Při dané příležitosti zorganizoval Zeman setkání úspěšných zdejších kapitalistů. Tam jim sliboval čínské investice v řádu stovek miliard korun. Čínský komunistický diktátor seděl vedle něho, nic neříkal a tupě civěl do shromáždění českých podnikatelů. Ty byli poněkud zaraženi, nevědouc, co si mají o takovém divadélku myslet. Je totiž důležité podotknout, že čínská chudoba je jednou z největších na světě a umřít v této části zeměkoule hladem, není žádnou vyjímkou...

Více než 82 milionů Číňanů žije denně za méně než 1,- Euro (26,- Kč) a jsou prakticky bez přístřeší. Je to asi tak, jako by všichni Poláci, Češi, Slováci, Rakušané a Maďaři neměli kde bydlet a krmili by se polévkou s krajícem suchého chleba. Za takových, politování hodných okolností, neseděl v československém totalitním kriminále ani Václav Havel.

Čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi je zcela jasné, že se stávajícím stavem se musí něco udělat, na co Čína nestačí. Jeho cesty z Pekingu do zahraničí spíš připomínají žebrotu, než „stovky miliard“ investic. Tvrzení několika Zemanových přívrženců, že je všude vítán, neodpovídají skutečnosti. Při jeho návštěvě 14.02. 2012 v USA, byl doprovázen protesty tisícemi odpůrců, převážně z řad studentů a americké asijské komunity. Na rozdíl od ČR proti nim žádná policie nazasahovala.

Koketování prezidenta Zemana s čínským komunizmem, připomíná koketování prezidenta Beneše s komunizmem sovětským.

Dne 05.02.1922, uzavřel Beneš, coby ministr zahraničí, tzv. „provizorní smlouvu“ s RSFSR (Ruská federativní socialistická republika – předchůdce SSSR). Mimo dohody týkající se diplomatického zastupitelství a spojů, šlo hlavně o pravidla hospodaření a obchodu. Beneš si od toho sliboval (podobně jako Zeman) obrovský rozmach československého hospodářství. Ani za deset let poté nedošlo takřka k ničemu, mimo tragického hladomoru na Ukrajině...

Moskevské vedení však dbalo o to, aby bylo možné dopravit do tehdejší ČSR, co možná nejvíce komunistických vyzvědačů. Diplomatické uznání RSFSR jim k tomu otvíralo dalekosáhlé možnosti.

Špionážní činnost se dělila do těchto sekcí: Zpravodajští důstojníci, krytí jako „diplomaté“. Další skupinu tvořili tzv. „ilegálové“. Jednalo se o místní přívržence komunizmu získané pro vyzvědačské práce ve prospěch moskevských chlebodárců. Poslední skupinou byl „mezinárodní červený kříž“, kde bylo možno umístit hlavně ženskou část špionážního snažení. Budou dnes u nás provádět čínští komunisté totéž? Byl by to zázrak, kdyby ne!

Podívejme se nejdříve na samotnou osobnost Si Ťin-pchinga.

Je prezidentem státu, nejvyšším velitelem ozbrojených sil a generálním tajemníkem Komunistické strany Činy. V jeho rukou se koncentruje veškerá absolutní moc. Je též prý znám jako „nekompromisní bojovník proti korupci“. Alespoň to nabulíkoval Zemanovi. Já bych na tomto místě byl ovšem velice skeptický.

V totalitní Číně existuje celkem 2,4 miliony milionářů a všichni jsou to komunisté. Si Ťin-pching k nim patří s majetkem v hodnotě cca. 100.000.000 dolarů. Nechť si každý položí otázku:

Jak si může, státní úředník v komunistické totalitě, kde žije 82 milionů občanů za 26,- Kč denně, na hranici smrti hladem, vydělat legální cestou 100 milionů dolarů? To přece bez korupce, tunelování a zlodějen všeho možného druhu, není vůbec myslitelné!

Pakliže Zemanovi přívrženci tvrdí, že Si Ťin-pching je „odvážným bojovníkem“ proti korupci, má toto hodnocení takovou faktičnost, jako prezidentovo prohlášení o Ferdinandu Peroutkovi, který prý napsal glosu „Hitler je gentleman“, která neexistuje. Zdá se, jakoby většina dosavadních výroků pana prezidenta Zemana, připomínala kočku, kousající se do vlastního ocasu...

Si Ťin-pching není všude tak vřele vítán jako u Zemana a královny Alžběty II.

Když dne 14.02. 2012 navštívil USA, doprovázela jej vlna protestů tisíců odpůrců, hlavně z řad studentstva a asijské komunity žijící ve Spojených státech. Na rozdíl od Česka proti nim žádná policie nezasahovala.

Uvítání komunistického prezidenta královnou Alžbětou II v Londýně, mi tak trochu připomíná Nevilla Chamberlaina a jeho podpis pod Mnichovskou smluvu v roce 1938. V této souvislosti se britský premiér nechal slyšet, že „zachránil mír pro naší dobu.“ Mýlil se jako se vždy mýlil Edvard Beneš a vyslovil nesmysl jako to činí Miloš Zeman na běžícím pásu. Zdá se, jakoby si královna neuvědomovala, že vozí Londýnem v kočáře diktátora největší komunistické velmoci...

Papalášova manželka, Peng Liyuanová, vydávající se za „zpěvačku“, je ve skutečnosti vysokým důstojníkem čínské rozvědky v hodnosti generálmajora. Je přímo podřízena Geng Huichangovi, ministrovi pro státní bezpečnost. Tento, doslova geniální organizátor výzvědné služby, se stal ministrem v roce 2007 a vybudoval hustou sít velice spolehlivých vyzvědačů ve všech zemích západní Evropy i USA.

Geng Huichangova činnost se nesoustředí pouze na vojenskou rozvědku západní hemisféry, nýbrž v první řadě na výzvědnou činnost v oblastech obchodu a národního hospodářství. On sám je expertem na USA a Japonsko.

V minulém roce 2015, náhle odvolal celkem 120 vyzvědačů z USA, Kanady a západní Evropy zpět do Číny, kterým hrozilo prozrazení. Ti pracovali ve funkci zpravodajských důstojníků v oblastech obchodu, bankovnictví, vědeckých institutech a žurnalistice. Je nutné podotknout, že tito lidé, angažující se pro čínskou komunistickou rozvědku nejsou ani zdaleka Číňané nebo asiati.

Přeběhlík, zpravodajský důstojník, diplomatickým krytím bývalého „3. tajemníka“ čínského konzulátu v Sydney, Chen Yonglin, při výslechu před australskou kontrarozvědkou vypověděl, že komunistická Čína ve světovém měřítku, disponuje s cca. 800.000 špiony ve všech společenských profesích.

Zemanova pročínská ofenzíva tedy deduktivně slouží v první řadě čínským kommunistickým zájmům a nikoli českému národu. Máme se tedy do budoucna na co „těšit“!