Významnější je jeho tvrzení ve snaze obhájit postup Petra Pavla, že tak postupoval i Václav Havel při novele volebního zákona, přičemž Kysela uvedl: „Václav Havel tehdy podepsal novelu volebního zákona proto, aby se co nejdříve ocitla ve sbírce a on ji mohl taky co nejdříve napadnout. Byl přesvědčen o tom, že ten zákon je obsahem protiústavní a chtěl, aby do toho soud řízl s předstihem před volbami, které se vždy nějaké blíží.“. Pravda je však jiná. Novelu volebního zákona č. 204/2000 Sb. navrhl zrušit Ústavnímu soudu Václav Havel 7. 7. 2000, šlo o reformu voleb do Poslanecké sněmovny na základě tolerančního patentu v rámci opoziční smlouvy sociální demokracie a ODS, přičemž však Václav Havel tuto novelu neúspěšně vetoval 26. 6. 2000 a jeho veto bylo přehlasováno 10. 7. 2000. Václav Havel jednal jednoznačně a protiústavní zákon vetoval a následně podal návrh Ústavnímu soudu.
Jan Kysela naopak neuvedl, že prezident Václav Havel podepsal zákon o soudech v roce 2002, jenž považoval za neústavní, a navrhl úspěšně zrušení jeho části Ústavnímu soudu. Ale situace byla zásadně odlišná od současné snížené valorizace důchodů. Pro zákon o soudech hlasovaly všechny politické strany v Poslanecké sněmovně a proti byl jen jeden poslanec Václav Krása. Havel zákon podepsal s tím, že jeho veto nemá šanci na úspěch, a podpis umožnil, aby byl zákon vyhlášen a mohl jej rychle napadnout u Ústavního soudu. Navíc nesouhlasil jen s malou částí zákona o soudech.
Petr Pavel podepsal zákon, který obsahoval jen snížení důchodů, nic jiného, za jiné situace. I vláda uváděla, že musí být změna ve Sbírce zákonů nejpozději do 22. března 2023, přitom byl vůči návrhu odpor celé opozice. Petr Pavel mohl využitím své 15 denní lhůty pro veto zákona zabránit přijetí zákona, protože jeho lhůta pro veto končila až 24. března 2023, kdy by již muselo být vydáno nařízení vlády o nesnížené valorizaci důchodů. Svým vetem 22., 23., či 24. března mohl snížení valorizace důchodů znemožnit.
