Zvláštním problémem jsou pak spory znalců. Stejně jako se říká o právnících, že sejdou-li se dva, vzniknou nejméně tři právní názory, může to platit i o některých jiných odbornostech. Při znaleckých posudcích z oboru technických je v lecčems situace jednodušší. Jsou-li známé přírodní síly a jevy, měli by např. při počítání pevnosti betonu dospět dva znalci k témuž výsledku. Případná odchylka je zjistitelná jako chyba v metodě či zpracování posudku.

Těžší je to v případech, kdy nejde o obory technické či jiné exaktní posudky. Kdy nejde o matematické, byť složité výpočty, či posouzení známých přírodních jevů. Sem patří posudky v oblasti sporů o dítě i posudky psychologické, neboť zvážit a změřit lidskou duši, vědomí, cítění je těžké, pakliže vůbec možné. O to více je významnější soudce, ale roste i jeho odpovědnost jako pána soudního řízení a ne automatu na podpisy pod rozsudky. Znalec nemá mít vůdčí roli a to zvláště tehdy, jsou-li závěry odborníků rozdílné.

Znalecké posudky podléhají hodnocení a kritice nejen při samotném soudním řízení, ale i hodnocení a kritice veřejné. Znalci a znalecké ústavy nejsou jen podnikatelé, ale podílejí se na procesu, který vede k závaznému rozsudku, jenž může značně ovlivnit život lidí. Protože jsou významné pro výkon soudní části státní moci, musí znalci počítat s tím, že jejich práce může být předmětem hodnocení veřejnosti laické i odborné, stejně jako samotná mocenská vrchnostenská rozhodnutí soudů, coby státních orgánů. Výkon státní moci v demokracii je výkonem moci pod dozorem veřejnosti, ne moci kabinetní, leda by něco bylo výslovně právem uznáno na utajovanou informaci či z jiných důvodů chráněno před zveřejněním.

Příklad jednoho posudku

Byl jsem seznámen s okolnostmi, kdy Okresní soud v Hradci Králové rozhodoval ve věci styku rozvedených rodičů s dětmi, přičemž přibral do řízení k vypracování posudku Znalecký institut pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii v Praze, který garantoval PhDr. Pavel Král. Výsledkem byl posudek, k němuž uplatnil výhrady samotný soud i orgán sociálně právní ochrany dětí.

Okresní soud v Hradci Králové v rozsudku z 16. 12. 2021 uvedl k znaleckému posudku: „že i on má výhrady ke znaleckému posudku, minimálně v tom, že ve znaleckém posudku jsou uvedeny nepravdy, např. když znalci sdělili nezletilé, že soud nevěří PhDr. Martincové, a proto byl zadán znalecký posudek, že soud řekl, že nezletilé děti zavře na psychiatrii. K tomu soud dodává, že ani jednu z uvedených skutečností neuvedl.“ To je ze strany okresního soudu závažné tvrzení zpochybňující znalecký posudek, které je indicií k pečlivému zvážení okolnosti celého případu a zkoumání možné podjatosti a neférovosti znalce. Okresní soud konstatoval, že „k závěrům znaleckého posudku soud tedy nepřihlížel, neboť závěry znaleckého posudku jsou zcela v rozporu s ostatními provedenými důkazy a ke znaleckému posudku byla vznesena řada výhrad“. Následně pak překvapivě krajský soud  jako soud odvolací tyto závěry okresního soudu pominul a o zpochybněný posudek se opřel.

Je nepřípustné, aby znalec při jednání s dětmi prezentoval stanoviska soudu, která nejsou pravdivá. Je to nepřípustné vůči jakékoliv osobě, která je předmětem posuzování v rámci znalecké činnosti. O to víc to však platí tehdy, jde-li o osoby zvláště zranitelné, což bezpochyby děti při sporech rodičů jsou. Ve věcech péče soudu o děti je žádoucí i důvěra dětí v soudce, kolizního opatrovníka i znalce a prostě všech, kteří v řízení působí, že vůči nim postupují férově, tedy jim sdělují pravdivé informace. Navíc takto sdělené informace, že soud uvažuje o tom, že „děti zavře na psychiatrii“ hodnotím jako nátlak. Něco takového zpravidla v dětech vyvolá důvodný strach a obavy, které lze zneužít k nátlaku na dítě.

Znalecký posudek hodnotil i orgán sociálněprávní ochrany dětí – Odbor sociálních věcí Městského úřadu Nový Bydžov v přípisu Okresnímu soudu v Hradci Králové z 19. 11. 2020 „jako povrchní, s neprofesionálními sděleními a závěry vůči nezletilým dětem, s nesprávným kritizováním práce zúčastněných odborníků z předchozího období. Rovněž ho hodnotí jako jednostranně zaměřený ve prospěch matky…“ a dále „poukazuje na skutečnost, že nebyly ve znaleckém posudku zaznamenány v rozporu se zájmem nezletilých dětí podstatné skutečnosti při rozhovoru se sociální pracovnicí, která při soudních jednáních zastupuje roli kolizního opatrovníka“.

Znalci či názor dítěte a jeho účinné zastoupení

Jsem skeptický k tomu, že se problémy se znalci – od jejich nedostatku, až po pochybnosti o správnosti jejich závěrů – podaří odstranit centrálním rozhodnutím zákonodárce či působností Ministerstva spravedlnosti. Bude to naopak trvalá cesta individuální kritiky konkrétních posudků ze strany soudců samotných i veřejnosti. Znalci musí cítit odpovědnost za to, co soudu předloží a to odpovědnost skutečnou, ne jen opsáním příslušných zákonných ustanovení o správnosti a pravdivosti posudku do znalecké doložky.

Na druhé straně je vhodné zvážit, zda role znalců není nadužívána. Zda potřebují skutečně soudy pro své rozhodování znalecké posudky v takovém rozsahu. To se týká i péče soudu o nezletilé, kdy u starších dětí má být určujícím kritériem pro rozhodnutí ve věci jejich názor, s kterým z rodičů chtějí žít a jak se s druhým rodičem stýkat, za předpokladu, že  jeho akceptace nenaruší jejich zdravý vývoj či vazby na sourozence a druhého rodiče. Naopak víc než účast znalce se nabízí otázka, zda by v takových řízeních děti neměly mít právo na volbu svého zástupce, když dosáhnou 15 let, zvláště tehdy, pokud cítí, že jejich zájmy a názory dostatečně nereprezentuje v řízení kolizní opatrovník. Pakliže dítě od 15 let může být účastníkem pracovněprávních vztahů, pakliže má trestní odpovědnost, kde si může zvolit obhájce, je namístě, aby si v řízení, které se bytostně dotýká jeho života, mohlo pro účinné prosazení svých zájmů a názoru v soudním řízení zvolit samo svého zástupce. Takový zástupce by nenahrazoval kolizního opatrovníka v jeho roli státní pečovatelské instituce, ale pomohl realizovat právo na spravedlivý proces formou zastoupení dítěte jako účastníka soudního řízení a tak realizovat ústavní základní právo na právní pomoc, které má i dítě.