zdravotnictví

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Milý čtenáři,

správně předpokládáte, že jsem šla do politiky s úmyslem něco pozitivního učinit pro naše zdravotnictví. Mým hlavním cílem bylo vypracovat „koncepci zdravotnictví“, neboť změna jeho financování v rámci daňové reformy v r. 1993 začala působit negativně jak na organizaci zdravotnictví, tak postupně i na jeho kvalitu a dostupnost. Poprvé jsem byla do PS PČR zvolena v r. 1996 a ihned jsem začala pracovat ve funkci místopředsedkyně ve Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví PS pod vedením Vladimíra Špidly. Historie se poté opakovala i v mimořádných volbách v r. 1998 a pak i v roce 2002. To už jsem se stala předsedkyní tohoto výboru a poté, co padla vláda pod vedením premiéra  Špidly, mě oslovil Stanislav Gross, abych přijala funkci ministryně zdravotnictví. To se uskutečnilo v srpnu 2004, tj.po polovině tehdejšího volebního období.

Přes náročnost této funkce jsem od počátku oslovila spolupracovníky, a to pod vedením pana MUDr.Petra Hávy, ředitele Institutu pro zdravotnickou politiku a ekonomiku v Kostelci nad Černými lesy.

Dle mého politického zadání z listopadu 2004 pracoval ustavený kolektiv na „koncepci“. Ta byla pak přijata Paroubkovou vládou v červenci 2005 s doplněním „krátkodobých stabilizačních opatření“. V říjnu 2005 mě bez výstrahy premiér Paroubek odvolal, aby se mým nástupcem mohl stát MUDr.David Rath, tehdy prezident České lékařské komory. Že o tento post usiloval, to bylo řadu měsíců zřetelné.

Pokud by se byl držel přijaté koncepce, pak bych se nijak nermoutila. On ale svoji činnost zahájil a i prakticky ukončil zavedením nucené správy ve VZP a docílil odvolání paní ředitelky Musílkové. To bylo vše. Stačil také zrušit zmíněný institut, to jen pro úplnost. K zlepšení jeho pozice a situace ve zdravotnictví přispěla i podstatná finanční injekce ze strany ministra financí Sobotky, samozřejmě se souhlasem tehdejší vlády.

Po parlamentních volbách v polovině roku 2006 přišla ke slovu pravicová koaliční vláda pod vedením pana Topolánka, kdy opozice nezmohla takřka nic…

Poněvadž působím jako pacientský ombudsman, setkávám se často s neduhy našeho zdravotnictví a řeším alespoň jednotlivé případy tak, aby byla poskytnuta péče účelná a efektivní. Trpí skoro všechny požadované atributy organizovaného zdravotnictví, tj.jeho dostupnost, kvalita a efektivita. Každý ministr je vystaven hrozbám, že není dostatek peněz ve v.z.p. a že zkolabuje  některý segment dosavadního systému… Hlavně tedy „hasí požáry“, tj. zabývá se nedokonalým financováním, a na ostatní, ale hlavní úkoly,  nenachází časový prostor a často ani pochopení. V tomto punktu se musím dokonce pana Babiše zastat : chce lepší organizovanost poskytované péče a poté zjistit, zda peněz by nebyl náhodou dostatek. I já jsem měla tento efekt na mysli.

Mým hlavním zájmem se stává hloubkový audit v každé nemocnici, bez ohledu na jejího zřizovatele. Nelze totiž logicky chápat, proč 1/3 nemocnic je v mírném zisku, 1/3 hospodaří vyrovnaně a poslední třetina je v hlubokém propadu. Jestliže např. vedení Plzeňského kraje musí v rozpočtu na příští rok počítat s takřka 200 milióny na sanaci našich 4 krajských nemocnic ( další 2 poskytují služby charakteru LDN a jsou zatím bez dluhů), pak by byla kontrola plně na místě. Tu však mají na starosti dozorčí rady, které řádně zasedají 4x do roka. Pokud je mi známo, dostávají na papíru různé údaje od ředitelů nemocnic, což za kontrolu nelze považovat.

Během zatím krátkodobého působení v Senátu jsem se intenzívně zabývala lázeňskou péčí, která je součástí tzv.koordinované rehabilitace. K vydání nové vyhlášky, která obsahuje indikace k lázeňské léčbě, musím konstatovat, že její uplatňování by vedlo ke kolapsu našeho lázeňství. Naštěstí ústavní soud vyhověl senátnímu návrhu několika senátorů ( i já jsem pod textem podepsaná) a rozhodnul, že dojde od 1.1.2015 k navrácení ke staré verzi indikací. Ta by měla být přepracována, neboť medicína zaznamenává pokrok a tedy i důležité změny. Toto však musí realizovat takový tým odborníků, kteří lázeňskou péči uznávají jako důležitý segment zdrav.systému a nehodnotí je jako výhodnou dovolenou s možností „vyhodit si z kopýtka“. I já jsem tuto léčbu absolvovala a tvrdím, že nebýt lázeňské péče, tak bych těžko pohybovala levou horní končetinou po operaci ramene.

Za pozornost stojí i skutečnost, že ambulantní lékaři mají oficiální seskupení, kde se nazývají lékaři soukromými. Pokud čerpají z veřejného zdravotního pojištění, pak jsou lékaři smluvními. Soukromí jsou jen ti, kteří smlouvu se zdrav.pojišťovnou nemají a tudíž za péči nemocný platí přímo jim. Osobně žádného takového neznám, i když jistě v drtivé menšině existují. Tedy-jejich praxe není  a nemůže být tak „soukromá“, jak by z názvu vyplývalo…

Tolik tedy k situaci v našem zdravotnictví.

Máte nějaký nápad, jak bych mohla více přispět našemu zdravotnictví ? Kromě medicínské praxe, kterou zřejmě vykonávám na dobré úrovni a nikdy si na mne nikdo jakkoliv nestěžoval, pak mám dojem, že by jen postačilo vzít vážně skutečnost, že peníze ve zdravotnictví musí být až na druhém místě a že jich nemůže a nesmí být málo… Nejdůležitější je však dokonalá organizace a kvalita poskytované péče. A profesionální i lidská morálka….