Politickou velikost Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana dokládá, že všichni tři psali knihy a články. Psali je sami. Aby někdo napsal knihu, musí mnoho jiných knih přečíst a mít jasnou představu, co chce sdělit.
Velké státníky vytváří období politických krizí. Jako v domácnosti nepotřebujeme v běžném životě vynálezce, ale údržbáře, který je schopen pohotově opravit porouchaný spotřebič, tak i při běžné správě státu stačí politici, kteří stát udržují v chodu, aniž by jej významně někam posunuli.
Přesto mi dnes chybí velké politické diskuze. Hlavní straničtí vůdcové se míjejí, v debatních pořadech se nepotkávají a vysílají do nich své zástupce. Ale zástupce není vůdce. S úděsem se dívám na pokles politické reklamy. Ta ve formě velkoplošné plakátové inzerce ukazuje vystřídání rozumné politické diskuse agitační demagogií.
Poslední reklamní výkřik ODS v podobě spojování Andreje Babiše s Putinem ve mne vyvolal otázku, co by ODS voličům říkala, kdyby nebylo Andreje Babiše. Přitom s Andrejem Babišem lze vést polemickou diskuzi o mnoha sporných věcech, jako byla přehnaná, nesmyslná a ze strany jeho vlády vědomě nezákonná covidistická opatření, která vedla k poškození hospodářství a jsou jednou z příčin současného inflačního zdražování. Vyvolávat však dojem, že je agentem cizí moci, je agitační demagogií. I vytahování toho, kdo co dělal do roku 1989, je aktuální asi tak, jako kdyby v roce 1951 u nás v politice někdo řešil, kdo byl do roku 1918 věrný Habsburkům.
Nejde jen o jev spojený s mediální kampaní. Regionální manažer ODS Zlínského kraje Jan Zapletal na svém facebooku píše 21. 7. 2022 o předsedkyni Trikolory jako o chodícím kosočtverci. Tento výrok je urážlivý a politickou myšlenku v něm nevidím, jen sprostotu.
Naši politici mají plná ústa Masaryka a jiných státnických ideálů. Ať se tedy při svém rozhodování a psaní předsedové stran i jejich regionální manažeři zamyslí nad tím, zda by takovou agitační demagogii Masaryk provozoval či jen podporoval. Nicméně něco takové kampaně a komentáře přináší. Je to informace, nakolik se politická debata vzdálila onomu myšlenkovému potýkání se Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana v 90. letech 20. století.
