Ale to, že člověk pověřený vládní propagandou není úředník, ale voják, svědčí o mrhání státními prostředky Fialovou vládou a o Foltýnově vypočítavosti. Foltýn pracuje pro Úřad vlády. Lidé pracující pro Úřad vlády jsou státními úředníky či zaměstnanci. Jenže Foltýn si chytře ponechal služební poměr vojáka, ale činnost vojáka nedělá. To mu zajišťuje různé výhody z hlediska odměňování a služební roky se započítávají do výsluhy, kterou běžní úředníci a jiní zaměstnanci nemají.

Smyslem a účelem úpravy služebního poměru vojáků a příslušníků bezpečnostních sborů je mimo jiné odměnit, že je služební poměr direktivnější ve srovnání s postavením zaměstnance v pracovním poměru a že vojáci a příslušníci bezpečnostních sborů jsou vystaveni vyššímu ohrožení života a svého zdraví. Fyzická náročnost profese vede k tomu, že ji mnohdy nemohou vykonávat až do řádného důchodového věku, proto mají výsluhu.

To, že šel Foltýn dělat vládního propagandistu, je jeho rozhodnutí. Ovšem obsah jeho práce na Úřadu vlády se z hlediska ohrožení života a zdraví, neliší od ostatních úředníků na Úřadu vlády. Snad jim hrozí, že se poraní o propisku, když usnou v práci. Propagandistu může z hlediska fyzických (ne)požadavku dělat až do 70 let i déle. Není smyslem a účelem armády a vojáků dělat vládní propagandu v civilním úřadě. Pokud tak činí ve služebním poměru, hodnotím to jako zneužití moci k získání osobního prospěchu, který spočívá v rozdílu mezi platem a jinými výhodami propagandisty-civilisty a propagandisty-vojáka. Je to malá domů pro Foltýna a sviňárnička na státní rozpočet.