Místo debat o zrovnoprávnění žen v zaměstnání bychom měli v první řadě mluvit o zrovnoprávnění životní volby, chcete-li životní strategie žen. Péče o potomky či stárnoucí rodiče je v očích společnosti mnohem méně oceňovaná než zvládání profese. Toto je závažné téma, kterému bychom měli věnovat pozornost. Všimněte si, jak se tyto ženy samy hodnotí, jak se cítí. Matky na rodičovské či ženy, které vyměnily kariéru, aby mohly posloužit svým rodičům, skromně sdělují, že finančně nepřispívají do domácnosti! Cítí se ve společnosti, která oceňuje úspěch, materiálně vyjádřený, za nerovnoprávné. Považují za luxus, že se mohou starat o rodinu a jejich okolí tomu velice často přitaká.
Česká společnost má dluh vůči těmto ženám. Je načase, abychom docenili a veřejně dávali najevo respekt vůči matkám a pečovatelkám v rodinách. Teprve zrovnoprávněním životních cest se otevře možnost pro skutečné, nikoli jenom formální, vytvoření rovných podmínek na trhu práce. Nechci bagatelizovat obtíže, které doprovázejí uchazečky o práci bez praxe nebo v předdůchodovém věku. Nicméně upozorňuji na to, že bez ocenění mateřství a mezigenerační solidarity budeme stavět emancipaci žen na písku.
Podporujme oceňování péče o rodinu, aby se ženy po skončení rodičovské nevracely s nulovým sebevědomím do zaměstnání. Sebevědomé ženy si potom budou mnohem silněji říkat o pozice ve firmách, budou se snadněji prosazovat, a to i bez kvót.