zástavby na způsob života lidí, strukturu jejich činností, na sféru sociálních vztahů obyvatel a vztahů k prostředí i spokojenosti s bydlením. Bydlení v nízkopodlažní zástavbě působí na uživatele komplexně, na celou řadu faktorů a stránek způsobu života. Účinkuje na rodinu jako celek, její činnosti i hodnotové orientace. Větším prostorovým komfortem, větší mírou soukromí a stykem se zelenými plochami umožňuje nerušený rodinný život a rozvíjení soužití i zájmů členů domácnosti a to zvláště u rodin s malými dětmi. Terasy, zahrady a atria jako zelené pokoje napojené na vnitřní obytné prostory jsou optimálním prostředím pro celou řadu rodinných, výchovných, pracovních a relaxačních činností.
Pochopitelně to vede k modifikaci činností ve volném čase, kdy vzrůstá délka rekreační činnosti např. na zahradě, zvyšuje se intenzita sociální komunikace (s přáteli, příbuznými a známými) i zájem o aktivní trávení volného času. V důsledku tohoto přesunu dochází ke zmenšení zájmu o pasivní diváckou účast na sportovních a zábavních podnicích a vysedávání v hostincích a restauracích. Vzhledem k tomu, že touha spoluurčovat vzhled a uspořádání vlastního životního prostředí je saturovaná, klesá zájem o budování a provozování objektů pro individuální rekreaci.
Prostředí tvořené nízkopodlažní zástavbou vytváří dobré podmínky k posílení orientace na rodinný život, v důsledku toho se zvětšuje rozsah času věnovaný provozu domácnosti. Obyvatelé také proto tráví ve větším rozsahu volný čas v místě bydliště. To snižuje úhrnnou prostorovou mobilitu obyvatelstva.
Vhodné dispoziční členění nízkopodlažní zástavby dovoluje uspokojovat škálu životních potřeb a rozvíjet zájmy členů domácnosti bez obav, že by to rušilo sousedy. To vede k lepším podmínkám při utváření sociálních vztahů a okolí. Nejen z tohoto důvodu je možné předpokládat zvýšení významu sousedství v prostředí tvořeném kvalitní nízkopodlažní zástavbou. V takovém případě se uplatní také zřejmě dlouhodobé bydlení na stejném místě, podobná sociální skladba obyvatel daná byty "šitými" na míru určitých profesních skupin atd. Potom je možné očekávat rozvinutí sociálně komunikační funkce sousedství, vzájemné výpomoci, výměně informací i uplatnění ceremoniální funkce.
Dobré společenské klima vede k vztahu bydlících k lokalitě, k obytnému prostředí a okolí domů. To koreluje s vysokou identifikací s místem bydliště. V takovém prostředí bývá obvykle vysoká sídelní stabilizace. Lidé se budou pravděpodobně chtít méně stěhovat ve srovnání s obyvateli jiného druhu zástavby.
Možnost tvořivé činnosti při spoluvytváření a ochraně poloveřejných a polosoukromých prostorů vede k větší aktivitě a angažovanosti obyvatel. Dochází k větší míře společenského osvojení polosoukromých a poloveřejných prostorů obyvateli, a tím i k zájmu o jejich udržování popř. ochranu.
Racionálním a přitom citlivým řešením dispozic a parteru je možné dosáhnout toho, že plochy v okolí budou daleko více užívány ke krátkodobé rekreaci, společenskému styku, sportu i pobytu a hrám dětí. Předpokladem bude tvorba intimních prostor pomocí vizuálních a symbolických bariér, způsob zastavění vedoucí k větší bezpečnosti pro uživatele, zejména pro děti.
Flexibilní a variabilní řešení skladby bytů a zejména jejich dispozic umožní pružnější přizpůsobování různým profesionálním skupinám a vrstvám obyvatel. Tento druh bydlení pak má šanci stát se atraktivním pro různé skupiny obyvatel s různou pozicí v dělbě práce, úrovní vzdělání i nároky na životní a obytné prostředí. Nízkopodlažní městská zástavba dovoluje tak žádanou integraci s určitými formami ekologicky nezatěžujícího podnikání, řemesly atd. Sníží se tak městská dělba práce a zmenší objem přepravy mezi jednotlivými městskými částmi. Bydlení v nízkopodlažní zástavbě může umožnit krátkodobou rekreaci a spolupůsobit při odreagování stresových stavů způsobených např. v zaměstnání i kompenzaci některých nevýhod bydlení ve velkých městech.
Dopravní obsluha a úroveň občanského vybavení v územích nízkopodlažní zástavby bývá pro její nároky na plochu nižší než jinde. Docházkové vzdálenosti k distribučním zařízením, školám, dětským zařízením, službám a zdravotním střediskům jsou podstatně delší a vede to sekundárně i k menší bezpečnosti vzhledem k dopravě zejména pro děti, matky s dětmi a starší lidi. Proto i počet respondentů spokojených s občanským vybavením je značně menší. Zde může napomoci výhodná integrace bytovek s některými druhy občanského vybavení.
Závěr
Z naznačených trendů vývoje ekonomiky, společnosti a potřeb bydlení vyplývá potřeba kultivace dosavadních forem bytových domů městského a venkovského typu, rodinných domků (zejména s ohledem na dosahování vyšších hustot a urbanistické ekonomie zástavby tak, aby poskytovaly větší prostorový komfort a větší užitnou hodnotu a přitom nebyly devastovány nejhezčí lokality v okolí velkých měst). S tím souvisí i hledání či znovuobjevování staronových forem obytné zástavby (pahorkových, clusterových a přechodných) druhů bytových domů s přednostmi rodinných domů. Nový přístup znamená také zvětšení druhovosti obytných domů tak, aby odpovídala různorodým potřebám člověka, rozmanitým urbanistickým situacím a zvláštním ekologickým polohám. Nutná jsou legislativní opatření - s mnohými neobvyklými, byť vhodnými, řešeními stávající bytový zákon nepočítá. Zvýšení standardu znamená nejen přírůstek obytných ploch, ale nové vybavení a zařízení, kvalitu techniky, povrchů atd., žádané jsou v obytných domech další prostory, např. dílny a prostory pro rozvoj zájmových činností. U přestaveb to znamená zvyšování standardu vstupních prostor, okolí domů atd.
Intenzivně cítíme potřebu koncipovat obytné domy pro různé typy přestaveb a revitalizaci devastovaných částí měst tzv. brownfiels. Integrace s občanským vybavením šetří na městské dopravě a tím i životním prostředí, stavební pozemky, investiční prostředky, pracovní síly, nákladná zařízení i prostředky na údržbu, ale poskytuje i nové možnosti v architektonickém komponování i zvýšení atraktivity polyfunkčních zařízení. Samozřejmostí bude odstranění architektonických bariér, znemožňujících nebo ztěžujících pohyb invalidům, matkám s kočárky, dětem či starým lidem.
800x600
